Být či Nebýt?

24. dubna 2010 v 23:12 | Irimë Nyss |  Kapitola Druhá
Kdesi uprostřed Nebytí se cosi zavlnilo, jak zaslechlo volání, kterému nemohlo odolat. Vlny se rychle rozšiřovaly a vyplňovaly tak ten zdánlivě prázdný prostor.

-

Znovu a znovu naléhavě vzývala svého služebníka, když tu konečně pocítila slabou odezvu. Na démončině tváři přelétl spokojený úsměv, načež pokračovala ve svém tajemném díle, kterému nemohl nikdo kromě ní samé porozumět.

-

Nebytí ožívalo a ze svých útrob se chystalo vypustit to, co tam po dlouhé věky přebývalo. Ty, jež se tam ukrývali. A nyní pochodovali v řadách za svou paní.
Ta je totiž potřebovala. A oni by za ní kráčeli i do náručí samotné Smrti. Protože ona a válka bylo to jediné, pro co žili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irimë Nyss Irimë Nyss | 25. dubna 2010 v 10:47 | Reagovat

Trochu se uchechtla, ale vzápětí se uklidnila. "Hodně mě podceňuješ, Amio." povzdechla si. "I já mám emoce, city... I když velice slabé, stále je mám. Chápu tvou obavu, i když ji příliš nesdílím. Nikdy jsem se nebála samoty, ale pokud byste zemřeli, dotklo by se mě to. To ano..." dokončila a na okamžik zkontrolovala své dílo. Cítila, že se dali na pochod. A to pro ni bylo důležitější než cokoliv jiného. "Už brzy..." zašeptala si pro sebe a na tváři jí zahrál krutý úsměv. Ve svých zádech pocítila míšenčin zděšený pohled a tak ji chvatně uklidňovala: "Daří se mi mé dílo, dítě. Nemusíš se bát. Tebe nezabijí."

2 Hassen Hassen | 25. dubna 2010 v 13:00 | Reagovat

,,Vypadá to, že nováčci každou chvíli budou lepší a lepší". Bědovala si. Rozhodla se, že započne nový stupeň 'zkoušek'. Mávla rukou a všichni se k ní rozeběhli. ,,Podívejte se nahoru na tu hradbu". Podívali se. ,,Někteří z vás, budou na hoře s lukem, a šípami. Vybrala asi dva tucty kteří budou na hradbě. Všichni zaujmuli svá místa. ,,Jakmile začnou hořící oštěpy střílet, tak stůj co stůj se snažte dostat na stranu prorihráče". V té chvíli se rozpoutal boj. Byl to opravdu ohromný pohled vidět, touhu po krveprolití. ,,To by mohla chtít vidět Irimë". Na chvíli se zamyslila. Poslala Irimë myšlenkovou zprávu, ve které líčila, že až bude mít čas, tak ať se příjde podívat na veliký pokrok.

3 Irimë Nyss Irimë Nyss | 25. dubna 2010 v 13:09 | Reagovat

V její mysli se náhle objevila cizí myšlenka. Prohlédla si sdělení a pak začala uvažovat. "Nováčky bych měla prohlédnout, ale teď je důležitější, aby přišly mé vlastní a ostřílené jednotky. Žádní nováčci... To počká." znovu se usmála. Pohyb v Nebytí pro ně byl snadný, ale i tak byli ještě daleko. A mezitím se jejich jednotky rozšiřovaly a rostly. Činilo jí to značné potěšení. Nenápadně se jí podařilo dostat na správné místo a dělat něco, o čem neměl nikdo ani ponětí. Amia, ač stála přímo za ní, nerozuměla složitému kouzlu a jen nechápavě hleděla. Ani ti nejschopnější kouzelníci by nebyli s to porozumět či jen odhadnou smysl toho, co dělala. Složitý obrazec pulsoval víc a víc, až ze sebe začal vydávat zvuky rachotící zbroje. "A teď... je čas jít." kývla na Amiu a s tichým prásknutím zmizela i s obrazcem.

4 Amia Amia | Web | 25. dubna 2010 v 16:44 | Reagovat

Hleděla na prázdné místo, kde ještě před chvílí stála Irimë.
,,Nebojím se svojí smrti" zašeptala nakonec a rychle se rozeběhla do vedlejší místnosti za Elenyou, kde se zrovna ozvala rána.

5 Agrenej Agrenej | E-mail | 26. dubna 2010 v 13:58 | Reagovat

Agrenej se díval svému klonu do očí a pomalu se začínal na vše rovzpomínat.
Zahleděl se na popáleniny na soupeřově těle, na svých rukou, pohlédl na meč, který tak snadno prošel jeho hrudí, na ruku, která ho držela. Jeho krev začala vřít vztekem.
Ruka šedého anděla vystartovala proti klonově krku, využila popálených míst aby mohla proniknout k masu a dál. Klon sebou zmítal, snažil se bránit, ale Agrenej si ho nevšímal, necítil nic.
Po chvíli šátráni v nepřítelově krku narazil na něco tvrdého, něco co mu nešlo roztrhat. Popadl to a vší silou škubl. Energie, kterou do škubnutí vložil, ho odhodila od jeho soupeře. Uprostřed pustiny, ztratil vědomí.
Když otevřel oči, spatřil písek - jak nečekané - a v něm mrtvé tělo, které se  pomalu měnilo v průhledný rosol. Něco svíral v ruce. Trvalo dlouho než přišel na to, jak otočit rukou, jak rozevřít prsty, ale nakonec se mu podařilo pohlédnout na svou kořist. Po chvíli uvažování pochopil, že se dívá na slušný kus páteře pomalu se měnící v rosol, jako její majitel.
Po chvíli odpočinku nahmatal meč, stále vězící v Agrenejově hrudi, a prudce ho vytáhl. Jeho tělo ovládla vlna bolesti, která ho poslala zpět do bezedné náruče bezvědomí. Nyní však léčivá kouzla mohla pracovat naplno.

6 GennyS GennyS | 27. dubna 2010 v 22:15 | Reagovat

Gennys s Vailem a vlkem jim v patách už dlouho chodili po sněhu a sem tam spadla z šedšího nebe vločka.
Víc a víc zpomalovali chúzi, až zahlédli před sebou ováté sněhem jakési hradby. Za hradbami se místama oběvovali cáry dýmu, co se vznášely nahoru "Tam asi někdo bude." řekl Vail a otočil se na dívku. "Pokud jo, tak doufám že nás aspoň nechaj někde v teplu." promluvila a podívala se na páru, co jí vycházela z úst. Pak tedy vyrazili. Před nimi se z ničeho nic začli otvírat vrata a pak vystoupili dva ozbrojení muži. Dvojice se prohlédli "Nemůžem se na noc ubytovat?" optala se Gennys. "Na noc?" řekl blbě chlap a podíval se na kamaráda vedle. "Odkud jdete?" promluvil ten druhý. "Však nevidíš? Jdeme už dlohou dobu a potřebujem si odpočinout." řekl po sléze Vail. Oba muži se na něj podívali "Tak dobře. pojďte." řekl jeden z nich a oba i s vlkem vstoupili do vesnice. Cesty byly prohráblé "pár metrů tímhle směrem je hostinec." řekl muž a rukou jim ukázal směr. "Děkujem"5ekla Gennys. Jak šli k hostinci, Vail se za nimi ještě otočil a zpozoroval, že na ně tak divnějc čučeli a něco si povídali.

7 GennyS GennyS | 27. dubna 2010 v 22:17 | Reagovat

*Řekla

8 Amia Amia | Web | 29. dubna 2010 v 21:41 | Reagovat

Skoro uprostřed místnosti stále plál magický oheň a Elenya zrovna odhazovala obrovaký kus zdiva, aby jí nespadl na hlavu. Míšenka se rychlwe rozhlédla, ale upíra nikde neviděla.
,,Co je?" zeptala se démonka když ji uviděla.
,,No..." Amia znovu shovala napůl tasený scimitar a šla si blíže prohlédnout plameny  ,,Kam se poděl? To už je mrtvý?"

9 Elenya Elenya | Web | 1. května 2010 v 16:14 | Reagovat

,,Ten ještě není mrtvý, on se jen tak nedá, na to ho znám až moc dobře,"prohlásila Elenya a ukázala na krkavce vylétavájícího z plamenů, jak si to mířil z okna ven. ,,Jen ať si utíká, jednou si ho stejně najdu, mě neuteče,"pronesla s podezřelým úsměvem a odvolala plameny. ,,Kam se vlastně poděli Vail s Gennys a Komulem?"zeptala se Amia a zandala scimitar. ,,Murron je přenesl zřejmě do jiného časoprostoru či dimenze, zkoušela jsem se s nimi spojit, ale neúspešně, však stojím si za tvrzením, že je musíme každopádně najít,"zaťala pěsti démonka a čelem se otočila k míšence. ,,Nebude to lehké, nevíme kam je přenesl a jak si říkala, že s nimi nemáme spojení, to nám hledání stěžuje ještě více,"zakroutila hlavou Amia.

10 Agrenej Agrenej | E-mail | 1. května 2010 v 16:56 | Reagovat

Šedý anděl otevřel oči. Cítil se vyprahlý. Boj i léčení si vyžádalo spoustu síly a sluneční žár taky nebyl nic příjemného. Pomalu se rozhlédl po "poušti", kterou s kopií vytvořili, ale neviděl nic a nikoho. Pokusil se vztát, ale nohy se mu rozklepaly a on opět dopadl na zem. "Měl bych s tím svým tělem něco dělat." pronesl Agrenej do absolutního ticha okolí. Opět se pokusil zvednout na nohy a opět neuspěl. Na potřetí se už na nohou udržel. Ušel metr, dva, zatočila se mu hlava, zatmělo se mu před očima a dopadl obličejem na zem. Když se přetočil na záda, všiml si spousty rudé krve vytékající z novu otevřené rány na hrudi. Všiml si i jak mu černota pomalu zmenšuje vidění. Během pár vteřin ho opět přivítalo sladké bezvědomí.

11 Elenya Elenya | Web | 1. května 2010 v 17:54 | Reagovat

Zatemnila se jí mysl a ztuhly z neznámého důvodu svaly. Před očima viděla jen tekoucí krev z něčího těla, ale neviděla, kdo to ležel. ,,J-já musím jít,"vykoktala ze sebe a vyletěla stejným oknem jako Murron. Letěla neznámo kam za pachem té krve, čím více se blížila k tomu místu, tím větší knedlík v krku se jí tvořil a z hrdla se jí vydralo: ,,Agreneji!" Cítila totiž jeho pach a došlo jí, že to on je těžce zraněný. Všimla si jakési ,,pouště" a její oči se zastavily na ležícím těle , jež kolem něj byla kaluž krve. ,,Proboha...,"zajíkla se a svůj let zrychlila. Rychle dopadla vedle anděla v bezvědomí, začala mu kontrolovat puls. ,,Je naživu,"oddychla si a ruku strčila do krvácející rány. Pak zranění začala co nejrychleji léčit s velikými obavami, že se andělovi ještě přitíží. ,,No tak, hoj se,"sykla a do očí se jí draly slzy. ,,Prosím...,"špitla a rána se začala zacelovat. ,,Díky bohu,"zvolala démonka a rána se zacelila. Elenya pak šťastně položila hlavu na andělovu hruď a vydýchávala se.

12 Amia Amia | Web | 2. května 2010 v 1:26 | Reagovat

Elenya vyletěla z okna a v tu chvíli pohasly beztak už tak dohořívající magické plameny. Zprostředka se pomalu zvedla jakási postava a Murron se rozhlédl kolem. Poničená místnost byla plná trosek, ale ta kterou hledal tam nebyla; místo ní stál téměř proti němu někdo jiný. Pomalu se dobelhala k nehybné postavě a s úšklebkem se zahleděl Amie do očí. Uviděl ale jen prázdnotu, jak byla dívka někde úplně jinde. To tělo bylo momentálně v podstatě prázdné. Upír je sjel pohledem, otočil se a někam zmizel. Místnost utichla.
Hassen se z náhlého popudu ohlédla; i když nic neviděla, věděla, že blízko někdo je. Než se mohla začít lépe soustředit, náhle věděla že ,,to" nepřišlo ublížit, ale skoro hned to zase zmizelo. Kolem démonů o nepodstatnou vzálenost jinde se ovinul chladný vánek, zakroužil kolem Irimë a zmizel. Chlapi, ohlížejíc se na Vaila s Gennys a Komulem zamrkali, odvrátili se a zmateně se rozešli někam pryč. Vzápětí dívku po tvářích pohladilo příjemné teplo, načechralo Komulovi srst a navedlo Vaila zpět ke Gennys. Uprostřed pouště osušil osvěžující závan ještě neviditelné slzy. ,Vrať se zpátky´ ozvalo se hluboko v nebytí Agrenejovým hlasem když Elenya zvedla hlavu a vánek sklouzl po jejích rukou na šedeého anděla a vzápětí zmizel.
Amia se prudce nadechla a rozhlédla se kolem.  ,,Páni, tak to bylo hodně divné" zašeptala sama sobě a když nikde neviděla Elenyu, otočila se a rozeběhla se ven z hradu. Venku roztáhla křídla a kvapem se rozletěla do sídla; pokud si vzpomínala, v knihovně zahlédla jistou knížku, kterou si právě teď velice ráda prohlédla.

13 Amia Amia | Web | 2. května 2010 v 1:29 | Reagovat

* beztak už dohořívající; dobelhal k; osušil Elenye osvěžující; šedého;  kterou by si teď*
(Páni, tolik chyb.. :D  Nějak nám zmizela Lenys s Araniou, kde jste? ;)  )

14 Hassen Hassen | 2. května 2010 v 12:56 | Reagovat

V podvědomí jí něco říkalo, že v okolí něco je, ale ať se neotáčí. Poslechla svůj instiknt. Najednou se jí na zádech udělala husí kůže a Hassen byla nejistá tím, co to mohlo být. Pro jistotu pozorovala bojovníky, aby neměla nutkání se ohlížet okolo sebe.

15 Hassen Hassen | 2. května 2010 v 12:58 | Reagovat

( Ségra, že mě taky někdy zmíníš :D )

16 Amia Amia | Web | 2. května 2010 v 14:41 | Reagovat

( XD  No to víš.. Všichni někde lítaj, tak nemůžu zůstat pozadu)

17 Amia Amia | Web | 6. května 2010 v 12:02 | Reagovat

Zámek zel prázdnotou, stejně jako jeho okolí. Matně tušila, že Irimë s Hassen jsou někde v Dávném městě, ale ostatní byli buď tak daleko že je zkrátka necítila, nebo nebyli ani ve stejném světě. Prošla prázdnými chodbami, kde jediným zvukem byly pouze její kroky a nepodstatné ,,ozvěny minulosti", zanechané zde původními obyvateli.
Konečně došla před knihovnu a vklouzla dovnitř. S úsměvem se zhluboka nadechla a nechala na sebe působit kouzlo jednotlivých svazků a pak se vydala hledat tu kterou potřebovala.

18 Hassen Hassen | 7. května 2010 v 22:13 | Reagovat

( Zdravím, omlouvám se za svou častou neaktivitu, ale v poslední době nemám moc vhodné podmínky abych si udělala čas, na 'poctivé' komenty na Rotte :-) Díky za pochopení)

Cítila v srdci něco zváštního, nedalo jí, aby nad tím chviličku neuvažovala. ,,Co to je? - Je mi nějak divně". Zamotala se jí hlava, ale ustála to, uznala za vhodné, že se radši posadí, aby se jí udělalo líp. Seděla asi půl hodiny, a celou dobu si říkala, ať ten divný pocit jde pryč, ale stále tam byl. ,,Do háje, takhle to nemůže jít dál". Opřela si hlavu o kolena, zavřela oči, a přemýšlela.

19 Irimë Nyss Irimë Nyss | 8. května 2010 v 23:08 | Reagovat

Živila portál svou vlastní silou, kterou nebylo možno vyčerpat a vyčkávala příchodu své vlastní legie. Dokonalé, nebojácné, oddané legie. Chvěla se očekáváním, ale zároveň potlačovala jakýkoliv výraznější projev jejích emocí. Kapitáni stáli v kruhu a tiše zaříkávali, aby ji alespoň symbolicky podpořili, když jejich síly odmítla. Její tvář byla slabě ozářena rudým světlem, které vycházelo z obrazce portálu. "Náš čas nadešel." prohlásila jen tak do prostoru a kapitáni souhlasně pokývali hlavou.

20 Elenya Elenya | 10. května 2010 v 16:03 | Reagovat

Zvedla hlavu rozhlížejíc se kolem po té ,,poušti" a dostala anděla do sedě. ,,Chtělo by to vodu, kdo ví, jak tu ležíme už dlouho,"pomyslela si a přiložila ucho k jeho hrudi. ,,Puls už je pravidelný,"skoro zavýskla radostí. ,,Tak Agreneji, dostanu tě na lepší místo než tohle a postarám se o tebe,"zašeptala u jweho hlavy a tahala ho do stoje. ,,No tak..., vlastně...ty mi nemůžeš pomoci, když jsi v bezvědomí,"usmála se a přehodila si ho na záda. ,,Uff, ty mi dáváš ale zabrat,"oddychovala těžce démonka a rozešla se s ním neznámo kam. Slunce jako naschvál pražilo s to šest a hodiny se ploužily. Démonka v dálce zahlédla malou světničku a tím pádem se jí ulevilo. ,,Tak jdeme, tam si odpočineme,"mluvila k šedému andělovi a ploužila se s ním k jejímu cíli. Nohou vykopla prudce dveře, div ne vyletěly z pantů a zahlédla jako první postel. Do ní položila anděla a přikryla ho až k bradě. (Je sice vedro,ale člověk v bezvědomí má být v teple,jeho tělo se totiž podchlazuje:) ) Pak si sedla na okraj postele a položila dlaň na andělovo čelo. ,,Máš horečku, drahý,"řekla smutně.

21 Elenya Elenya | 10. května 2010 v 16:04 | Reagovat

*jeho, *o sto

22 Amia Amia | Web | 10. května 2010 v 23:25 | Reagovat

,Oddělení fyzična a duše´. Konečně našla knihu s trochu krkolomným názvem, které si všimla už dříve a která ji teď zajímala; skoro přesně popisovala co zažila.
,,Doufám že mi pomůžeš" zašeptala potichu a odnesla ji k lenošce u okna.

,Vzácně projeví se jev, kdy z jednoho stanou se dva; mysl opustí tělo jež ji poutá a na okamžiků pár stane se svobodnou. Z místa přítomnosti, kde zanecháno je tělo, se jaksi přemístí k osobě, jež milována je onou první a může u ní okamžik prodlet. Než poté je buďto nucena vrátit se zpět či zmizí a prázdné tělo zemře též.
Pokud mysl navrátí se, ona osoba je dále schopna této možnosti využít i vědomě, pokud naučí se tak.
Neobvyklého tohoto jevu vzácnost další je též ta, že vyhrazena není pouze tvorům nelidským, ale i člověku.´

23 Agrenej Agrenej | E-mail | 11. května 2010 v 10:34 | Reagovat

Agrenej se rozhlédl kolem sebe. Nepoznával místo na kterém se ocitl. Vypadalo to, jako by se ocitl v obyčejném lese, ale něco se mu nezdálo. Barvy kolem byly příliš syté, vzduch příliš čistý. Nepřirozené absolutní ticho mu nahánělo husí kůži.
Nejednalo se o výplod démonů nebo andělů, to věděl, ale kdo teda mohl něco takového dokázat? Zatímco přemýšlel, rozhodl se prozkoumat okolí. Ušel pár kroků, když uslyšel známý hlas, který  ho volá zpět. Rád by se vrátil, ale sám netušil kudy. Brzy ucítil jak mu tělo brní pod vlivem síly. Tělo? Agrenej se na sebe podíval. Přestože stále cítil každý sval, ve skutečnosti byl složen jen z čisté energie. Čím dál zajímavější.
Svět se kolem něj rozmazal. Letěl ohromující rychlostí přitahován čímsi či kýmsi. Nevěděl co má dělat, tak se rozhodl vyčkat jak to vše zkončí.
Když se vše uklidnilo, stál před ústím obrovské jeskyně. Jezero za jeho zády přinášelo vlahý chladivý vánek, okolní les zůstal stejně tichý a prapodivný.
Z jeskyně vylezl prazvláštní tvor. Vypadal jako koule špinavých černých chlupů bez tváře či končetin. Pomalu se přibližovala k šedému andělovi. Agrenej ustoupil o pár kroků, ale koule se stále blížila. Náhle se zjevila přímo před ním, z útrob chlupů vyrasil pařát, který se zabodl Agreneji do hrudi. Šedý anděl prudce vykopl. Koule i s hnátou se vydala nedobrovolným letem vztříct skále. Po prudkém nárazu se ozvalo drobné křupání a bestie se svalila do trávy. Svět se opět rozplynul.
"Rád tě zase vidím, miláčku." zašeptal chraplavým hlasem jakmile otevřel oči. Bylo mu jasné, že je ve špatném stavu, přestože se o něj Elenya starala. Horečka jej spalovala, vnitřní rány se stále dobře nezahojily. Pohladil utrápenou tvář upíří démonky. "Neboj, já ti neumřu." usmál se.

24 Elenya Elenya | 11. května 2010 v 18:03 | Reagovat

,,Konečně jsi se probral,"chytila jeho ruku a tváří se o ní otřela. ,,Děláš mi starosti i když se snažím, jak nejlépe dovedu, tvůj stav se nezlepšuje, musím ti pomoci,"srovnala mu obklad přiložený na čele. Démonka přivřela oči a svým pohledem jakoby rentgenovala vnitřek andělova těla, kde zahlédla nezahojené rány. ,,Něco zkusím, ale nebude to bolet,"zašeptala, položila dlaň na jeho břicho a ta se jí propadla dovnitř. Vypadalo to až děsivě, Elenya měla ruku uvnitř andělova těla, jenže on nemohl cítit žádnou bolest. Pak začala s léčebnou magií, do níchž vkládala všechnu svou energii. ,,No tak, prosím,"šeptala démonka a s obavami se podívala na Agreneje, který však jen v klidu ležel a díval se na ni. ,,Pomáhá to,"řekla si v duchu, všimla si mítného úšklebku šedého anděla a pochopila, že něco začíná cítit. Urychleně vytáhla ruku a rozdýchávala to. ,,Pomohlo to jenom trochu,"pomyslela si a těžce dosedla na kraj postele. ,,Jestli máš žízeň, máš tu vodu na stolečku,"ukázala očima na sklenici vody. ,,Pověz, jak se ti to vlastně stalo?"zeptala se smutně.

25 Agrenej Agrenej | E-mail | Web | 11. května 2010 v 19:27 | Reagovat

Šedý anděl pohladil vděčně démonku po tváři a začal vyprávět o souboji s démonickou pastí, anděly nazývanou Kopírovač. O tom, co zažil v bezvědomí radši pomlčel. Měl žízeň. Natáhl se po nádobě s vodou, ale sotva ji chytil, ucukl. Rychle si začal prohlížet ruce. Jeho očím, vidícím i auru, neunikly drobné šedé šmouhy prosvítající skrz vrstvu kůže. Poznal je. Přestože se snažil zůstat klidný, přes rty mu uniklo tichlé zaklení.
Pokusil se postavit na nohy, ale i přes obětavou Elenyinu pomoc se ocitl na zaprášené podlaze. Rychle roztrhl nohavice a začal si nohy prohlížet. I zde byly dorboulinké šedé šmouhy. "Elie, vypadá to, že budu potřebovat člověka. Živého. Nejlépe aby byl při plném vědomí." jeho výraz byl jasným důkazem naléhavosti "Zdá se, že nebudu schopen ho chytnout sám. A abys mě táhla s sebou nepřichází v úvahu." Agrenej se na vteřinu odmlčel aby si prohlédl interiér chatrče. "To, že tahle barabizna stojí, znamená, že "poušť" pokračuje tak maximálně kilometr. Jestli je to ten dům, který jsem potkal, když jsem sledoval Kopírovače, tak dva kilometry odsud by mělo být městečko. Prosím, pospěš."

26 Irimë Nyss Irimë Nyss | 11. května 2010 v 19:45 | Reagovat

Ucítila slabé bodnutí u srdce, které ji vyrušilo od práce nad portálem. Otevřela oči, které planuly jako pekelný oheň. Tiše  zavrčela, ale pokračovala dál ve svém díle. Věděla, že riskuje, když se jim nevydá na pomoc, ale její city jakoby zmrzly. Neexistovala žádná láska ke členům smečky a ani žádná k Brianovi. Byla jen ona a portál, na kterém pracovala. "Jsem svobodná..." zašeptala a rozesmála se. Pocítila vzrůstající napětí v místnosti a zašklebila se. "Copak, mí drazí kapitáni?" Olízla si rty a přestala jim věnovat pozornost. Její duši plnilo zvrácené uspokojení, jak se jí dílo dařilo.

27 Amia Amia | 11. května 2010 v 21:48 | Reagovat

Rázně zaklapla knihu a zahleděla se z okna. Sníh už dávno slezl a celý kraj se postupně znovu odíval do svěží zeleně, spolu s pár kvetoucími stromy které rozjasňovali les dalšími barvami.
Míšenka odložila knížečku na stolek, opřela se a zavřela oči.

Hassen, s hlavou stále opřenou o kolena, ji náhle se zavrčením zvedla, protože podivný pocit náhle zesílil. Tvář jí ovanul příjemný vánek a pocit se vytratil.
,,Sestřičko..." zaslechla slabý šepot, který nezněl tak úplně reálně  ,,Stýská se mi, setřičko. Neztrať se..."
Pak se to vytratilo a Hassen byla opět sama sebou. Vzápětí uslyšela třískot zbraní jejích svěřenců, který nezněl moc cvičně. Zatřásla hlavou, aby zahnala poslední zbytky otupění a vyšla za zvukem

28 Amia Amia | 12. května 2010 v 5:00 | Reagovat

Hluboká rokle, na jejímž dně se kliktaila řeka, olemovaná zelení, to vše ukryté v lese. Jen ze vzduchu byl možný takovýto pohled a ona si jej řádně užívala.
Když se konečně odtrhla a vrátila se do sídla a svého těla, otevřela oči značně vyčerpaná. Chvíli jen tak seděla a pak sklopila oči na knížečku.
,,K čemu je to vlastně dobré?" zašeptala a rozhlédla se po svazcích kolem sebe. Na tváři se jí objevil úsměv, který vzápětí zamrzl, stejně jako scimitar u boku.
,,Sakra"
Sfoukla svíčku a rozeběhla se do své věže.

29 Elenya Elenya | 12. května 2010 v 14:42 | Reagovat

,,Hned budu zpět,"zašeptala a vylétla ven dveřmi. Nemyslela na nic jiného, než najít ono město a také živou ,,oběť". Očima prohlížela pustinu kolem sebe až narazila na město. ,,To bude ono,"pomyslela si máchajíc stále rychleji křídly. Stráže na hradbách si něčeho všimli a začali po tom pro ně ,,neidentifikovatelném objektu" střílet. Elenya nemusela skoro ani uhýbat, jelikož stráže se nemohli do ní trefit a šípy létaly daleko od ní. Se zamračeným pohledem se mihla při letu a objevila se na hradbách. Stráže se ani nestihli nadát a démonka jednoho z nich čapla a letěla s ním zpátky. Ten se po ní oháněl a vztekal se visíc ve vzduchu. ,,Pusť mě,"skuhral muž. ,,To nebude možné, byl jsi vybrán,"pronesla lhostejně démonka. ,,Vybrán na co?"nechápal strážce, ale odpovědi se nedočkal. ,,Mlč!"řekla jen ostře a dál si ho už nevšímala. Už z dálky si všimla otevřených dveří do té světnice a tak se napřáhla a muže hodila. Ten letěl, vlítl přímo otevřenými dveřmi a přistál až před andělem. ,,Tady je ,"pousmála se přistávající démonka a nohou muže přišpendlila zpět k zemi.

30 Agrenej Agrenej | E-mail | 12. května 2010 v 15:39 | Reagovat

Agrenej byl netrpělivý. Rozklad jeho těla pokračoval ve velkém tempu a on se začal bát, že by přišel o toto tělo a musel by si vystačit s tím, které donese Elenya. Nadšeně proto uvítal, že jeho láska neztrácela čas a přinesla mu kořist tak rychle. Chytil vojáka za hlavu a zavřel oči. Barva lidské aury na chvíli ozářila místnost, než ji šedý anděl do sebe nasál. Tělo mrtvého se proměnilo v prach.
S útěchou zjistil, že se šedé fleky rozkladu ztratily. Pomalu se zvedl na nohy a přistoupil k Elenyi a políbil ji. "Lásko, děkuji. Zachráni.." šedý anděl zvrátil nebezpečně hlavu dozadu a začal ječet. Upíří démonka rychle odskočila a s hrůzou se dívala, jak se kolem Agreneje shromažďuje obrovské množství světla.
Křídla šedého anděla se začala zbarvovat do jasné bílé.
Agrenej cítil obrovskou bolest. Neviděl kolem sebe chatrč na rozpadnutí, ale kamennou síň v Paláci světla. Stáli kolem něho v kruhu všichni archandělé a pomalu pronášeli jedno z nejmocnějších zaříkání.
Pomalu šedému andělovi docházelo, že celou dobu hrál jejich hru. Museli očekávat, že vyhledá alchymistu. Naschvál nastražili Kopírovače aby vyčerpal co nejvíce ze své moci. A když se ji pokusil obnovit skrz auru vojáka, pronikli do něj.
Z Agreneje náhle vylétl sloup čistého světla, který proměnil střechu v dorbný prach. Elenya byla tou ohromnou silou odhozena daleko, ale naštěstí se ji nic nestalo.
Agrenej skončil v prachu. S odeznívající bolestí zaslechl Gabrielův hlas. "Stále si pro nás nadějí."

Sloup světla letěl neuvěřitelnou rychlostí aby našel svůj předem daný cíl.

Irimë pracovala na portálu, když se stalo něco co nečekala. Jasné světlo ji oslepilo a odhodilo. Rychle se však vzpamatovala a spatřila své kapitány ležet v bezvědomí a sloup světla prodírající se do portálu, cestou trhající okraje portálu na kusy. Spatřila svou armádu jak je zatlačována světlem zpět do temnoty.

31 Amia Amia | 12. května 2010 v 23:13 | Reagovat

Když doběhla ke dveřím své věže, na okamžik se zarazila. Ani nevěděla proč to dělá, ale jakmile se zamyslela nad cestou sem, najednou si nemohla vybavit nic od schodů do patra až do poloviny cesty přes poschodí níže. Vzápětí ale prudce zatřásla hlavou a vpadla do místnosti. Vlkodlak na druhé straně sebou trhl a vyděšeně ji sledoval, jenže dívka si ho stále vůbec nevšímala a přešla rovnou k částem starého brnění. Oboje bylo pokryto černým ledem, strašlivým chladem přesahujícím cokoli z tohoto světa, ačkoli v místnosti bylo velké teplo. Dívka vytáhla scimitar, obřadně jej přidržela nad helmicí a pak jej položila za ni, na zbývající místo na stolku.
,,Temnotou prokletý" promluvila tiše  ,,Prodluž svá pouta a odpověz mi na otázku."
Rukavice i helma se zatřásli a ,,provázky" je spojující ještě potemněli, ačkoliv to už nemělo být možné. Hned nato se černý led z nich rozlil kousek mimo své dosavadní hranice a v místnosti se ochladilo.
,,Co chceš vědět, anteferio? proč nás rušíš?" zhmotnila se jí v mysli ledová myšlenka, na pozadí vibrující zmučeným křikem upíra.
,,Co před chvílí narušilo hranici mezi světy?" nevšímala si dívka skryté hrozby.
,,Již dlouho je opět napínána, a to jediné co je schopno ji narušit se znovu dává do pohybu. Máš svou odpověď, anteferio, a teď jej vrať"
Amia si stejným způsobem vzala scimitar zpět a brnění se vrátilo do předchozího stavu.  ,To mi moc nepomohlo´ sevřela rukojeť a vyhlédla z okna  ,Kde jsou všichni?´

32 Irimë Nyss Irimë Nyss | 13. května 2010 v 21:25 | Reagovat

Zaječela tak, až pocítila ozvěnu i v Paláci světla, kde si andělé zakrývali uši, aby tu směsici agonie, nenávisti a moci neslyšeli, ale křik se jim prodíral do uší a mučil jejich duše. V okamžiku, kdy umlkla, vrhla se k portálu a stihla jeho energii zachytit ještě předtím, než se zhroutil. Její armáda se opět dala do pohybu posílena tím odporným zvukem, protože tohle už byl ten nejzazší svolávací signál. Krátce se nadechla a vydala ten samý zvuk, aby tak prodloužila muka andělů. Nic jí nezáleželo na tom, že trpí i Agrenej. Ona trestala viníky, trestala ty, co se jí postavili a pokusili se překazit její dílo. Pak opět umlkla a jen tiše dodala: "Už brzy, mí drazí.. Už brzy."

33 Elenya Elenya | 14. května 2010 v 19:39 | Reagovat

Zvedla se z haranpádí, do kterého přistála a ještě malinkou chviličku se vzpamatovávala z toho, co se vlastně stalo. Dostala se na čtyři a dolezla k ležícímu andělovi. ,,Agreneji,"zašeptala a zvedla ho do sedě. ,,Jsi v pořádku?"zeptala se šeptem hladíc ho po zádech. Musela se zakuckat z vířícího se prachu kolem, který jí lechtal v nose. Přiměla své nohy pracovat a získáním nových sil oba zvedla na nohy. Agreneje opatrně položila do postele dávajíc pozor na jeho křídla. ,,Jen odpočívej,ještě nejsi plný energie,"poklekla u jeho postele snažíc se nevdechovat prach v místnosti.

34 Agrenej Agrenej | E-mail | Web | 14. května 2010 v 19:51 | Reagovat

"Klid, Elie." zašeptal šedý anděl, když se vzpamatoval. "Síly mám dost. Ten člověk měl silnou duši. Moc si mi pomohla, děkuju ti. A víš co? Já ti předvedu kolik mám energie." Vzal upíří démonku za ruku, stáhl ji k sobě a vášnivě políbil.

35 Amia Amia | Web | 15. května 2010 v 15:09 | Reagovat

Les probouzející se ze zimního spánku byl nebývale hlučný. Dívka, hluboce zamyšlená, procházela  neslyšně kolem až dorazila k temné díře v zemi blízko srázu, spadajícího dolů k řece. skočila dovnitř, roztáhla křídla a zakroužila nad městem dole pod ní.
Pár tvorů, potulujících se ulicemi, zvedlo hlavu a několik po ní vyslalo šíp  či kouzlo, všechno ale až hanebně slabé.
Amia protočila oči a rozletěla se k hradu. Snesla se na jednu z volných ploch po staré zřícené místnosti a zaměřila se na svou sestru.
,Hassen? Jsi tu?´

36 Hassen Hassen | 15. května 2010 v 20:25 | Reagovat

,,Ano, vnímám tě, copak se děje?" Ohlédla se okolo sebe jestli náhodou její soustředivost někdo nepozoruje. Okolí bylo prázdné. Dobrá. ,,Potřebovala bych tě vidět, a co nejdříve. Jsem te´d v sitaci, kterou sama nezvládám, ale nechci jí dát na jevo". Promnula si oči, a rozhlédla se kamsi do dálky. U srdce cítila stejně vzdálený pocit,jako k Hassen odpouštění . Naprosto cizí, naprosto jiný element na který byla zvyklá. ,,Nevím co od sebe a okolí očekávám... Svou smrt, či výhru... Nebo něco co změní můj smysl existence na tomto světě? Netuším...".

37 Hassen Hassen | 15. května 2010 v 22:10 | Reagovat

(Omlouvám se za chyby, snad můj koment pochopíte :-) )

38 Amia Amia | Web | 15. května 2010 v 22:25 | Reagovat

V prostoru e na okamžik rozhostilo ticho, než se Amia znovu ozvala.
,Nic se neděje, jen jsem tě chtěla vidět. Mohu za tebou? Nechtěla bych narušit tvé plány´

39 Hassen Hassen | 16. května 2010 v 12:40 | Reagovat

,,Budu strašně ráda, když tě uvidím sestřičko... Mé osobní plány jsou stále na živu, ale okolnosti k dané sitace jsou uspořádany tak, jak jsem to neočekávala, a to v ničem". Strnutě stála, a nijak zvlášť neragovala.

40 Amia Amia | Web | 16. května 2010 v 21:01 | Reagovat

Hassen se odmlčela a Amia zůstala na chvíli nehybná. Tvorové, rojící se  městem, se k hradu přiblížili nejblíže na několik desítek metrů, takže tady vládlo téměř přízračné ticho. Dívka pozorovala hemžení pod sebou a sledovala občasný ustrašený nebo nenávistně závistivý pohled směřovaný na její osobu, než pomalu roztáhla černá křídla a znovu se vznesla.
Pohlédla na polorozbořený hrad pod sebou a snažila se vypátrat sestru. Normálně jí to nedělalo potíže, ale zde bylo něco, co si zabíralo skoro všechnu energii pro sebe a nechtělo ji pustit ani po povrchu, pouze na kterémž se ona vždy pohybovala. Nakonec ale zachytila matnou stopu Hasseniny přítomnosti a pustila se za ní. V tom co zbylo z prvního patra našla ten pravý průchod a zmizela v útrobách starého hradu.

41 Hassen Hassen | 17. května 2010 v 6:40 | Reagovat

,,Jdeš zprávně Amio, pokračuj ve stejném směru". Nevigovala svojí sestru. Po zádech jí přejela husí kůže, horší bylo, že ani succuba nevěděla, z čeho to bylo, ale byla se jistá, že zimou opravdu ne. Posadila se, a pozorně poslouchala, až uslyší Amiin krok, či šum křídel.

42 GennyS GennyS | 17. května 2010 v 19:32 | Reagovat

Vail našel ve svém kabátu dostatek peněz, aby mohli na čas přebývat v hostinci, poznali zasněžené městečko a obyvatelé, zdá se, byli přívětí na cizince. Hned první den se seznámili s pár lidma v hostinci a tak se ti dva i s vlkem rozhodli, že na čas zůstavou v tom městě.

43 Amia Amia | Web | 17. května 2010 v 21:09 | Reagovat

Kráčela starými chodbami a přelézala sutiny a nechala se vést Hasseniným hlasem ve svém nitru. Klesala stále níž, až, několik pater pod úrovní země, zaslechla něco jiného.
Po pár metrech procházela kolem vchodu do obrovské místnosti, kde se několik tvorů nejrůznějších rad cvičilo v boji. Chvíli postála a pozorovala je, až si jí všiml démon slabé úrovně z nejbližší dvojice. Okamžik na ni zíral, než si z řevem přestal všímat svého protivníka a rozeběhl se na ni.
Nestačil ani pozvednout zbraň, když ho Amia s pohrdlivým odfrknutím odrazila až odletěl několik metrů zpátky, aniž by postřehl jak to udělala. Dívka se odvrátila a pokračovala v cestě za Hassen, která už byla docela blízko.

44 Amia Amia | Web | 17. května 2010 v 23:00 | Reagovat

(Ozvi se brzy Hassen, toužím něco zabít ;D )

45 Hassen Hassen | 18. května 2010 v 14:36 | Reagovat

(Chtít můžeš ;oD)

Když uslyšela jakousi ránu, vydala se podívat co se stalo. Přidala na tempu, aby se dostala k místu rány. Najednou cítila velmi známou vůni. Rozhlédla se, a uviděla Amiu, pořád stejně nevinná rebelka. Rozzářili se jí oči, když opět mohla vidět svojí jedinou sestřičku. Pomalým krokem došla k ní, a čekala, co řekne.

46 Amia Amia | Web | 18. května 2010 v 17:49 | Reagovat

( Dojde k ní: ,,Nazdar ségro! Jak de život, voe?"    XD
Prosím, musíte tam mít někoho koho můžu zabít ;D  )

Zpoza rohu najednou vyšla Hassen a Amie zahřálo u srdce. Bezmyšlenkovitě se jí rozeběhla naproti, ale jakmile k ní Hassen dorazila, rychle ji strhla stranou. Kolem dívek proletělo tak slabé kouzlo že ho Amia ani nevycítila, natož aby jí nějak ublížilo kdyby ji zasáhlo. Hassen ale přesto přísně pohlížela na původce, který se i s očumovateli se staženým ocasem pomalu, aby nepřilil pověstnou poslední kapku, zase stáhl z dohledu.
,,Mám se ptát?" obrátila se se smíchem Amia na Hassen a ta zavrtěla hlavou ,,Radši ne"
Pokynula dívce aby ji následovala a obě znovu zmizely za rohem

47 Hassen Hassen | 19. května 2010 v 6:51 | Reagovat

(Něco se tu možná najde ;o)Ale nepřeháněj to, to se teprve všechny chystá =) )

Hassen s respektem v zádech radši chytla míšenku přez ramena. ,,Copak je nového? - Tady je jenom práce, a práce... Nic jiného tu ani nenajdeš, natož, aby jsi tu zažila něco jiného než boj, a zabíjení..." Pronesla hrdě. Vypadáš, že máš trošku absťák na zabíjení? Není-li to tak?". Hassen se pousmála, a ukázala na jednu hradbu kde byli vězni, kteří neuposlechli rozkaz buď Irimë, Hassen nebo jiných nadřezných. ,,Jestli chceš, tak bych ti od tam taď nechat přinést pár vězňů. Záleží na tobě". Mrkla na ní, a nechala jí na místě trošku to promyslet. ,,Jen nezapomeň na to, že to josu vězni všeho druhu, a jak jsem tebe a Elenyu učila, žádná kouzla".

48 Hassen Hassen | 19. května 2010 v 6:52 | Reagovat

(Pardon za chyby =) )

49 Amia Amia | Web | 19. května 2010 v 12:09 | Reagovat

,,Že kouzla neumějí oni nebo je nemáme používat my?" usmála se Amia  ,,To neměj starost, já kouzlit neumím.."
Hlavou jí najednou proběhla nedokončená vzpomínka, na nepříčetný a přitom ledově klidný vztek a podivnou trojici, hledící na ni se strachem.
,,Děje se něco?" podívala se na ni Hassen, protože se míšenka zarazila uprostřed kroku. Ta se na ni znovu usmála a zavrtěla hlavou.  ,,Kdepak. Nic se nestalo. Máš pravdu, stále se mne drží taková podivná nálada, která jen zesílila co jsem vstoupila sem do hradu, ale myslím že vězni mou potřebu neuspokojí."  mrkla na svou sestřičku a pak v ní hrklo když si uvědomila co řekla.
,,Tak co tu vlastně přesně děláš?" usmála se znovu, vyhnala znepokojivé myšlenky z hlavy a vydala se za Hassen  ,,A jak se máš?"

50 Hassen Hassen | 19. května 2010 v 13:35 | Reagovat

Succubě to nedalo, a musela přemýšlet, co tu přesně chce, ale rozhodla se, že to nechá na ní, jestli jí to řekne nebo ne. ,,Já se mám... Všelijak, někdy mám touho po krvi, někdy se bojím, že jí uvidím na někom na kom si záleží... Je to opravdu z bláta do louže... Co ty?." Zeptala se, a tušila, jak její odpověď bude znít.

51 Lenys Lenys | 20. května 2010 v 10:18 | Reagovat

"Nejsem hloupá, určitě mi došlo, že jsme sestry, ale co mi nedošlo je to, že ty o tom víš a řekla bych, že toho víš mnohem víc, než jen to že jsme sestry, ale já nevím nic!" Trochu dotčeně a nesmířlivě s nedostatkem informací se elfka koukla po dveřích a pak jen nakoukla z okna. "A kde že to vlastně jsme? Tak mluv konečně.." Naléhala na Araniu s kapkou naděje, že se možná konečně dozví odpovědi na její otázky.

52 Arania Arania | 20. května 2010 v 10:36 | Reagovat

"Hele není to tak jednoduchý a já nejsem zase taková dobračka, abych z ničeho nic místo nenávisti k tobě cítila třeba lásku!" Trošku znejistěla. "Mám jinou výchovu než ty, otec není zrovna starostlivý a pozorný tatíček, Temný mág ohně ani nemůže být hodný.. A ty máš hodně po něm.. nemyslím tím, že jsi zlá, ale temná stránka je v tobě silnější, než ta stránka světla po naší matce. Lenys, my dvě jsme dvojčata, mě otec matce ukradl, ale ty jsi zůstala s matkou, kdyby vzal tebe, byla bys skoro stejná jako on" Lenys si jistě všimla, že Aranka mluví o otci s jistým odporem. "Já jsem vždy měla blíž ke světlu a proto mě otec neměl zrovna v lásce a vždy mi předhazoval, že si tu ruku měl useknout, dřív než po mě sáhl a že jsem jeho zklamáním, že ty bys byla ta pravá.." Smutně se zadívala do stolu a po chvíli pokračovala. "Nic, nic, co jsem kdy udělala mu nebylo dost dobré. Když o tobě tak často mluvil, začala jsem se o tebe zajímat.. nenapadlo mě, že když tě uvidím, tak se budu cítit tak zvláštně, jako by se část mého já zaplnila.." Aranka zvedla oči a upřela je do zvídavého pohledu svého dvojčete, trochu se jí zaleskly oči a pak se na ni usmála, jen mírně, ale úsměv byl plný emocí.

53 Lenys Lenys | 20. května 2010 v 10:59 | Reagovat

"Vždycky jsem cítila, že v sobě mám něco, čím jsem si nebyla jistá a s čím jsem neuměla zacházet. Říkala jsem si, že to bude po otci. Lehko se mi učila temná magie a myslím, že jsem v ní dobrá, ale přece jen jsem byla vychovávána maminkou. Přírodní magie je mi prostě blíž." Lenys Arance úsměv oplatila. "Jak tě tak poslouchám, my dvě jsme jako skládnka. Jedna bez druhé jsme neúplné a teprve spolu tvoříme ten pravý celek. Mohla by z nás být dokonalá dvojka..." Elfka se odmlčela. Pak smutně pohlédla na Araniu. Začínal se v ní probouzet vztek. "Otec neměl právo nás rozdělit."

54 Amia Amia | Web | 20. května 2010 v 11:23 | Reagovat

,,Já nic" usmála se Amia s nejutrálnější odpovědí jaká jen mohla být a Hassen se na ni s povytaženým obočím ohlédla.
,,V hradu nikdo není a já... nechtěla jsem být sama" pokračovala míšenka ,,A stýskalo se mi po tobě. Tak jsem přišla"
Usmály se na sebe a přišly do jakési větší místnosti, až na části popadaného zdiva či stropu úplně prázdné.
,,A něco se stalo" zamyslela se a posadila na jednu z hromádek ,,Nějaká.. energie nebo tak narušila.. nadprostor? Magický prostor? Nevím, nemám tušení jak se tomu říká" usmála se nakonec Amia.
,,Nevíš?"

55 Hassen Hassen | 21. května 2010 v 21:11 | Reagovat

,,To víš že vím... Ale nijak to moc nekotroluji, mojí jedinou prací je ohlídat a vycvičit nováčky... Pokud tě to nějak zajímá, tak se zeptej Irimë, ona je z nás nejpovolanější, a ona se vlastně stará o tohle všechno, a ještě její "zástupci" já jsem jen... Dalo by se říct zástupce poslední možnosti". Pousmála se. ,,Ani nevíš jak se mi po smečce stýská, ale když chceš jednat za něco, co tě oslovilo, musíš se taky něčeho vzdát... V mém případě to byl čas s blízkýma přáteli... A trošku jsem doufala, že bych mohla poznat Irimë. Od různých stvoření jsem slýchala jaká je... Ale není to to, jaké to je jí poznat v praxi, osobně... Snad mě chápeš". Amia přikývla a opřela se. Succuba si před ní klekla, opřela si rouce o její kolena, a snažila se vyčíst, co se tím vším snaží naznačit.

56 Hassen Hassen | 21. května 2010 v 21:13 | Reagovat

( *blízkími)

57 Amia Amia | Web | 23. května 2010 v 16:16 | Reagovat

Dívka ale zůstala nehybná a, i když s úsměvem na tváři, hleděla někam ,,mimo realitu".
Hassen ji téměř stejným způsobem s mírně nakloněnou hlavou sledovala a místnost se ponořila do mlčení.

(Chtěla by to zas nějakou akci což? :)  )

58 Hassen Hassen | 24. května 2010 v 6:56 | Reagovat

(Chtělo, ale teď opravdu ne, nejdřív se musí něco dořešit... :-) Chvilku vydrž ;) )

Succuba chtěla něco říct, ale když viděla její oči, naprsto zaujaté něčím jiným, tak jí nechala v klidu snít. Posadila se, rozložila křídla, a pozorovala Amiu, jak dlouho jí bude trvat, než se vzpamatuje.

59 Amia Amia | Web | 24. května 2010 v 10:18 | Reagovat

(Hned jak řekneš ségra ;D )

60 Amia Amia | Web | 26. května 2010 v 23:52 | Reagovat

(Ségra nic neříká, tak já kváknu ;D )

Na cvičišti se rozlehla obrovská rána, která byla slyšet až k dívkám. Hassen se ohlédla k východu a když se obrátila zpět, Amia se s tázavým úsměvem dívala přímo na ni.
,,To nic, nejspíš přehnali kouzlo a narazili do stěny nebo něco takového" ušklíbla se na ni Hassen.
,,Co jsou vůbec zač? Viděla jsem tam podobné osazení jako na zápasech, trollové, skřeti, pár minotaurů... Dokonce i několik málo nižších, démonů."
Succuba přemýšlivě uhnula očima a míšenka se se smíchem postavila.
,,Ale co, vlastně je to fuk. Nechtěla bych aby se to donesli Irimě, mám nejasný pocit že by mne tu neviděla zrovna ráda" mrkla Amia na Hassen a hned pokračovala ,,Cvičí se, nemýlím-li se. Můžu se podívat?"

61 Amia Amia | Web | 26. května 2010 v 23:56 | Reagovat

( *doneslo Irime; a ta čárka v ,,několik málo nižších" taky být nemá :)*   )

62 Agrenej Agrenej | E-mail | 27. května 2010 v 23:44 | Reagovat

První se probudil šedý anděl. Opatrně se vysmekl z Elenyina obětí a vyšel před chatrč. Slunce už dávno zapadlo a na čistém nebi bylo možné spatřit miliardy hvězd. Anděl stál a pozoroval zářící nebe nad hlavou. Přemýšlel o tom co se stalo. Věděl, že skočil archandělům na špek a bylo mu jasné, že se to nesmí nikdy opakovat. Bylo načase opět navštívit alchymistu.
Pomalu vzal Elenyi do náručí a vzlétl k obloze. Chvíli poté co odletěli se chatrč rozpadla.
S upíří démonkou v náručí se mu let trochu protáhl, ale i tak stihl doletět do sídla před rozedněním. Vlétl do své věže a svou milovanou jemně položil na postel. Pohladil ji po vlasech a opět odletěl.
(Lidi všimli jste si, že na lyrii jsme se pohybovali skoro pořád v sídle a teď jsme skoro pořád mimo sídlo?? :-D )

63 Amia Amia | Web | 27. května 2010 v 23:49 | Reagovat

(Hele... to je fakt! XD  Jdem to sesmolit do té knihy, druhý díl bude zajímavý už jen změnou lokalit ;) XD  )

64 Irimë Nyss Irimë Nyss | 28. května 2010 v 10:21 | Reagovat

"Vítám tě, Amio..." zašeptala Irimë a vynořila se ze stínů. Prohlédla si míšenku, pak succubu a beze slova se zvláštně pousmála. "Tak ty si myslíš, že jsem na smečku zanevřela?" odmlčela se. "Ale nikoliv mé dítě... Jen mám spostu práce, která mi nedovoluje jen na kratičký okamžik polevit. Nechybělo málo a mé dílo bylo zničeno..." Když mluvila o svém díle, jiskřilo jí nebezpčně v očích. Byla posedlá tou myšlenkou, těmi činy, které se před ní otevíraly. Avšak trvalo to jen okamžik, téměř ihned zamaskovala, co se uvnitř ní vlastně děje. Znovu se podivně usmála a ladným krokem odkráčela mezi bojovníky. Pak si prohlédla jednoho, který se zdál být poměrně silný. "Dáme si souboj beze zbraní, Joey." promluvila k němu. Oslovený ztuhl, ale okamžitě se podřídil. Zaútočil výpadem, který ale démonka lehce odrazila a srazila jej k zemi. Tiše zasténal, ale zvedl se. Nepokoušel se zaútočit bezhlavě znovu, proto vyčkával, co Irimë, oděná do dlouhých splývavých šatů, udělá. Potichu zavrčela nad jeho bázní, ale prozatím to přešla. Pokývnutím ho vybídla k dalšímu útoku, který ale byl nyní mnohem opatrnější. I tak jej ale pro něj bolestivě odrazila a on opět skončil v prachu jedné z jeskyní.

65 Irimë Nyss Irimë Nyss | 28. května 2010 v 10:24 | Reagovat

(*Nechybělo mnoho, nebezpečně)

66 Hassen Hassen | 28. května 2010 v 12:42 | Reagovat

Pozorovala vůdkyni a bojovníka. Velmi prožívala každý pád bojovníka a při tom radost Irimë. Nenápadně si držela prsty pro štěstí. V duchu si přála, aby se Joey snažil ze všech sil, i když věděla, že Irimë je až moc silná bojovnice, aby jen tak někdo porazil. Démonce nedělalo sebemenší problém ho skolit. Ale pro succubu to byl dosti zákeřný  pohled...

67 Amia Amia | Web | 30. května 2010 v 2:37 | Reagovat

Ztuhla když Irimë promluvila, ale s vzápětí se k ní s úsměvem otočila a pokývla.
Když pak byla Hassen i Irimë zaujatá Joeym, nenápadně řady ostatních bojovníků a sledovala jejich reakce. Kolem těch dvou se postupně tvořil hlouček přihlížejících , téměř bez vyjímky s výrazem hladu a touhy po krvi ve tváři, který v nich sílil s každým výpadem.

68 Amia Amia | Web | 30. května 2010 v 10:22 | Reagovat

*nenápadně přehlížela řady*

69 Hassen Hassen | 30. května 2010 v 21:04 | Reagovat

Nevydržela se dívat na jistou prohru Joeyho, raději se vydala podívat do zdejší hradby. Cestou uslyšela jakýsi nepříjemný zvuk. Rychle se vrátila, a viděla, že Joey a Irimë že se dali do boje ze všech sil. Démonka to chtěla co nejdříve ukončit, ale bojovník se nechtěl dát zahanbit.

70 Arania Arania | 1. června 2010 v 20:18 | Reagovat

"Teď není čas na vztek sestro, i když je ho v nás více než dost, bude na něj ještě čas, nejdříve se musíme naučit znát jedna druhou, hlavně znát sebe. Bude to ještě hodně těžké, ale pokud se nám to podaří, pak to nemůže nikdo brát jako mstu, ale jako pomoc všem kterým náš otec ublížil." Chvilku se zadívala do stolu a když mrkla, tak jí pod víčky proletěla ne jedna vzpomínka na umučené výrazy tvorů, které dostal otec do spárů. "Lenys, zatím je třeba zjistit, jak daleko je otec s mým pronásledováním, protože on se jen tak nevzdává a k jeho smůle, my dvě, " Dívka vzala svou sestru opatrně za ruku a pocítila náhlý klid. "My dvě jsme ač chceme či ne jsme i po něm!" Pak se pomalu postavila od stolu a koukla z okna ven. "Tady ale nemůžeme už zůstat, už jsme tady příliš dlouhou dobu, na to, aby nás našel mu stačí pár hodin. Potřebujeme nějaké místo, kde bychom se mohly ukrýt a kde bychom byly nějakou dobu v bezpečí, protože je potřeba hodně cvičit, než budeme moci cokoliv podniknout." Aranka se otočila na svou sestru s nadějí, že bude vědět o místě, kde by se mohly připravit.

71 Irimë Nyss Irimë Nyss | 3. června 2010 v 14:45 | Reagovat

(Kdybych se dala do boje ze všech sil, Hassen, tak ho zabiju máchnutím ruky.)

Hrála si jako kočka s myší, ale pro sebe si pochválila jeho statečnost a odhodlání, i když věděl, že to vlastně znamená sebevraždu. "Dost!" zavelela Irimë a počkala, až se zraněný bojovník dá trochu do pořádku. "Bojovals statečně... To musím uznat. Ale příště se nežeň do jisté smrti. Potřebujeme vás živé." řekla a pro sebe si tiše dodala: "Ale s mrtvými by se dalo také pracovat." V očích se jí náhle zablesklo a ona bez jediného dalšího slova jakoby odplula vzduchem pryč. V hlavě se jí zrodil možná trochu šílený plán, ale velice dobře využitelný. Jen získat dostatečný počet mrtvých a mohla by si poradit i bez svých oddaných vojsk, která právě putovala Nebytím. 'Ne.' zavrhla tu myšlenku okamžitě. 'Bez mých vojáků to nepůjde.. ale nemrtví by se skutečně dali využít.' přemýšlela si pro sebe a nenápadně se přibližovala zpět k místnosti s portálem. Kapitáni už opět stáli na stráži a hlídali, aby se jejímu pomyslnému dítěti nic nestalo. Trest za selhání by byl totiž strašlivý.

72 Hassen Hassen | 3. června 2010 v 15:22 | Reagovat

(Právě že vím, právě že vím... Irimë ;) )

Když odešla,tak se succubě ulevilo, že to Joey vůbec přežil. Klekla si na zem k němu, a pomohla mu na vlastní nohy. Bojovník neměl moc sílu, ale chtěl si zachovat důstojnost tudiž Hasseninu pomoc zdvořile odmítnul. Došel k hradbě a tam se posadil, succuba za ním došlo a sedla si vedle něj. Snažila se zkrýt svou slabost pro něj, ale nešlo to. Snažila se k němu co nejblíž edostat, ale vzdala to. Asi nechtěl. Otočila se úplně na druhou stranu, a potají jí tekly slzy, Najednou ucítila ruce na svém pase a rty na svém krku. Otočila se, a začal jí líbat. Ale ona se kupodivu odtrhla, a podívala se mu do očí. Stáhla mu jeho kápi, a teprve teď se k němu přitiskla ze všech sil.

73 Amia Amia | Web | 3. června 2010 v 15:43 | Reagovat

Během zápasu procházela mezi bojovníky daleko v místnosti. Žádný si jí ani nevšiml, byli až moc zaujatí bojem.
,,Ale s mrtvými by se dalo také pracovat"... zaslechla, nebo spíše vycítila Irimin hlas a trhla sebou, jenže démonka už pomalu mizela zase jinam.
,,Kde ty ses tu vzala, holčičko?" pronesl najednou za ní úlisný hlas a čísi tlapa jí dopadla na rameno. Otočila se orkovi a ten pokračoval:  ,,Tady to není moc bezpečné víš?"
V duchu si povzdychla a zářivě se na něj usmála ,,Nápodobně". Popadla ho za ruku kterou jí chtěl dát kolem pasu, trhnutím s ní a zároveň i s orkem doslova zatočila a jakmile spadnul trochu ji zvedla, takže mu ji bolestivě vytrhla z kloubu.
,,Zajímavé..." pronesla, jakmile ruku pustila a ork si ji se zaskučení přitáhl k tělu.
,,Co je zajímavé?" zeptal se udiveně nějaký nižší démon hned vedle.
,,Myslela jsem že jsem slabá" pronesla Amia a podívala se na něj ,,Zjevně jsem se pletla."
Usmála/ušklíbla se na ně a vydala se směrem k Hassen a Joeymu. Kolem ní se utvořila cestička

74 Hassen Hassen | 5. června 2010 v 10:31 | Reagovat

Slyšela kroky, tak se odtrhla od obíjmání a podívala se. ,,Jé sestřička jde... Hmmm ostatní mají docela respekt... Čím to asi je?...". Řekla si pro sebe. Upřeně se dívala na Amiin pevný krok a měla tendenci se usmívat. ,,Chtěla bys tu ještě něco ukázat?" Otázala se succuba. Sestřička jen přikývla že ano. Hassen na Joeyho jenom mrkla a vydala se sní opačným směrem. Ukázala na jednu skálu kde bojovníci také cvičili. ,,Podívej, tady mají za úkol, dostat se na horu, přez překážky jako jsou výška, hořící šípy, ostatní soupřei apod... Chceš si to zkusit?". A vyzívavě se na sestru podívala. ,,Určitě neodolá si vyzkoušet nové nebezpečí...". Jí znělo v hlavě.

75 Amia Amia | Web | 5. června 2010 v 14:35 | Reagovat

Zaklonila hlavu aby dohlédla až nahoru a široce se usmála: ,,To si nenechám ujít"
Hassen se rozesmála, kývla na několik bojovníků kteří čekali až přijdou na řadu a přivolala je.
,,Co se stalo?" zeptala se se zájmem Amia pořád ještě se uchechtávající se Hassen.
,,Nic nic..." mávla rukou succuba a obrátila se k bojovníkům

76 Hassen Hassen | 5. června 2010 v 18:40 | Reagovat

,,Takže, jako při klasickém cvičení... A nešetře jí". Naklonila s k Amie a pošptala jí: ,,Kdyby jsi už nemohla stačit naznačit...". A vydala povel aby už vyšli. Míšenka se s chutí rozeběhla na horů, a chvilkama pozorovala situaci.

77 Elenya Elenya | 6. června 2010 v 12:37 | Reagovat

Otevřela prudce oči, možná, že ji něco vyrušilo, ale spíše si jednu věc,  odpočívala příliš dlouho. Rychlým krokem vyšla ven z andělovi věže , spěchajíc dolů po schodech jako štvaná zvěř. Cítila, že něco v jejím nitru duše není v pořádku, něco se totiž změnilo. Zrodilo se to až když byla příhodná doba a démonka to tak bezpečně zakrývala a potlačovala v sobě. Ani ona sama nedokázala slovy vysvětlit, co to vlastně je, ale teď jí na tom nezáleželo. Rozrazila dveře do své věže, které se hned na to vyrvaly z pantů a s ránou spadly na zem. Do ruky čapla svého hada a ptáčka od Hassen nechala přistát na svém rameni. Pěstí rozbila okno, jímž vylétla ven a přistála až na zemi. Hada položila na suchou zhlinatělou půdu, přitom na něj dala ruku a přivřela oči. ,,Budu tě potřebovat, příteli,"prolétlo ji bleskurychle hlavou a z hada se tvořil veliký černý drak. Z ptáčka od Hassen se zrodil úctyhodný mořský orel, kterého démonka vypustila na svobodu. ,,Buď mi ale vždy nablízku,"zašeptala zavírajíc své nicotné bílé oči s krvavými žilkami. Na jejím těle se vytvořilo černé brnění pokrývající její celou postavu od hlavy až k patě, jen křídla čouhaly. Drak byl také lehce obrněn a očekával nasednutí své paní. Ta na něj vylezla, vzala za otěže a Araneath vystřelil do vzduchu. ,,Potřebuji se s někým setkat a pak to teprve začne,"usmála se podle Elenya pod helmou směrujíc draka do její rodné země Goldar. Cestou potrápila pár vesnic patřící lidem a nesmírně se tím bavila. Pak se jí však naskytl pohled na hranice země ohně Goldar, rudá půda se žhnoucí lávou tekoucí skoro všude, ohnivé páry na každém kroku a celé zemi vévodila mohutná sopka na jihu shlížejíc na obyvatele této pustiny. Na jednom z velikých balvanů seděl démon s velikými křídly, krkavčí vlasy mu dosahovaly skoro k pasu, jeho zlé oči s černým bělimem a rudou duhovkou rentgenovaly své okolí. Nebyla jistá, zda-li je to či nikoliv. Však její tvrzení jí dosvěčilo jeho tetování hada na holé hrudi, byl to opravdu on, jeden ze zlosynů a taky jeden z velikých nepřátel dobra jako takového. Démon upřel oči na přistávající jezdkyni na drakovi. Chtěl už zaútočit, pak se ale zastavil uprostřed pohybu, když si Elenya sundala helmu. ,,Mne si zřejmě nečekal, Lucifere,"promluvila klidným hlasem. ,,Elenyo.....kde se tu bereš?"pozvedl obočí. ,,To nemohu navštívit svého starého přítele? Copak si zapomněl na naše přátelství?"zadivila se démonka. ,,To rozhodně ne, určitě máš něco na srdci, že?"založil paže na hrudi bývalý archanděl. ,,Půjdeš po mém boku?"podívala se na něj zíkeřným pohledem. ,,To zní jako výzva...,"ušklíbl se Lucifer. ,,Ale proč by ne?"změnil škleb v lehký úsměv. ,,Tak pojď a nasedni,"pokynula mu rukou.

78 Elenya Elenya | 6. června 2010 v 12:42 | Reagovat

(Dlouhý a ještě s chybama:D)

*jednu věco uvědomila, *nebyla si jistá, *je to on, *zákeřným

79 Hassen Hassen | 6. června 2010 v 13:36 | Reagovat

,,Hmmm... Je tu tolik negativní energie..". Ďábelsky se smála. Nadechla se, ale najednou z nívypadlo: ,,Něco tu na nás kouká...". Jeden skřet se zadíval a zeptal se: ,,Něco, nebo někdo? - Něco". Odvětila succuba. ,,Že by se mi vrátil můj šestý smysl?". Pozvedla oči, a nijak dál to neřešila. Pozorovala Amiu jak se jí daří, bylo to opravdu chválitebné, ale pořád ji něco dráždilo. ,,Něco se tady chystá, a nebude to dobré". Rozletěla se pryč. Přistála někde úplně jinde. Stála kdesi na palouku,chvíli přemýšela. ,,Že by?... Že by se tady tvořilo spiknutí?". Najednou se jí zorničky v očích zvětšily, a Hassen si byla jistá, že se něco stane. ,,Nu, vrátím se". Vrátila se, a už viděla Amiu téměř na vrcholu. ,,Skvěle".

80 Agrenej Agrenej | E-mail | 6. června 2010 v 16:08 | Reagovat

Šedý anděl vstoupil do alchymistovy laboratoře v absolutním tichu. Bestie hlídající vchod, stvořené s co možná nejlepším čichem, sluchem i zrakem, zůstaly odpočívat u vchodu.
Alchymista Zarak seděl u svých pracovních stolů, prohrabával se mnoha pergameny a hlasitě klel.
"Jak ti jde výzkum?" zeptal se chladně anděl. Zarak sebou leknutím trhnul a málem spadl na zem. "A-a-a-agreneji. Tohle mi nedělej! Málem jsem měl kvůli tobě infarkt." párkárt zhluboka vydechl "Agreneji, možná bys mi pomohl. Mám zde dva výsledky, ale přestože oba mají sloužit stejným účelům, tak místo jednoho mám dva různé výsledky." sebral něco ze stolu a přistoupil k Agrenejovi. V jedné ruce disk velikosti dlaně, zdobený mnoha drobnými drahokamy všech barev z nichž některé matně svítily, v druhé ruce menší amulet s křišťálem uprostřed, který se občas zbarvil do černa. "První ukazuje jen obyčejnou mírnou přítomnost aury," pokračoval Zarak "předpokládám, že se ty tu svou nějak potlačuješ, ale ta druhá zase zachycuje ve vlnách přítomnost velké temné aury. Nerozumím tomu. Nevím co je špatně." Agrenej si od něj vzal oba výtvory a zahleděl se na ně.
Svým nitrem procházel okolí, ale nevycítil nic zvláštního, stejně jako první amulet. Zadíval se na druhý, menší amulet a jeho pomalé poblikávání. Jak se na něj soustředil, rozzářil se drahokam i dalšími barvami, ale temný blikající podtón nezmizel.
Náhle pocítil změnu. Něco se stalo. V jeho nitru se objevil zvláštní tlak, který pulzoval ve stejném rytmu jako blikání drahokamu. Ten tlak byl tam, kde vždy cítil Elenyu. Zavřel oči a soustředil se na svou milou.
Netrvalo dlouho a jeho vnitřní já se objevila za upíří démonkou. Elenya nebyla na tento druh síly zvyklá, takže si evidentně ničeho nevšimla. Rozhlédl se po okolí aby se zorientoval z přenosu. "Ale pročby ne?" zaslechl a pootočil se za hlasem. Usmál se. Tuhle tvář už dlouho neviděl a vypadalo to, že Lucifer ho taky rád vidí. "Copak se tu flákáš, Golgari?" rozlehlo se Agrenejovým nitrem. "Copak máš v plánu, že vynakládáš tolik energie aby tě ostatní archandělé nenašli? Jen tak mimochodem, na tvou stopu mě přivedl člověk, měl by sis tu svou ochranu zkontrolovat." myšlenka oběhla démonku a vnořila se do Luciferovy mysli. Následný výbuch Luciferova smíchu uvnitř nitra šedého anděla katapultovala Agreneje zpět do jeho těla.
"Vezmu si tenhle." prohlásil Agrenej když otevřel oči a strčil poblikávající amulet do váčku u pasu. Druhý podal překvapenému Zarakovi. "Dobrá práce, jsem s tebou spokojen." otočil se a odešel. Alchymista nechápavě zíral na disk v jedné ruce a na náhle zhmotněný zlatý valoun v druhé ruce.
Agrenej se vznesl do vzduchu a nechal talisman aby ho dovedl za starým přítelem a učitelem.

81 Elenya Elenya | Web | 6. června 2010 v 18:30 | Reagovat

Lucifer se po zmizení andělova vnitřního já pousmál a nasedl za démonku. ,,Co máš vlastně v plánu?"zeptal se stroze drbajíc se na hlavě. ,,Uvidíš, zanedlouho.....,"zarazila se a tím démona zmátla. ,,Zanedlouho? Honem, jsem nedočkavý, ale jak tě znám, tak....mám svůj tip,"hýbl obočím a drak se s nimi vznesl. ,,Tak mi řekni aspoň kam letíme,"vyzvídal neklidně bývalý archanděl. ,,Ty jsi ale nedočkavý,"zasmála se a stočila Araneatha do prudké otočky vlevo. ,,Za lidmi,"skousla dolní ret a neslyšně zasyčela. ,,Že by můj tip byl pravdivý?"pozvedl obočí Lucifer. ,,Dozvíš se,až tam dorazíme,"ujistila ho hlasem klidným, ve kterém však bylo něco zákeřného.

82 Amia Amia | Web | 6. června 2010 v 19:52 | Reagovat

(Kura, jediný den tu nejsem a vy to zas takhle rozjedete ;D
Tož tak já se přidávám)

Bez problémů zdolávala překážky a ostatní protivníky, až se jí to zdálo skoro směšné. Nicméně šplhala dál a zkoušela nejrůznější výpady a obrané techniky se cvičným mečem, které jí již dříve ukázala Hassen a které dosud neovládala tak, aby s nimi byla spokojená.
S uznáním si všimla, že čím výše, tím byly težší nejen překážky, ale i schopnější bojovníci. Právě se shýbla před ohnivou koulí a zároveň vykopla z ruky zbraň protivníku připlíživšího se za ní, jež ji chtěl seknout do nohy, když si v poslední chvíli všimla dalšího útočícího zepředu a skrytého za koulí. Uhnula do strany a ,,bodla" ho do břicha, čímž ho vyřadila ze hry, přesto se k zemi snesl pramen jejích vlasů.
,,Seš první kdo se přes tohle dostal" vyštěkl otráveně, ale uznale bojovník.
,,A kolik se jich dostalo až sem?" zeptala se výsměšně Amia.
,,Tři. Seš čtvrtá" pronesl protivník a opřel se o skálu.
,,Z těch desítek co jsou dole? To nejste moc dobří" zasmála se Amia, připravila meč a rozeběhla se dál.
,,Jsou jich stovky" pronesl ještě bojovník když kolem něj probíhala a vydal se čekat na dalšího.
Dívka se mezitím probojovala a propletla zbývajícím, což byl už jen malý kousek k vrcholu.
,,To byla zábava" usmála se zle, hledíc pod sebe na cestu kterou právě prošla, netrpělivě trhla rameny aby se zbavila podivného pocitu který odháněla už snad od poloviny skály, roztáhla křídla a snesla se dolů k Hassen.
Ta se na ni obrátila a Amia měla náhle pocit, jako kdyby stála za stěnou, kterou najednou probořila obrovská vlna a ve vteřině ji zasáhla. Pocit však zmizel stejně náhle jako přišel.
,,Viděla jsem tě" usmála se na ni succuba ,,Takovou tě neznám"
,,Jakou?" zeptala se Amia, jata neblahým tušením.
,,Nevím jak to říct..." zamyslela se sestřička  ,,Víc si užívající boj a.. Víc jako my."  Luskla prsty succuba.
Kolem Amii se neznatelně zavlnil vzduch a dívka zaslechla, spíše myslí vycítila, chorobné zasmání.  ,,Jako já" vytušila slova.
,,Děje se něco?" zeptala se starostlivě Hassen. Míšenka ještě okamžik nehybně stála, když náhle zvedla bradu a zářivě se usmála  ,,Vůbec nic. Nestojí to za řeč"
Zároveň vytáhla z pochvy scimitar, zatočila prsty a upírsko-vlkodlačími drápy přejela po jeho černé čepeli. Vyryté škrábance zasvítily zlovolnou, ledovou černí ale hned se zase ztratily a čepel byla opět zářivě neporušená.
Z nesvěta se až k nim donesl příšerný, bolestivý řev a hne dzase odezněl.
,,A to bylo co?" rozhlížela se Hassen.
,,Nestojí to za řeč" usmála se podivně Amia a vrátila scimitar do pouzdra.
Cokoli co ji omezovalo se opět vytratilo a teď konečně cítila to co všichni ostatní.
,,Jak dlouho je tu ta.. energie?" zeptala se sestřičky.
,,Přibližně od chvíle co jsi byla tak v půli té skály. Proč?" odpověděla udiveně Hassen.
,,Jen tak.." zavrtěla hlavou Amia a sevřela rukojeť.

83 Amia Amia | Web | 6. června 2010 v 19:53 | Reagovat

(Jeje...  ;)  )

84 Irimë Nyss Irimë Nyss | 6. června 2010 v 22:05 | Reagovat

Naštvaně zavrčela, protože její snažení si vybralo jiný cíl, než původně plánovala. 'Na členech smečky experimentovat nebudeme...' odtušila okamžitě, protože cítila, co se zmocnilo Amii, když do ní vstoupila Irimina pracně vynaložená energie. Zavrčela ještě jednou, o něco tišeji než předtím a dala se znovu do práce. Zavřela oči a soustředila se. Pocítila něčí jinou energii, přesně tu, kterou hledala. Uvnitř sebe jako by slyšela cizí zamručení. "Čeho si žádáš?" ozval se jí v mysli hlas, ze kterého by kohokoliv jiného mrazilo v kostech. "Tebe si žádám, můj drahý." odpověděla se sladkým úsměvem. "Tvé přání je mi rozkazem..." protáhl ten hlas a umlkl. Lehce se zachvěla a na chvíli se posadila. "Někdo nám tu teď přebývá..." sykla si pro sebe a mávnutím ruky vyčarovala dřevěný kůl. "Ale už dlouho nebude..." dodala si pro sebe a vydala se do komnat, kde přebýval Brian. Nalezla ho tam, jak odpočívá a její příchod ho zjevně vylekal. "Co tu děláš... Irimë?" dostal ze sebe a hleděl na kůl v její ruce. "Mrzí mě to, lásko..." usmála se zle. "Ale už tu pro tebe není místo. Na tento svět se vrací ten, jemuž jsem byla ještě dávno před tvým narozením zaslíbena. A já své sliby mám ve zvyku plnit..."

85 Amia Amia | Web | 6. června 2010 v 23:39 | Reagovat

(A co se mě zmocnilo? XD )

86 Hassen Hassen | 7. června 2010 v 7:08 | Reagovat

,,Něco tu bude špatně... cítím tu něco velmi, ale opravu velmi nagativního... Mmmm nevím co to může být, ale mám z toho špatný pocit". V tom uslyšela náraz dvou mečů. ,,Co to bylo?" Ohlédla se, a uviděla, že v tábože je naprosto cizí bojovník co chtěl bojovat s našima pokročilejšíma bojovníkama. Succuba se rozeběhla k němu. ,,Co tu chceš? - Bojovat". Odpověděl. ,,No a? Jestli tady chceš bojovat a nováčkama, tak si vyber aspoň někoho kdo to umí. Bojovník se zamyslel. ,,Jako třeba s tebou? - Například. Tak to nemám zájem, mějte se tu". A odejel na svém koni. ,,Co to měla k čertu být?... V poslední době mi nedává vůbec nic smysl".

87 Hassen Hassen | 7. června 2010 v 7:10 | Reagovat

(*táboře, s nováčkama, odjel, mělo.
Pardon za chyby xP :) )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama