Zápasy

8. prosince 2009 v 6:17 | Irimë Nyss |  Kapitola První
Smečka přihlíží zápasům, či se oněch lítých bojů zúčastňuje.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (301)
Zobrazit starší komentáře

201 GennyS GennyS | 24. prosince 2009 v 19:31 | Reagovat

Ona se na ní bleskurychle otočila a podívala se na ní pohledem ,něco mezi vystrašením a vztekem vůči němu. "Tys ho viděla?" optala se jí dívka blížíc se k Elenye.
(Sakra, jak ty můžeš vědět, koho sem měla na mysli?? XD )

202 Elenya Elenya | 25. prosince 2009 v 10:45 | Reagovat

(Nejsem tak blbá,aby mi nedošlo,že myslíš Lana:D)
,,Ano,překročil už naše hranice,naštěstí si mě nevšiml,ale jsem si jistá,že to byl on,"řekla pozorujíc přicházející dívku. ,,Určitě tě hledá,proto si myslím,že bude lepší,když nebudeš vycházet sama ze sídla,jedině s někým z nás,nechci riskovat,že tě opět unese a vymaže paměť jako tenkrát!"sykla nasupeně při vzpomínce na to,co se tenkrát stalo-.

203 GennyS GennyS | 25. prosince 2009 v 11:58 | Reagovat

Když k ní došla, musela se opřít o jedno křeslo. "On už ale asi ví, kde já jsem. Lan si pamatuje vaše setkání a určitě si bude dávat pozor na Agreneje. Ale děkuju, žes mi to řekla." a sklonila hlavu. "Musím si už dávat pozor..." řekla si pro sebe. Pak s sebou Gennys hla a objala Elenyu a v myšlence jí kohosi ještě ukázala, jako jejího přítele.

204 Elenya Elenya | 25. prosince 2009 v 14:10 | Reagovat

,,Počkat,toho jsem už někde viděla!"promluvila stále v jejím obětí. ,,Není to náhodou.....,"tu myšlenou osobu dořekla ve zprávě v myšlenkách. ,,Je to on Gennys?"zeptala se tiše a pustila se u jejího obětí.

205 GennyS GennyS | 25. prosince 2009 v 16:49 | Reagovat

Tá se lehce usmála a řekla "Jo, je to on" ale dál nemluvila, aby jí ostatní nepochopili. "Tobě věřím zatím nejvíc, proto sem ti to řekla, aby to aspoň někdo věděl, že on není takový, jak si oni myslí že on je." a podívala se na balkón.

206 Elenya Elenya | 25. prosince 2009 v 17:15 | Reagovat

Při jejích slovech se na tvářích upíří démonky objevily ruměnce. ,,Mě věří nejvíc,"zopakovala si v duchu a podívala se tím směrem jako dívka. ,,Tak až s ním budeš někdy mluvit,až ho potkáš,tak mu řekni,že mu neublížím,"řekla,aby to nebylo tak nápadné. ,,Nechceš se proletět?"zazubila se.

207 GennyS GennyS | 25. prosince 2009 v 17:22 | Reagovat

"Když je tu i on?" a zasmála se. "Ale ráda, moc často se mi nestává, že bych létala jako vy, co máte křídla." řekla a Elenya se na ní usmála a popadla dívku za břicho. Elenya se odrazila nohama a obě padaly střemhlav dolů. "Doufám, že to přežiju!" řekla si Gennys v myšlenkách, když viděla, jak se k ní blíží pevná půda.

208 Elenya Elenya | 25. prosince 2009 v 18:08 | Reagovat

Všimla si jejího vyděšeného pohledu a pobaveně se zasmála.Těsně nad zemí polohu vyrovnala a nyní letěly jen malý kousek nad zasněženou půdou.Gennys si zakrývala rukou oči. ,,Neboj se,"zasmála se Elenya a vylétla nad les.Na večerním nebi svítily zářivé hvězdy a měsíc je svou září převyšoval. ,,To je parád..,"Genyssina ústa umlčela ruka upírky. ,,Podívej,tam dole v lese,"špitla a ukázala na postavu ve stínu stromů.

209 GennyS GennyS | 25. prosince 2009 v 18:35 | Reagovat

Gennys hned rozpoznala postavu co se ukrývala mezi stromy a trhla s sebou, že málem vyklouzla upírce z ruky. "to je on" zašeptla dívka držíc se její ruky. poodletěly trochu dál a upírka jí nechala dopadnout na kopu sněhu, a pak se k ní snesla Elenya. "Co budem dělat Elenyo?" optala se jí Gennys, když ze sebe sklepávala studený sníh.

210 Elenya Elenya | 25. prosince 2009 v 19:09 | Reagovat

,,Gennys,klid,vyřešíme to,"zašeptala a schovala ji za svá křídla,které kolem ní složila.Někde poblíž se ozvalo křupnutí větviček až sebou Elenya mírně cukla. Pak něco zašeptala a obě zmizely díky kouzlu neviditelnosti. ,,ŠŠŠ Gennys,teď hlavně nemluv,"poslala ji zprávu a všimla si Lana,který procházel kolem nich.Elenya cítila rychlé údery svého srdce,jak měla strach,že je objeví.

211 GennyS GennyS | 25. prosince 2009 v 19:25 | Reagovat

Gennys uviděla, že má s sebou dalšího prokletýho vlka, ale moc pozornosti jim nevěnoval. "On nás necítí?" pomyslela si dívka, když vlk prošel zkrz ty dvě. Pak se vlk náhle zarazil. "Co je, jdeme!" řekl Lan a podíval se ke směru k vlkovi. Uviděl tam čísi čerstvé stopy ve sněhu a došel blíž. "Co je to?" pošeptal si Lan a vlk trochu zavrčel. Pozoroval stopy že jdou odnikud do nikud a šáhl do místa kde se krčely ty dvě. Když nic nevychmatal, tak se radši ujisťoval, díval se do místa, kde stopy končily "Tak vylez zbabělče a neskrývej se!" řekl a čekal, jestli se něco ozve.

212 Elenya Elenya | 25. prosince 2009 v 19:31 | Reagovat

,,Hlavně se nesmíme pohnout a prozradit,"poslala ji opět zprávu. ,,Teď to bude znít divně,ale já se bojím,bojím se o tebe,že něco zkazím a on si tě zase odvede,"poslala ji ještě jednu zprávu a cítila,jak na jejím čele teče pot.Lan se stále díval kolem  a řval: ,,No tak vylez,dělej." ,,Mám zkusit vyletět do vzduchu?"zeptala se Elenya Gennys zprávou.

213 GennyS GennyS | 25. prosince 2009 v 19:38 | Reagovat

"Já nevím, je to dobrý nápad? Co když nás chytne?" poslala jí odpověď a snažila se ani nedýchnout. Lan měl z toho divný pocit, a začínaval řikat jaký si kouzlo. "A do háje!" vykřikla Elenya a dobrý či blbý nápad, vyletěla do vzduchu a křídlem srazila Lana k zeni.
ten se na okamžik vyděsil, neboť toto nečekal, ale v sedu ještě zavolal svého bílého havrana aby je sledoval a prokletého vlka, aby nestratil jejich auru. "To byl démon?" optal se sám sebe a rozeběhl se za vlkem. "Tá druhá osoba... to byl.. " Pak vytřeštil oči a zrychlil běh.

214 Elenya Elenya | 25. prosince 2009 v 19:45 | Reagovat

Elenya svůj let ještě zrychlila a sídlo se nepřetržitě blížilo. Před hradem se zastavila a všimla si havrana.Na nic nečekala a z úst jí vyšlehly plameny,které rychle řítily na havrana. Elenya mezitím dala Gennys na parapet okna a hnala ji dovnitř. ,,Gennys,jdi a zůstaň tam,"sykla a zavřela okno.

215 GennyS GennyS | 25. prosince 2009 v 19:54 | Reagovat

Havran se jím jen tak tak vyhnul, ale stejnak mu to poškodilo peří a dopoletoval na jednu větev.
Gennys nevěděla honem v jaké místnosti je. Rychle nachmatala na zdi pochodeń a zapálila jí. Všude bylo velkých zaprášených skříní a tak si do jedné z nich vlezla a myslela na Elenyu. "Copak sem tak blbá, že jí ani nepomůžu?" nadávala si sama sebe, když jí v tom momentu ze skříně vyhnal velkej pavouk. Úskokem rozevřela dveře a stála uprostřed místnosti zas ve tmě.
Vlk náhle zastavil a zavil aby upozornil na své místo a vedl Lana, kterej byl pozadu.

216 Elenya Elenya | 25. prosince 2009 v 20:01 | Reagovat

Zaslechla zevnitř sídla šramot a honem skontrovala,jestli je Gennys v pořádku,díky bohu byla. Oči pomalu upřela na přibíhajícího Lana a zamračila se. ,,Ale ale,tak se setkáváme znovu,co tu děláš,ale to já vlastně vím,"ušklíbla se plachtící na místě. ,,My se známe?"podivil se Lan. ,,Jistěže,"zasyčela Elenya.

217 GennyS GennyS | 25. prosince 2009 v 20:08 | Reagovat

Lan popřemýšlel, ale nic ani podobného této upírce si nevzpoměl.
Komul, vlk Gennys, ucítil pach jinýho prokletýho vlka, proto seběhl dolů a vyšel ven. Druhý vlk ho také ucítil a zmizel Elenye i Lanovi z očí. Lan se stále díval na Elenyu a po chvíli zakřičel "Heleď, tebe neznám, ale vydej mi "Tu" a tebe nechá žít!" Gennys tyto slova uslyšela a v ní cosi vevnitř jí dávalo náhle sílu. Jen se usmála a v srdci jí zalila radost. "Elenyo, kde je, jak vypadá, kde je ten vlk.." a myšlenkama na ní chrlila nespočet otázek.

218 Jára Jára | 25. prosince 2009 v 20:25 | Reagovat

Ahoj všichni přítomní zde,jsem bratr Elie,moji sestru odvezli do nemocnice,měla šok,prosím,jestli ji máte opravdu rádí,vzpoměnte si na ní T__T
kdyby jste chtěli vědět víc,odpovídám na otázky přes její icq
omlouvám se rušení T_T

219 Amia Amia | Web | 26. prosince 2009 v 0:58 | Reagovat

Chvíli potom co se dívky odletěly proletět, se znovu vrátila ke knize kterou si přinesla z knihovny a ve které našla zajímavou poznámku o černých čarodějích.
Pozorně si ji znovu přečetla a pak se zahleděla na stěnu. Kdyby kdokoli v tu chvíli přišel do místnosti, nepoznal by co dělá; pouze prostě seděla a nepřítomně zírala na zeď, jako kdyby spala s otevřenýma očima. Ale jí se před očima promítalo něco jiného..
Najednou se narovnala.
,,Musím jít" zašeptala jen... a byla pryč.

(Aneb jedu na týden na hory tak zatím čao ;)  )

220 Irimë Nyss Irimë Nyss | 26. prosince 2009 v 1:00 | Reagovat

(chudák Elie, držíme jí palce...)

Sevřela rty a dívala se mladému upírovi do tváře. Ten se k ní sklonil a jemně ji políbil. Nechala ho, ale poté, co se odtáhl, nedívala se na něj. Všechny její pocity jako by teď nebyly. Byla jen ona... a její moc. Věděla, co se děje na pozemcích, ale nehnulo to s ní, její srdce zamrzlo. Vstala z křesla, došla k oknu a hleděla ven. Měla chuť bojovat s někým, kdo by se jí aspoň trochu vyrovnal a jediný možný soupeř byl Agrenej. Zakroutila hlavou a okamžitě tu myšlenky zavrhla, takže se vzápětí změnila ve střepy bolestných vzpomínek, které se snažily proniknout skrz ledovou bariéru v její mysli.

221 Hassen Hassen | 26. prosince 2009 v 12:01 | Reagovat

(Jejda...Ať se z toho co nejdříve dostane..:( )

Po dlouhé 'chvíli' se Hassen na chvíli otevřeli oči, ale světlo okolo ní, bylo velmi rozmazané, nad sebou viděla černé obrisy, a okolo sebe slyšela zlověstný smích. Temný čaroděj se nad ní sklonil uchopil jí, a odnesl jí na jakýsi kamený stůl. Po tom stole se roznášela sladká vůně krve, což Hassen trochu znepokojovalo. Čaroděj vytáhl knihu a začal předčítat nějaké kouzlo. Nad succubou se najednou roznesla modrá záře. Po tomto procesu Hassen po prví cítila své nohy v blízkosti lýtka holeně, a kotníku. Měla na sobě tmavé fialové šaty, a její potrhaná křídla se změnila na kásná netopýří. Když se vzpamatovala tak se zmateně dívala na čaroděje jež měl na sobě tmavý hábit. Nadechl se a pravil: ,,Dílo je dokonáno..Ale nepočítej stím, že budeš mít dlouhou svobodu". Na svobodě budeš od klekání do klekání!". Hassen se najednou všechno rozednilo, a utíkala z toho sídla pryč, a běželo se jí nezvykle když měla nohy a né kopyta. Rozletěla se k zámku, a snažila se pohledem najít svou smečku.

222 Restalon Restalon | Web | 26. prosince 2009 v 16:14 | Reagovat

Sedí ve společenské místnosti u krbu a čte nějakou knihu. Dřevo v krbu krásně praská a venku se chumelí...

223 Irimë Nyss Irimë Nyss | 26. prosince 2009 v 17:17 | Reagovat

(Restalone Restalone...)

Přepadl ji záchvat smíchu, ale všechno znělo tak... pokřiveně. Všimla si Restalona, jak si poklidně čte knihu a něco ji napadlo. Došla před něj, knihu mu vytrhla z ruky a zvedla ho za ruku z křesla. Zadívala se mu hluboko do očí a projížděla všechny jeho vzpomínky znovu a znovu, přivlastňovala si jeho život. Svírala ho a na čaroději bylo znát, že se upřímně děsí toho, co to s ním dělá. "Ubližuju ti, mě to ale vůbec nemrzí." zašeptala, když ho shodila zpět do křesla. Restalon na ni jen vyjeveně zíral a ona se k němu otočila zády. Přešla pomalu k oknu a hleděla do dáli, kde cítila Hassen. Všechny její smysly teď byly několikanásobně citlivější, takže jí nemohlo nic uniknout. Za ní pocítila drobný pohyb, tak se lehce otočila. Čaroděj hledal svou knihu. "Hledáš tohle?" jakoby zapředla jak kočka a mrštila mu s knihou do hrudníku. Trošku to přehnala, takže se svalil do křesla. Démonka na tváři vykouzlila hloupoučký úsměv a potměšilé "Promiň." bylo jediné, co řekla.

224 Hassen Hassen | 26. prosince 2009 v 17:27 | Reagovat

Hassen se ve výšce pořádně nadechla a zrychlila. Její oči se křečovitě zavřeli a succuba proletěla skrz jedno okno a skončiola na dlažbě. Zmateně se zvedla a co nejrychleji utíkala do společenské místnosti. Když tam vtrhla tak vyčerpáním padla na zem, a jako otrok se plazila k Irimë a modlila se, aby jí démonka poznala. ,,Jen ať mi nezkrátí život v půli". Když zvedla hlavu měla v očích slzy, skousla si rty a čekala co bude dál.

225 Irimë Nyss Irimë Nyss | 26. prosince 2009 v 17:40 | Reagovat

Sklonila se k succubě a lehce vycenila zuby. Podle pachu ji poznala a z její mysli vyčetla, co se stalo. Zakroutila hlavou a dopravila i na nejbližší křeslo, pak ji ale bez zájmu nechala vlastnímu osudu. Zkoncentrovala se a zkontrolovala všechny členy smečky. Pak se opět stáhla za neproniknutelnou bariéru a Brian ji s upířím klidem pozoroval ze svého místa a trochu škodolibě se usmíval Restalonovu neštěstí.

226 Irimë Nyss Irimë Nyss | 26. prosince 2009 v 17:40 | Reagovat

ji*

227 Hassen Hassen | 26. prosince 2009 v 17:53 | Reagovat

Jenom na démonku zavolala: ,,Děkuju Irimë". A uvolnila se na křesle. Mávla rukou a na stole se ocitlo zrcátko - Hassen se do něj podívala a nemohla se poznat. Čím detailně se prohlížela, tím více jí to ubíjelo. Položila zrcátko zpět a začala se soustředit sama na sebe.

228 Lenys Lenys | E-mail | 26. prosince 2009 v 18:15 | Reagovat

Lenys uskočila před ohnivým bičem, který si čaroděj na ni vyčaroval. Vykřikla kouzlo a jen těsně jej minulo. "Mě nemůžeš porazit!" Zasmál se čaroděj. Elfku to nechalo klidnou. Netušil, že to co zná on, ovládá taky ona a ještě líp. "Jsi jen hloupá elfka. Se svou přírodní magií na mě prostě nestačíš." Vysmíval se čaroděj. Lenys však podcenil. Zadíval se jí do očí. To ale neměl dělat. Upřeně mu hleděla do očí a odříkávala při tom poutací zaklínadlo. Čaroděj se najednou nemohl ani hnout. "Ty mrcho, co jsi to se mnou provedla? Jak to, že znáš tahle kouzla?"
Lenys kolem něj obcházela se zlověstným úsměvem. "Zajal jsi mě a udělal jsi ze mě svého otroka... Zabil jsi mou matku. Proč? Co ti udělala? Ani jsi jí nedal možnost se bránit!" Vyštěkla na něj. "Za to mi zaplatíš. Přísahala jsem, že její smrt pomstím. Nebyl jsi dost pozorný Sorele. Celou dobu jsem se mohla vklidu učit tvou magii. Jsem holka šikovná a vím, že stejnou silou tě neporazím a proto jsem se naučila ještě něco navíc." Promlouvala k němu s ledovým klidem. "Tvá matka byla jen obyčejná špinavá elfka. Zapletla se s někým, s kým neměla a tak musela zemřít. Proč myslíš, že vás ostatní elfové zavrhly? A nemohl jsem dovolit, aby někdo jako ty běhal jen tak po světě. Původně jsem měl v úmyslu tě zabít taky, ale tvůj otec zřejmě nad tebou drží ochrannou ruku." Ušklíbl se čaroděj a snažil se vyprostit z psychyckého sevření. Kouzlo na něj ale bylo příliš silné. "Můj otec? Kdo je můj otec? Co o něm víš?!" Vykřikla Lenys.

Trhla sebou a posadila se. Vyjeveně se rozhlížela kolem sebe. Seděla ve svém pokoji na své posteli a zrychleně oddechovala. To její vlastní výkřik ji probudil ze sna do reality. "Jak jsem se sem vlastně dostala? Byla jsem přece ve společenské místnosti a snažila sse vyléčit Restalonovu ruku." vspomínala si na události posledních hodin. "Pak jsem ho poslala pro ten šíp a... Asi jsem se moc unavila. Je to divné, ale něco mě vyčerpává, když používám kouzla. Co to jen může být." Honilo se Lenys hlavou. Zvedla se a odešla z pokoje. "Zkusím něco najít v knihovně. Snad tam něco bude." Pomyslela si. pak si ale vzpoměla na svůj sen. Sorel tehdy mluvil o jejím otci. Kdo to může být. Nepřestane litovat toho, že jej musela zabít, než se mohla dozvědět něco víc. Umínila si, že hned jak vyřeší problém se svou energií, svého otce najde, ať to stojí co to stojí. Musí se dozvědět, kdo vlastně je.
S těmi myšlenkami došla až do knihovny a začala se probírat knihami.

229 Brian Brian | 26. prosince 2009 v 18:21 | Reagovat

Posunul se v křesle a prohrábl si prsty své plavé vlasy. Chvíli se díval na Irimë, která nebyla zrovna v přívětivé náladě. Ponořil se do svých myšlenek a klidně vzpomínal, jaká byla ještě před jedním, dvěma měsíci. Pozoroval změny v jejím chování už nějakou tu dobu, ale stále byl v klidu. Protáhl se a chtěl odejít, její postoj ho však rychle zastavil.

230 Brian Brian | 26. prosince 2009 v 18:40 | Reagovat

Napřímil se a zvedl oční víčka, jako by tomu ani nechtěl uvěřit. Tělem mu projel nezvykle mrazivý pocit. Bledá tvář najednou zkameněla, jeho pěsti se lehce zaťaly. I přesto se nenechával unést nějakými emocemi a stál pevně jako přikovaný. Irinë se najednou prudce otočila. Brian lehce zakroutil hlavou.

231 Irimë Nyss Irimë Nyss | 26. prosince 2009 v 18:54 | Reagovat

Její oči se zabodly do jeho kamenné tváře a pár sekund tam setrvaly. Pak se odvrátila a Brian učinil pár nejistých kroků směrem k ní. Zůstala tiše stát a opět vyhlédla ven z okna, protože teď byla jedna z těch vzácných chvílí, kdy nechtěla vědět, kdy nechtěla být. Natáhla se a opřela se o parapet, jež sevřela prsty, až jí zbělely klouby na rukou. Ve svojí lidské podobě se cítila tak zranitelná a možná že dokonce i byla. Poodstoupila o krok a tiše zašeptala pár nesrozumitelných slov.

232 Lenys Lenys | E-mail | 26. prosince 2009 v 19:06 | Reagovat

Lenys se přehrabovala v knihovně a doufala, že najde to, co hledá. Prošla spoustu knih. Pak ale vzala jednu, o které se domnívala, že v ní najde své odpovědi. Vzala ji tedy s sebou ještě s dalšími dvěma do společenské místnosti. Když přišla, uviděla Irimë s Brianem u okna a Restalona v křesle. Pozdravila je a víc si jich nevšímala. Posadila se na nejbližší pohovku a začala listovat knihami. Dozvěděla se spoustu zajímavých věcí, ale to co hledala stále nenacházela.

233 Brian Brian | 26. prosince 2009 v 19:30 | Reagovat

Aniž by řekl slovo, otočil se a s kamennou tváří jako by chtěl odejít. Lenys s Restalonem najednou zvedli zrak k němu. Irimë sebou prudce trhla a Brian ucítil její zrak, který jej zezadu bodal jako tisíc stříbrných kůlů. Trošku sebou zakymácel, pak se zpříma postavil směrem k ní, jako kdyby očekával, co se bude dít.

234 Irimë Nyss Irimë Nyss | 26. prosince 2009 v 19:44 | Reagovat

Sklonila hlavu a natáhla k němu ruku, ale bála se jeho reakce. Za poslední dobu se navzájem nejspíš odcizili a ona pocítila vnitřní prázdnotu. Její ledová bariéra začala tát. Kousla se do rtu a vyčkávala.

235 Brian Brian | 26. prosince 2009 v 19:49 | Reagovat

Trošku ho překvapilo, co Irimë udělala. Chvíli zaváhal, snad z nejistoty, kterou však předtím necítil. Pomalu její ruku uchopil a na jeho tváři se vyloudilo něco, čemu by se při troše snahy dalo říkat úsměv. Její ruku pomalu směroval ke své tváři. Díval se jí do očí a v obličeji se ani nepohnul. Cítil se tak, jak dlouho ne. Vracely se mu staré pocity. Celá ta doba, kdy byl bez nich, mu přišla jako věčnost.

236 Hassen Hassen | 26. prosince 2009 v 19:53 | Reagovat

Z její polohy v křesle zvedla oči k ději. Moc nechápala co se děje, když v tom uslyšela slaboulinký hlas v uších, opřela se o kolena a rukami si držela hlavu. ,,To snad nikdy nepřestane".

237 Irimë Nyss Irimë Nyss | 26. prosince 2009 v 20:51 | Reagovat

Při jeho dotyku se nenápadně zachvěla, ale neucukla. Usmát se ale nedokázala. Semknula rty k sobě a opět pozvedla hlavu. Podívala se mu do očí a viděla toho tam tolik, že hlavu sklonila zase dolů. Lehce pokrčila rameny a opřela se o Briana, protože už toho bylo na ni moc. On byl jediný, o kterého se teď mohla opřít a nechtěla promarnit svou šanci na usmíření.

238 Brian Brian | 27. prosince 2009 v 0:14 | Reagovat

Chvíli se ani nehnul, jen držel Irimë. Pevně, přesto jemně a v duchu doufal, že ta chvíle bude možná co nejdelší. Po chvilce se podíval do jejích očí. Za tu krátkou dobu, než opět ucukla, uviděl spoustu bolesti, utrpení a smutku. Bylo toho tolik, že to ani sám nečekal. Znovu nechal Irimë opřít se o jeho rámě. Začínal pomalu chápat a viděl to, co neviděl. Najednou však se zarazil a v kamenné tváři se objevilo zděšení. Hleděl z okna a v očích se mu blýskalo. "Ne!" zakřičel a hodil démonku dál od okna. To se najednou roztříštilo, stejně jako všechna ostatní okna. Vše doprovázel velký hluk a zmatek. Ohlédl se, avšak najednou nikoho neviděl. Padaly na něj mdloby. Pomalu se mu zamlželo před očima a... skácel se k zemi.

239 Irimë Nyss Irimë Nyss | 27. prosince 2009 v 0:36 | Reagovat

Brian s ní náhle mrštil a ten náraz ji na chvilku rozostřil vnímání. Snažila se co nejrychleji vzpamatovat, ale nejdřív se to vůbec nedařilo. Bylo to, jako kdyby byla člověk, byla neschopná vnímat své okolí na úrovni, na kterou byla dosud zvyklá. Pomalu se sebrala na čtyři a tápala po pokoji. Ruce měla už pořezané od rozbitého skla, když nahmatala chladné upírovo tělo. Přicházela k sobě a mohla už rozeznat jednotlivé rysy jeho tváře. Měl zavřené oči a nereagoval na její dotyky.

240 Brian Brian | 27. prosince 2009 v 1:02 | Reagovat

Ležel na zemi, ústa lehce pootevřená. Jeho bledost byla dosti nepřirozená, vypadal i na upírské poměry až příliš mrtvolně. Ležel na zemi a nevnímal okolí. Všichni se kolem něj shromáždili, pořezaní a vylekaní. On však ležel na zemi dál a nevěděl o ničem a ani o nikom. Irimë jej zkusila oslovit jménem, marně a bez reakce. Démonka jen nevěřícně a s vyděšeným výrazem ve tváři pozorovala tělo upíra a doufala v jediný pohyb. V jejích očích se objevilo něco až příliš lidského, až ji to samotnou vyděsilo. Mandličky soli jí pomalu stékaly po tváři. Brian se ani nepohnul. Najednou začal přímo v místnosti vát chladný vítr a znít děsivě mrazivý smích.

241 Hassen Hassen | 27. prosince 2009 v 1:18 | Reagovat

Hassen zvedla hlavu a ze hřbetu popadaly velké i malé střepy smíšené se sněhem. Zvedla se ze křesla Koukla očima ke stropu a zakroutila hlavou. Jemně se podívala na zem, a uviděla řetízek s přívěškem čtyřlístku. Řetízek vzala na jeden prst, a podívala se na Briana. Došla k Irimë a dala jí čtyřlístek do ruky a beze slov se vátila na místo kde byla.

242 Irimë Nyss Irimë Nyss | 27. prosince 2009 v 1:22 | Reagovat

Nevnímala vítr, nevnímala smích. Semknula pevně rty a začala prohlížet upírovo tělo. Bylo v pořádku, takže se rozhodla pro magický průzkum. Záhy se k ní ale dostala Hassen a dávala jí cosi do ruky. Byl to přívěšek, který sevřela v ruce a začala hledat veškerou magii, která na upíra působila. Našla toho poměrně málo a většinou to nebylo nic moc významného, až na jedno jediné kouzlo, které ho zjevně přivedlo do tohoto ubohého stavu.

243 Restalon Restalon | Web | 27. prosince 2009 v 10:40 | Reagovat

"Prej promiň ona mi tu hrabe do vzpomínek a promiň , ale ještě že jsem na mučení zviklej"řekl restalon pro sebe.Vyběhl do věže, vzal si plášť a šel ven. Jak se bořil tím sněhem šel směrem k horám když byl skoro na vrcholku aby viděl na sídlo uslyšel nějaké křupnutí. Když se Restalon otočil spatřil tam trola jdoucího hlouběji do lesa. Divil se, že na něj trol nezaůtočil sice sou to samoáři , ale jsou pěkně protivný a mrzutý. No nechal trola trolem a sešel zpátky k sídlu tentokrát šel dolů k řece, která byla zamrzlá sedl si u řeky na kámen a hleděl nahoru na sídlo.

244 Hassen Hassen | 27. prosince 2009 v 11:25 | Reagovat

(Irimë ně nemálo dala sodu :-) )

Succuba se pro sebe zašklebila, a teprve teď se potichu zasmála gestu které Irimë provedla na Restalonovi. Nahodila krásně škodolibí úsměv a šla se podívat z okna, na její tvář dopadaly sněhové vločky které se hned rozpouštěly.

245 Hassen Hassen | 27. prosince 2009 v 11:27 | Reagovat

( *Irimë ti dala nemalou sodu :-) )

246 Restalon Restalon | Web | 27. prosince 2009 v 11:45 | Reagovat

(xD....=))

247 Lenys Lenys | E-mail | 27. prosince 2009 v 12:14 | Reagovat

"Irimë, co je s ním? Bude v pořádku?" Ptala se polekaně Lenys, která stála opodál a pozorovala ležícího Briana a Irimë, která se nad ním skláněla.
"A co se to vlastně stalo?" zeptala se spíš sama pro sebe. Po ruce jí stékala kapka krve, ale Lenys ji ani nevnímala. Všimla si Hassen u okna. "Hassen, jsi v pořádku? Tobě se nic nestalo? Byla na tobě spousta střepů."

(Lidi, máte nějaké zprávy o Elie? Myslím jako jak je na tom, jestli je jí líp a jestli bude v pořádku?)

248 Elenya Elenya | 27. prosince 2009 v 12:44 | Reagovat

(Přátelé mí zlatí,už jsem se vrátila,Lenys neboj,je mi už dobře a jsem v pořádku,všem se omlouvám,hlavně Gennys,jelikož kvůli mě nemohla pokračovat ve svým plánu.A ještě vám chci poděkovat,že jste na mě mysleli,hodně mi to pomohlo...:) )

249 Hassen Hassen | 27. prosince 2009 v 12:50 | Reagovat

(Jéé Evi!! Ještě že jsi v pořádku! )

Succuba přivřela oči, a začala se potichu smát, otočila se na elfku a dodala: ,,Ještě abych nebyla v pořádku". A pravým koutkem rtů se usmála a otočila se zaujatě zpátky k oknu.

250 Elenya Elenya | 27. prosince 2009 v 12:52 | Reagovat

Její oči zatěkaly do stran při zprávě dostané od Gennys. ,,Toho vlka nevidím, ale Lan je tu u mě,"odpověděla ji zprávou. ,,Lane, vždy mne překvapuje tvá jistota,"ušklíbla se a muže pod sebou probodla zabijáckým pohledem. ,,Ale co když ti řeknu ne?Co když řeknu , že ti jí nevydám?"zamračila se a vytáhla prudce meč. ,,Co uděláš?"zasyčela a přemístila se za něj.Čepel svého meče dala pod jeho krk a mírně ho ostřím řízla. ,,Ty víš, jak nesnáším, když chce někdo ublížit mé rodině a stejně se o to pokoušíš,"zašeptala nabroušeně u jeho hlavy. ,,Buď je teď u mě jeho klon a on je jinde, nebo se z toho dostane jinak,  vím, že by to nemohlo být tak snadné,"pomyslela si v duchu.

251 GennyS GennyS | 27. prosince 2009 v 13:21 | Reagovat

(To je v poho štrupe. Já bych čekala i tejden.. :D )
Lan, ucítil jak mu z krku stékala krev a vsávala se do obleku. Muž se sice nehnul, neboť se mu nechtělo moc bojovat. "když ne, zřejmě nepřežiješ zrod nového dne. O nic se nepokoušim. Nechci jí zabít, ale jak vidím, nedáš mi jinou možnost." a upírce se vypařil přímo před očima.

252 Elenya Elenya | 27. prosince 2009 v 13:56 | Reagovat

,,Nečekané,"pousmála se a bleskurychle se otočila. ,,Tak vylez,"zařvala a přimhouřila oči.Nikde ho necítila a pak se zarazila. ,,Sakra, Gennys,"pomyslela si a vlzétla.Rozrazila prudce okenice a vlétla dovnitř za dívkou. ,,Gennys, proč jsi tu tak po tmě?"zasmála se tiše a kouzlem zapálila pochodně.Přiběhla k ní a rozhlédla se kolem. ,,Gennys,jdi za ostatními,zdržím ho,"zašeptala a vedla ji ven z místnosti. ,,Pospěš si,"dodala tiše a dívala se za ní,jak utíká napříč chodbou pryč.Pak se ale ušklíbla a svým mečem zastavila útok Lanova meče mířící na ni.

253 Lenys Lenys | 27. prosince 2009 v 13:58 | Reagovat

(Jsem ráda, že už jsi doma Evi.:-D)

254 GennyS GennyS | 27. prosince 2009 v 14:15 | Reagovat

"Kam běžíš?" optalo se cosi dívce v hlavě. "Musím někoho najít.." odpověděla myšlence jemu. Otevřela velké dveře a pak po kroku narazila do zdi. "Eh? Co to?" když ochmatala codbu, která končila. "Sakra, zas ty jeho  iluze!" řekla si pro sebe a otočila se neboť uslyšela jak o sebe narazily meče.
"Dobrý postřeh, démonko!" zašeptal a od Elenyi uskočil. Stáli proti sobě. "Odkud bychtě měl znát?" řekl a v místnosti se zapálili pochodně a zavřely se dveře a tak i okno.

255 Restalon Restalon | Web | 27. prosince 2009 v 14:37 | Reagovat

(Jééé eviku zdraviim sem rád že si zpět)

256 Elenya Elenya | 27. prosince 2009 v 15:25 | Reagovat

(Upřímně řečeno,to já taky:D,je lepší dělat sestřičku než být pacient,to řikám předem:D)

,,Vidím, že si asi nevzpomeneš, ale chápu to, jsem teď jiná,"říkala si jakoby pro sebe Elenya. ,,Halo!Odpovíš mi?"vyhrkl Lan, který se za tu dobu ani nepohnul. ,,Všechno ti neřeknu, ale už jsme spolu bojovali....,"naklonila hlavu do strany. Lan zapřemýšlel a toho Elenya využila a odhodila ho až na zeď.V tu ránu už byla u něj, ale musela se sehnout, jelikož se muž po ní ohnal.Lan se vzpamatoval a začal po ní zase útočit, jenže Elenya byla už jinde. ,,Tady jsem,"zvolala.

257 GennyS GennyS | 27. prosince 2009 v 15:40 | Reagovat

"Doháje!" si říkal v myšlence, když si z něho Elenya utahovala. To Lana značně štvalo "Vidim, že si chceš hrát. Tak to máš mít!" a v místnosti se oběvovali víc a víc černých můr, které obklopovali Elenyu a zabraňovali jí ve výhledu. Sem tam muž zaůtočil, ale upírka se vždy ubránila. Po chvilce byla upírka obklopena stovky můr a Lan se vydal najít Gennys, která se snažila najít jinou cestu.

258 Elenya Elenya | 27. prosince 2009 v 15:48 | Reagovat

Cítila, jak Lan běží kamsi pryč. ,,Sakra, Gennys, utíkej pryč, Lan tě hledá, "poslala dívce zprávu myšlenku a oháněla se po můrách.Pár jich rozsekala, ale pak ji přepadl vztek, že Gennys je v nebezpečí, schoulila se do klubka a zavřela oči.Můry zašvitořily bolestí a všechny padly mrtvé na zem. ,,Teď najít Lana,"pomyslela si a vyběhla po jeho pachu.

259 GennyS GennyS | 27. prosince 2009 v 15:57 | Reagovat

"Jak mám asi utýct, když stále běhám do kola. Lan zablokoval všechny cesty!" vyslala jí myšlence zpátky a při tom se dívka už vztekala. "Už se jich zbavila?" udivil se Lan, když necítil žádnou auru můr. Náhle vyběhl z postranní chodby a srazil se s Gennys. Tá zařvala, že to bylo pomalu slyšet ven, rychle se sebrala na nohy a tasila meč. Lan se pousmál a řekl "Gennys? .. já ti nechci ublížit." a se slovami se k ní blížil. Dívce se silně rozbušilo srdce a bylo slyšet, jako kdyby se odkud si valila masa vody. Hrnoucí voda se oběvila za Gennys, pak se hrnula kolem ní a šla přímo na Lana. ten proti sobě natáhl levou ruku a vodu pár centimetrů před sebou zastavil a dívali se na sebe skrz vodu.

260 Elenya Elenya | 27. prosince 2009 v 16:10 | Reagovat

Dostala zprávu od Gennys a taky jí to mírně rozhněvalo. ,,No to snad ne, už je u ní , "zaťala pěsti.Však při běhu musela uhnout, jelikož se před ní objevila zeď, jenže pak se objevila za ní, kolem ní a ještě jedna před ní, tím ji to zabarykádovalo kolem dokola. ,,Sakra, to mu nedaruju,"zasyčela a pěstím si prorazila zeď před sebou.

261 GennyS GennyS | 27. prosince 2009 v 16:24 | Reagovat

"Máš to marný, Gennys!" a Lan potlačoval vodu. "Dám ti trochu své síly." řekl zas ten hlas v dívčině mysli a náhle Lan ucítil, že tlak vody nehorázně vzrostl, až ho voda smetla na jeden konec chodby. Voda se dál valila  až Elenya uslyšela zvuk odkudsi se hrnoucí vody.
Zmáchaný Lan se rozzuřil a proti dívce vystartoval a jejich meče zacinkali. Dívku chytli za nohy jakési kořeny a nemohla ustoupit. Bránila se jeho výpadkům meče až Lan udělal pohyb a katanu jí vyrval z ruky.

262 Elenya Elenya | 27. prosince 2009 v 16:34 | Reagovat

Naslouchala zvukům valící se vody, ale tak tak stihla vzlétnout, aby ji voda nesmetla. Svůj let okamžitě zrychlila a už z dálky viděla Lana stojící nad Gennys. ,,Už letím Gennys,"pomyslela si v duchu. Pak ho vší silou uhodila, že z toho proletěl až do vedlejší místnosti.Vrátila Gennys katanu a mírně se na ni usmála. ,,Omlouvám se za spoždění,"špitla a kráčela si to za Lanem, který se sbíral těžce ze země.

263 GennyS GennyS | 27. prosince 2009 v 16:54 | Reagovat

Když Elenya vstoupila do místnosti tou zdí, dívka rozsekla kořeny a chtěla za ní vyrazit. Za dívkou ve zdi se oběvil Lan-vystoupil ze zdi- a chytl Gennys kolem krku a druhou rukou chytil její ruku, kde držela meč. Elenya se otočila a toho druhý Lan využil a vyřekl kouzlo a Elenya se nemohla pohnout. Zdvihl ruku a upírka se vznesla. Rukou máchl o ha další zeď a Elenya proletěla zdí do jaké si místnosti.
"Já jsem ten pravej." řekl muž Gennys k uchu, hodil jí směrem k jedné zdi a tam jí kouzlem upevnil. Zas jí z ruky vytáhl katanu a kolem nich udělal neprostupnou všem i kouzlům bariéru.

264 Elenya Elenya | 27. prosince 2009 v 17:08 | Reagovat

Nasupeně vstala a chytila se za hlavu.Kolem ní byla všude zrcadla, ve kterých však neviděla svůj odraz. Úplně jí to připomnělo dění tenkrát v podzemí, kde po boku s Amiou bojovala proti jakési zrůdě. Hodila to za hlavu a rychle běžela za jejich pachy.Musela však zabrzdit kvůli bariéře, která jí dělila od těch dvou.Rozeběhla se proti ní, ale hned na to zase skončila zády na zemi.

265 GennyS GennyS | 27. prosince 2009 v 17:37 | Reagovat

"Co chceš dělat?" vyhrkla ze sebe dívka. Ale Lan jí neodpověděl, neboť se na něco přichystával. V ruce se mu udělala bílá koule, která se promíchavala s černou energií. Pořádně se nadechl, zdvihl obě ruce a položil je dívce na čelo a na hrudník. "Mayos el troumeout" řekl potichu a chodbami se rozlehlo bílé světlo. Elenya před tím světlem zavřela oči a zakryla je, neboť jí to na pár chvil oslepilo, ale pak viděla...
Lan s přivázanou Gennys byli v centru toho světla. Muž udělal krok vzad a jakoby z dálky se k němu přibližoval kříž. Na kříži byla jakási postava. "Tak tady seš Vaile. Na tohle jsem dlouhou dobu čekal." řekl a díval se na muže, který nejevil žádné známky života. Lan k muži na kříži přistoupil a šáhl mu na nohu. Vail náhle otevřel oči, prudce se nadechnul a řetězy na kterých byl připoután se náhle rozletěly. Lan vzal Vaila za jeho rudý kabát a vší silou jím mrštil pryč a Vail proletěl zdí, smetl s sebou co mu ještě přišlo do pádu askončil na konci velké místnosti, kterou i tu, zaplavilo světlo. Elenya tam ležela s otevřenou pusou a ani se nehla, dokud se světlo nevytrácelo až byla zas tma. Pak byl slyšet, jak Lan zrychleně a hluboce dýchá, tělo Gennys, které spadlo na zem a nebyla při vědomí. Z tmavé místnosti, kde byl Vail se ozval šramot, kde můž ze sebe házel kusy dřeva, co s sebou smetl a rozléhalo se to po chodbách.

266 Elenya Elenya | 27. prosince 2009 v 17:49 | Reagovat

Otočila se za tím hlukem,který Vail vydával a muže uviděla stát ve dveřích nedaleko u ní. ,,Postarej se o Gennys, já se postarám o něho," oznímila a hlavu pootočila k Lanovi se zlověstným úsměvem.Rychle k němu přišla a připlácla ho na zeď. ,,Vypadá to,že ti vyndání Vaila ubralo spoustu sil,"pousmála se vyzdvihla ho do vzduchu. ,, Vyřídím si to s tebou venku, nebudu tvou krví špinit podlahu našeho sídla,"řekla a vyletěla s ním ven.

267 GennyS GennyS | 27. prosince 2009 v 17:59 | Reagovat

Vailovi se rozbušilo srdce, když viděl Gennys. přistoupil k ní vzal si jí hlavou na kolena a čekal na návrat upírky. "Věřím ti, že ho doděláš." řekl si v myšlence a díval se na ležící dívku.

268 Elenya Elenya | 27. prosince 2009 v 18:13 | Reagovat

Už při letu ho pustila na zem a Lan se svalil do sněhu, měl štěstí, že byl hluboký, jinak už by byl mrtvý hned po dopadu. Kozačkou mu přišlápla záda, ve kterých nepříjemně ruplo. ,,Vzpomínáš si na upírku, která zachraňovala Gennys?"optala se a hrubě mu dupla na nohu, tím mu jí zlomila. Lan zařval a zamžoural. ,,To jsi ty....?"dostal ze sebe. ,,Jistě,"vydechla Elenya a kouzlem mu zpřelámala všechny kosti v těle.Pak jeho tělo zatáhla do lesa a tam ho nechala. ,,Ať si tě vlci naporcují,"zašklebila se a vrátila se zpět do sídla. Posadila se na parapet a hleděla na ty dva s úsměvem. ,,Je už vyřízený,"prohlásila.

269 GennyS GennyS | 27. prosince 2009 v 18:23 | Reagovat

Vail se seslovama upírky lekl. "děkuju." řekl potichu. Vůbec nevěděl kde je, neboť se mu v hlavě promíchávaly myšlenky. "kde to jsme vůbec? Nemůžu si nějak vzpomenout." řekl dívajíc se na upírku.

270 Elenya Elenya | 27. prosince 2009 v 18:30 | Reagovat

Zvedla oči k Vailovi a nemohla si nevšimnout jeho zmatenosti. ,,My jsme...,"nedořekla a rychle se podívala z okna. Na jeden ze stromů vyslala bleskurychle ohnivou kouli, která zasáhla svůj cíl a to bílého havrana patřící Lanovi. ,,Tak teď už můžu, nacházíš se v sídle naší smečky, do které patříme i my s Gennys," prohlásila a vstala z parapetu.

271 GennyS GennyS | 27. prosince 2009 v 18:46 | Reagovat

Muž i Elenya zpozorovali, jak se Gennys probouzela. "Vaile?" řekla potichu a oba se silně objali. Byli v obětí dlouhou dobu a pak Vail vzal Gennys do náruče a vstal. Náhle se za nimy oběvil Komul, který krvácel z krku a měl na sobě všude čerstvou krev, jak svojí tak i cizího zvířete. Zastavil se u dveří, ve kterých před chvíli byla zeď. Vail se nad tím podivným zvířetem zastavil a pak si vzpoměl, že patří Gennys. Vlk lehce štěkl, aby ho Vail následoval. "Za všechno ti moc děkuju, Elenyo. Potom se uvidíme." řekla jí v myšlence a Vail následoval Komula do Gennysiných komnat.

272 Elenya Elenya | 27. prosince 2009 v 18:51 | Reagovat

,,Nemáš za co Gennys, stejně jsem už chtěla jít, nechci vás rušit,"poslala ji zprávu a rychlím krokem se vydala do společenské místnosti.Rozrazila dveře a hned první osoba, na které její pohled spočinul byla sucuba. ,,Hassen,"zvolala nadšeně, mávla křídly a šla ji obejmout. ,,Kde jsi byla?"zeptala se a v půlce cesty se zastavila. ,,Ty vypadáš jinak,"usmála se.

273 Hassen Hassen | 27. prosince 2009 v 19:19 | Reagovat

Succuba se vyděšeně podívala na upírku a křečovitě si klekla, a v ten moment se rozbrečela jako nikdy jindy. ,,Já nevím kde jsem byla, a nevím kde budu". Dívala se na upírku svým nejupřímšjčí maskou kterou měla. ,,Minulost mě pronásleduje, to už asi nikdy nepřestane...".

274 Elenya Elenya | 27. prosince 2009 v 19:28 | Reagovat

,,Hassen, já ....tě nechtěla rozbrečet,"nasadila smutný výraz a poklekla k ní. ,,Nebudu se už to na to ptát, jen už neplač prosím," zašeptala a jemně objala.Potom si na něco vzpomněla, na slova sucuby: ,,Když mi bude nepříjemně, poslechnu si tvůj zpěv a cvrlikot tvého ptáčka." Zapískala a oknem hned přiletěl zářivý modrý ptáček,které se usadil Elenye na rameno.Upíří démonka začala zpívat a ptáček ji doprovázel.Začala Hassen mírně kolébat a doufala,že sucubu její zpěv uklidní.

275 Elenya Elenya | 27. prosince 2009 v 19:31 | Reagovat

*nebudu se už na to

276 Hassen Hassen | 27. prosince 2009 v 19:35 | Reagovat

Při pokleku nýnější drobná succuba se přitiskla k upírce, a při melodii se jí srdce trošku uklidnilo. ,,Když jsem byla v otroctví, tak mě jeden generál zneužílal, bil, a...". To poslední Hassen nestačila ani dopovědět. ,,A teď... Kdysi mi slíbil, že toho nikdy nenechá, toho, co se dělo na bojišti. A já se zavázala na jeden tísíc let svobody za to, že si mě potom najde..A teď je to tady...".

277 Elenya Elenya | 27. prosince 2009 v 19:49 | Reagovat

,,ŠŠŠ, vím, jak se cítíš, mě taky v mém dětství můj nepravý otec zneužíval a pak bil, vím jaké to je, štěstí, že už je po smrti,"šeptala Elenya a dívala se smutně do země. ,,Nedovolím mu, aby ti něco udělal,"zaťala pěsti, až ji zbělaly klouby.Zřetelně slyšela Hassenino rychle bušící dech a naprosto jí chápala. ,,Pomůžu ti s ním, pokud budeš chtít,"špitla tiše.

278 Hassen Hassen | 27. prosince 2009 v 19:58 | Reagovat

,,Nevím, jestli půjde zrušit pergamen podepsaný vlastní krví..Ale ani nevíš jak moc bych ti byla vděčná". Podívala se na upírku, její tvář byla od očí níž celá morká od slz. Skousla si rty, a v jejím odrazu očí šla vidět záře, která proudila z ptáčka kterého měla Elenya na rameni.

279 Elenya Elenya | 27. prosince 2009 v 20:10 | Reagovat

,,Nemusíš mi děkovat,"usmála se na ni. ,,Já ti vždycky ráda pomůžu,budu stát při tobě v dobrých i zlých časech,"zasmála se a pomohla ji na nohy. ,,No tak už neplač,"zašeptala a posadila se na jedno z křesel.Prohlédla si ostatní v místnosti a spokojeně si povzdychla.

280 Hassen Hassen | 27. prosince 2009 v 21:09 | Reagovat

V hlavě jí pořád znělo pár slov ,,Od klekání do klekání". Když v tom uslyšela hodiny tak se zvedla a stejně rychle jako přišla na pár hodin do zámku, zase odešla. Vyběhla z hradu ven, a chtě nechtě letěla temnému čaroději.

281 Elenya Elenya | 27. prosince 2009 v 21:33 | Reagovat

Podívala se za sucubou,která vylétla ze sídla a přemýšlela, co se mohlo stát. ,,Kam tak najednou letíš?Vím,že mi do toho nic není,"poslala ji zprávu v myšlenkách. ,,Doufám, neletíš za ním?"poslala ji ještě zprávu a udělala si větší pohodlí.

282 Brian Brian | 28. prosince 2009 v 1:02 | Reagovat

Najednou ucítil prudkou bolest po celém těle. I tak to však pro něj byla dobrá zpráva, protože věděl ne jenom, že žije, ale že drží pohromadě. Otevřel oči a nad sebou viděl Irimë a Lenys. Obě na něj ustaraně hleděly. Zkusil se posadit, což se mu po chvíli s vypětím všech sil podařilo. Promnul si oči a rozhlédl se kolem sebe. "Ten hlas, musím ho následovat." Vstal a odešel směrem ke dveřím, vůbec nevnímal nic kolem sebe, ani celý ten zmatek kolem sebe. "Ten hlas, volá mě, ten hlas" opakoval a vrávoral směrem ke dvěřím. "Slyším ho, jak mě volá. Už vollll vl.. volá".

283 Brian Brian | 28. prosince 2009 v 1:08 | Reagovat

(Brian je pěkné prase, které po sobě nečte, co napíše, polepším se, slibuju .-))) )

*Najednou ucítil prudkou bolest po celém těle. I tak to však pro něj byla dobrá zpráva, protože věděl ne jenom, že žije, ale že drží pohromadě. Otevřel oči a nad sebou viděl Irimë a Lenys. Obě na něj ustaraně hleděly. Zkusil se posadit, což se mu po chvíli s vypětím všech sil podařilo. Promnul si oči a rozhlédl se po místnosti. "Ten hlas, musím ho následovat." Vstal a udělal několik kroků přímo ke vchodu, vůbec nic nevnímal, ani celý ten zmatek kolem sebe. "Ten hlas, volá mě, ten hlas" opakoval a vrávoral směrem ke dveřím. "Slyším ho, jak mě volá. Už vollll vl.. volá".

284 Irimë Nyss Irimë Nyss | 28. prosince 2009 v 1:18 | Reagovat

S překvapeným výrazem hleděla za vrávorající postavou a nechápala už vůbec nic. Celý svět se zašmodrchal na jednom místě a tím se propletlo to, co mělo zůstat odděleno. Nejprve v ní vzkypěl náhlý poryv síly, který záhy odezněl. Byla schopna se postavit, jasné uvažování jí však stále unikalo. Udělala pár kroků za ním, pak se ale zastavila a na pár sekund ztuhla. Bylo tu něco, co tu nemělo být. Realita byla pokroucena do divné spirály a její osa se ztrácela neznámo kde, ukryta jejím očím. Postoupila ještě o další krok.

285 Brian Brian | 28. prosince 2009 v 1:32 | Reagovat

Prudce se otočil, když uslyšel za sebou kroky. Chladně se díval na Irimë. "Ty!" zařval tak, že to bylo slyšet na celou místnost. Celý se chvěl a v očích měl načervenalou blanku, jeho tváře zrudly. Zpříma se postavil a podíval na démonku, která měla ve tváři výraz nechápavého úděsu. Jednu ruku sevřel v pěst, druhou vymrštil směrem k Irimë. Jeho mrtvolný zkostnatělý prst s dlouhým nehtem ostrým jako rozbité sklo mířil na jeho do té doby velice milovanou bytost. "Pohleď. Marnost nad marnost!" zaburácel a vytáhl zpoza pláště jakýsi klenot. "Přívěšek z diadému. Poznáváš jej? Co vidíš? Co v něm vidíš?!" zeptal se, nespustil přitom své oči z démončiných. Náhle ucítil opět pulsování po celém těle. Nečekané tlaky do očí, nohy ztěžkly a ve tváři se objevil výraz naprosté bezmoci. Padl na kolena. "Tohle je teprve začátek" hlesl. Po těchto slovech opět dopadl na zem v bezvědomí.

286 Irimë Nyss Irimë Nyss | 28. prosince 2009 v 1:42 | Reagovat

Sevřela rty v nenávistný škleb a tělo se jí napjalo jako luk. Ke slovu se dostala její horší stránka a po pár záškubech zde stála ve své skutečné podobě. Špičkou boty se dotkla jeho brady a bez kouska citu na něj shlížela ze své nyní majestátní výšky. Poklekla k němu, sevřela mu tvář v ruce a lhostejně si jej prohlížela. "Ještě mnohokrát budeš vyhrožovat a poté prosit." usedila skrz zuby a vzala mu z ruky přívěsek. Opatrně jím převalovala v dlani a poté se zvedla. Otočila se k Brianovi zády a kousek od něj poodešla. Cítila, že opět přichází k sobě, teď ji to ale vůbec nezajímalo a prostě jen vyčkávala.

287 Brian Brian | 28. prosince 2009 v 1:55 | Reagovat

Jako kdyby do něj střelilo. Najednou to vůbec nebyl on, vmžiku byl na nohou. Ona pověstná skrytá upírská síla se nyní projevila naplno. S prudkým hrdelním výkřikem rozlétl svůj plášť a vznesl se zhruba metr nad zem. V místnosti se zvedl prudký vítr, až všechny odhodil k zemi. Pomalu se vznášel směrem k Irimë. Ta se pokusila vstát, ale jedním mávnutím ruky ji Brian opět přikoval k zemi. Taková to síla nebyl přirozená pro běžného upíra a už vůbec ne pro tak mladého a nezkušeného. Jeho plavé blonďaté vlasy najednou úplně zbělaly. Oči byly v jednom ohni a tesáky, které cenil, děsivě bílé.
"Jak jsem řekl, tohle je teprve začátek" pronesl naprosto nepřirozeným hlasem. Znělo to, jako kdyby v jednu chvíli mluvili muž i žena. Byl to hlas smrtonošky, přesto měl pro něj typické temné podbarvení. Po těchto slovech se po místnosti rozlehl děsivý křik. Nastoupila mlha. Šedá, temná, chladivá a nepředvídatelná. Upír byl pryč. Na místě, kde ještě před několika okamžiky stál, byla jen malá hromádka sazí. Místností znovu zazněl tlumený smích, který však po chvíli utichl.
hvíli utichl.

288 Brian Brian | 28. prosince 2009 v 1:56 | Reagovat

*ten poslední řádek tam neměl být, nechápu, jak se to tam dostalo... .-)))

289 Elenya Elenya | 28. prosince 2009 v 15:46 | Reagovat

Když se probrala, ležela na zemi, vúbec nechápala, jak se tam dostala. V šedé mlze viděla obrys ležící Irimë i Lenys. Její oči rychle spočinuly na hromádce sazí. ,,Co se stalo? Kam se poděl Brian?"zeptala se naprosto nechápajíc vůbec nic, co se tu teď odehrálo.

290 Irimë Nyss Irimë Nyss | 28. prosince 2009 v 16:28 | Reagovat

Když upír zmizel, zvedla se s ladností šelmy ze země a rozkopla hromádku sazí. Jeho slova ani výraz ji nijak nezasáhly, teď byla tím zlým a mocným ďáblem. Ani se nezachmuřila, jen přelétla očima pokoj a hledala něco, co tam možná ani nebylo. Pak se sehla a něco zvedla ze země. "Ještě budeš prosit, abych tě nechala žít. Se mnou si takhle nikdo hrát nebude..." a protáhla si svá ztuhlá křídla. Otočila se ke všem zády a zamířila ke dveřím z místnosti. Seběhla ze schodů a vklouzla do sklepení. Zamířila do jedné z komnat, kde se nacházela její postel a rozkošnicky se do ní svalila.

291 Elenya Elenya | 28. prosince 2009 v 17:48 | Reagovat

Udiveně se podívala na dveře, kterými její matka prošla a zakroutila hlavou. Pomohla Lenys na nohy a rozhodla se jít prozkoumat nová místa v okolí sídla smečky.Otevřela okno a vyletěla jím ven.Při letu nad řekou si všimla sedícího Restalona na jejím břehu, ale letěla dál do pro ní neznámé a neobjevené krajiny.

292 Elenya Elenya | 29. prosince 2009 v 13:42 | Reagovat

Letěla už asi zhruba den a přitom si zaujatě prohlížela krajinu, ve které ještě v životě nebyla.Někde  poblíž zaslechla hukot vodopádů a tak aniž by o tom přemýšlela zamířila za tím zvukem.Objevila veliké vodopády, ke kterým vedl dlouhý kamenný most.Do ústí vodopádu byl vytesán do vyčnívající skály vchod, na kterém rostly semtam květiny a menší stromky.Přistála na mostě a hleděla do tmy vchodu skály. Očima přelétla ještě sochu anděla na mostu a pak vstoupila dovnitř.

293 Elenya Elenya | 29. prosince 2009 v 16:57 | Reagovat

Radši si zamaskovala svou veškerou energii a pomalu kráčela po schodech nahoru vnímající každý zvuk.Vstoupila do veliké haly, kterou vedla cesta ke zlatému trůnu lemovaná sloupy a hořícími svícny.Elenya se rychle skryla za sloupy a pozorovala mnichy postávající u trůnu a odříkavájící nějaká zaklínadla. ,,Co to dělají?"pomyslela si a zahleděla se na postavu sedící na trůnu.Byl to hnědovlasý muž s bohatě zdobeným hávem a jeho modré oči svítily i na dálku.Ze zad mu vystupovala bílá pírčitá křídla, která se lehce vlnila ve větru, který tam foukal. ,,Anděl...,proto ta socha venku,"řekla si pro sebe vykukujíc zpoza jednoho sloupu.

294 Brian Brian | 29. prosince 2009 v 17:40 | Reagovat

Vnitřní monolog kdesi na neznámém místě: "Co se to se mnou děje? Cítím se teď se úplně jinak. Jako bych byl všemocný. Najednou všechno jde. A co to do mě vjelo s Irimë? Bude se mi chtít pomstít?"
Jeho hlas zdrsněl a zdál se prudší.
"Však já ještě všem ukážu. Nikdo se mi teď nevyrovná a každý, kdo se mi zkusí postavit do cesty, ochutná příliš velké sousto, než aby ho byl schopen spolknout. Vždyť já jsem nesmrtelný, HAHAHAHA!" zazněl prudký smích chraplavého hlasu upíra. Roztáhl ruce a v tu ránu se všechny pochodně rozsvítily. Před ním stála dlouhá chodba velkého sálu. Na konci byl jen zaprášený trůn, vedle něho staré kamenné podstavce vyřazující temný chlad. Všude se rozkládaly pavučiny, které vyprávěly příběhy dlouhověkosti těchto končin a tohoto sídla, doprovázela je nekončíčí mlha. Brian udělal několik kroků směrem k trůnu...

295 Irimë Nyss Irimë Nyss | 29. prosince 2009 v 17:55 | Reagovat

Kupodivu cítila, co si zhruba Brian myslí a jen pohrdání zkroutila rty. "Nikdy se nemůžeš postavit své podstatě." Přestala o něm přemýšlet a protáhla se ve svém přepychovém loži. Hleděla na nebesa postele a snažila se vypudit všechny myšlenky z hlavy, protože se potřebovala vydat na cestu bez těla. Záhy 'kráčela' v energetických polích a čerpala jejich moc. Nabývala na síle a bleskla jí myšlenka: "Mě nikdy neporazíš, i kdybys chtěl sebevíc, má lásko. Mě nikdy nezlomíš a jestli se jen jedinkrát pokusíš mě napadnout, své vzpurnosti budeš litovat..." Vymotala se z této sféry a probudila se opět ve své posteli. Něco ale nebylo úplně tak, jako když usínala.

296 Brian Brian | 30. prosince 2009 v 1:52 | Reagovat

Upír seděl na svém trůnu, opíral si bradu o ruku, kterou měl položenou na opěrce. Z jeho myšlenek ho najednou vyrušily kroky a hlas.
"Můj pane, nesu ti dopis." ozval se pisklavý hlas sluhy sloužícímu Brianovi. Ve tmě bylo šero, svítilo jen pár pochodní, přesto bylo zřetelně vidět, že sluha má malou výšku, kulhá a není v obličeji příliš pohledný. Jeho tvář se krčela v neustálém nepříjemném úsměvu. Brian mu dal gestem najevo, ať mu dopise donese. Sluha se připajdal až k trůnu.
"Je divně zapečetěn, taková zvláštní pečeť, kterou jsem v životě ještě neviděl. Navíc celý černý, za mých mladých let se považoval takovýto dopis za zlé znamení. Dávej si pozor, pane" řekl sluha, aniž by mu z tváře zmizel úsměv.
"Nemusíš se starat" odpověděl upír a převzal si dopis. Otevřel jej. Rozlomil pečeť a sáhl do obálky. Ozvala se rána a v ruce mu zůstaly jen zbytky popela a stoupal dým. Brian nehnul ani brvou. Smetl si popel z ruky a postavil se. Na tváři se mu objevil škleb nevěstící nic dobrého.
"Pozdrav od Irimë" utrousil a odešel ze sálu.

297 Restalon Restalon | Web | 30. prosince 2009 v 10:49 | Reagovat

(Chci se omluvit že od čtvrtka do neděle tu nebudu jedem k babičce a na notebooku mi tam nejde net tak se chci omluvit že tu nebudu a jinak přeju šťastnej novej rok všem!!!)
Restalon chodil po okolních pozemcích a skoumal všechno okolo.....

298 Elenya Elenya | 30. prosince 2009 v 12:12 | Reagovat

Plíživým krokem se přesunula blíže k trůnu a skrčila se rychle za jeden široký sloup.Opatrně vykoukla a prohlížela si anděla, který měl na tváři ďábelský úsměv a jindy se proměnil v podivný úšklebek. Svoji pozornost přesunula na mnichy v červených hábitech a pozvedaly ruce k vysoko položenému stropu.Jeden z nich začal mluvit nesmyslnou řečí a to anděl vstal z trůnu a Elenya pro jistotu zastrčila hlavu zpět.

299 Irimë Nyss Irimë Nyss | 30. prosince 2009 v 23:19 | Reagovat

Zavřela oči a chtěla usnout. Pak se ale na posteli posadila a rozhlédla se po pokoji. Vykulila se ze svého pelechu a došla k nádobě, do které si mávnutím ruky vyčarovala vodu a opláchla si obličej. Cítila v sobě určité napětí, které ale brzo zahnala chladná voda.

300 Elenya Elenya | 31. prosince 2009 v 16:39 | Reagovat

(Tak chci všem popřát Krásný nový rok,ať se zase sejdeme komplet všichni:) )

301 Brian Brian | 3. ledna 2010 v 1:40 | Reagovat

(krásný nový rok všem :-)
Brian seděl za stolem ve vedlejší místnosti trůnního sálu. Byl na dřevěné židli, na kterou sedal prach a pavučiny. Celkovou atmosféru dotvořovaly svícny podél zdi. Stůl byl dlouhý téměř přes celou místnost. Upír seděl v jeho čele. V ruce měl brk a psal na kus pergamenu jakýsi text. Po pravé ruce měl číši. Zvedl oči a rozhlédl se. Zašklebil se, a poté se zase věnoval pergamenu, který byl již téměř celý popsaný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama