An Arrival of the darkness

8. června 2010 v 6:10 | Irimë Nyss |  Kapitola Druhá
Irimë vzývala nečisté síly, ty, z nichž sama byla stvořena a dovolávala se Arthase. Věděla, že přijde, ale tímhle chtěla jen uspíšit jeho příchod. Její duše již byla naplněna šílenstvím snad až po okraj, které se dovršilo zabitím Briana. Vůbec toho nelitovala, protože už dávno jej přestala milovat. Z jejího úhlu pohledu už tu tedy nebyl potřebný.
Kolem jejího paláce bylo možno tu a tam spatřit modré plameny, takže záhy se tomu místu každý radši vyhýbal, pokud tam skutečně nutně nemusel, což bylo skutečně jen velice málo případů. Irimë každého ani nepřijala, tak zaneprázdněna byla tím, co se jí rodilo v její zvrácené mysli.
Rozerve to svět na kusy? Či jen uvrhne do bezvládí, naprostého a čistého chaosu? To záleží jen na hrstce...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (279)
Zobrazit starší komentáře

201 Caridwen Caridwen | 7. července 2010 v 20:37 | Reagovat

¨,,Víš, to bude asi tím, že jsme jedny z mála co jí dali šanci... Pokud to nebyla chyba...". Rukou si přejížděla bradu. ,,Mmm... To se ještě uvidí". Prohodila sestřička. Cridwen Joeymu naznačila, aby si šel sednout blíže k ní, když se tak stalo, tak se o něj opřela, a zavolala si Sammyho které ho začla jemně škádlit.

202 Sienthe Sienthe | 7. července 2010 v 21:02 | Reagovat

Potřebovala se velice soustředit na její trasformaci, ale v těch stížnostech a pomluvačnosti se nemohla za boha ani soustředit. Zakroutila očima a letěla zpět do společenské místnosti, snesla se na zem a stoupla si opět do debatního kroužku.
,,DObře, jestli mě tu nechcete, stačí říct a já pujdu jinam. Nechci furt poslouchat jak jsem ta špatná, jak jsem hrozná a vůbec že tu jsem. Mám i jiné starosti a myslela jsem, že alespoň tady se odreaguji, ale zřejmě ne. Jste tu pro to, abyste mě jen komandovali a pomlouvali, i když vše slyším. Tak jestli nechcete, abych tu byla stačí říct!!" Pohodila hlavou a spustila paže podél těla.

203 Amia Amia | Web | 7. července 2010 v 21:50 | Reagovat

Amia se k ní otočila a omluvně se usmála.
,,Ale ne, tak jsem to nemyslela. Jen jsi mi připomněla, proč jsem tu tak hrozně šťastná. Ten.. ,,slib" zahrnuje i tebe, i ty jsi již součástí naší rodiny, víš? Stejně jako Arania a Joey"
Široce se usmála na oba zmíněné, zvedla se a vzala Sienthe za ruku ,,My tě nevyháníme. Nikoho"

204 Caridwen Caridwen | 8. července 2010 v 9:30 | Reagovat

,,Vydrží tu jen ten, kdo to má dané osudem... Pokud tady chceš být, my ti v tom bránit nebudem, ale pod podmínkou, že se nad nikoho z nás nebudeš povyšovat a dělat tu problémy. Jinak s tebou sebemenší problém mít nebudeme". Prohodila Caridwen. ,,Ami, pohlídej mi prosímtě Sammyho", Mrkla sestřička na Amiu. Démonka co njerychleji se vytratila s Joeym do své komnaty.

205 Amia Amia | Web | 8. července 2010 v 10:37 | Reagovat

Dívce se rozlil po tváři potutelný úsměv a přikývla. Sammy se chtěl vydat za svou společnicí, ale Amia ho přivolala k sobě a něco mu pošeptala do ucha. Vlku se rozšířili oči chápavým výrazem a lehl si vedle Amiina křesla.
Zbylá trojice je s údivem pozorovala, jenže Amia se jen usmála o to víc, popadla Sienthe za ruku a vtlačila ji do pohovky a pak se vrátila ke svému a obrátila se na elfí dvojčata.
,,A jak vy jste se vlastně našly?"

206 Sienthe Sienthe | 8. července 2010 v 17:08 | Reagovat

Sie se nechtělo sedět, chtěla trénovat. Byla sešlá a nic jí nebavilo. Byla docela i překvapená z odpovědi na její předešlou otázku.
Äni nechtěla vědět historku těch dvouch.
Když ji vtlačila Amia do pohovky chytla záchvět zlosti.
Bez slov vstala, upravila si šaty a kráčela do svého nového pokoje. Zavřela za sebou dveře a hnedka ji bylo lépe.
Položila se na postel a přemýšlela nad mnoho věcmi. Při tom si hrála s malou ohnivou kouličkou, kterou sivytvořila v ruce a pozorovala jak si spolu plameny hrají.

207 Irimë Nyss Irimë Nyss | 9. července 2010 v 10:33 | Reagovat

Znuděně vykonala, co vykonat musela a natáhla se na lesním paloučku s jezírkem. Potřebovala si odpočinout. Bylo toho na ní tolik... Tolik lidských i nelidských bytostí, jejichž osudy a budoucnost znala, tolik zabití, co ji ještě čekalo... Věděla, že cesta jejího života začala být mnohem trnitější, než si kdy vůbec byla schopna představit, že bude. 'Ale taková cesta spravedlivých bývá.' zopakovala si s úšklebkem slova archanděla, která jí stále zněla v hlavě od doby, co přijala tento úděl. Protáhla se a hleděla na nebe, kde pomalu pohasínalo slunce. Obloha se zbarvovala do ruda a vypadalo by to, jako kdyby sluneční kotouč krvácel. 'Jako kdyby krvácel pro nás pro všechny...' zafilozofovala si krátce démonka a pustila to z hlavy. Ležela tak dlouho, až hluboko do noci a snila s otevřenýma očima. Kousek od ní se popásal její kůň a čekal na svou paní, až opět vstane a vyrazí dál.

208 Elenya Elenya | 9. července 2010 v 11:55 | Reagovat

Převálela si v ústech cár masa a na jazyku si nechala rozplynout jeho nezaměnitelnou chuť. ,,Nic se nevyrovná vůni krve a chuti masa, v tom jich se mnou bude souhlasit hodně,"zvedla hlavu od těla mrtvého a zavřela oči s blaženým úsměvem. Slízla si krve na své bradě, tělo nechala, tam kde bylo i předtím a vstala. ,,Zbytek si nechám na jindy,"pronesla s viditelnou radostí. Pocítila zničehonic vlnu vzteku, tak to neskončila, že si do něčeho musela praštit a zbořit to. Odnesla to zeď u tlejících mrtvol, která se po jejím pěstí sesypala na veliké kusy špinavých balvanů. ,,Kruci,"vylezlo z jejích úst, její dech se zrychloval a žilami ji koloval adrenalin. Výhružně zavrčela, sevřela ruce v pěst a pomylými kroky došla k zamřížovanému oknu sklepení. Venku se to snad chýlilo k bouři, vítr proháněl listí spadané ze stromů a koruny se ohýbaly pod jeho náporem. Kolem sídla se prohnala pískající meluzína a na nebi možná blikl blesk. Démonka hleděla se šklebem na šedé nebe, které stále tmavlo, černotou a nebezpečím. Elenya se chytila mříží a kdyby chtěla, tak je přelomí jako nic. ,,Až vyjde červený úplněk, připlujou černé mraky z pekla a ze svých úkrytů vylezou monstra, tak nadejde ten čas, čas démonů,"zašeptala tyto slova, přivřela oči a ohrnula horní ret.

209 Elenya Elenya | 9. července 2010 v 11:57 | Reagovat

*krev na své bradě,* neskončilo jinak než, * pomalými

210 Caridwen Caridwen | 9. července 2010 v 13:41 | Reagovat

Když se probudila v náručí bojovníka, tak se zamuchala do peřiny. V tom začlo hřmít a pršet. ,,Mmm... Co se tu děje? Mám divné tušení...". Řekla si. Joey jí chtěl zdržet aby opět nikam nechodila, ale Cadiwen se nenechala zastavit. Oblékla si svoje 'vlčí' šaty a políbila Joeyho na rozloučenou. Šla do společenské mítnosti pro knihu černé magie. Když jí měla, tak se vydala do jedné zapomenuté komnaty hradu. Byla porozpadlá, foukal do ní vítr, déšť se tam snadno dostal, byla tam zima, nepříjemné chladno. Prostředí přesně pro Caridwen. V mysli si říkala ať za ní příjde Sammy. Démon uposlechl a utekl od Amii dolů ke Caridwen. ,,Tady jsi". Obejmula démona. ,,Tak jdeme započít náš plán... Musíme mě zbavit mého prokletí". Démon jen kývl. Míšenka začla prolistovávat knihu, všelijaké lektvary a zaříkadla tam byly. ,,Mmm... Zkusíme pro začátek lektvar". Všechno co tam bylo psáno tak to vyčarovala na stůl který tam byl. Když všechno dala do jedné nádoby, tak to vypila. Míšence se okamžitě udělalo špatně, plazila se po zemi... Ležela v klubíčku aby obsah nevyhodial ze sebe ven. V tom přestala cítit nohy, začla se do nich štípat, bouchat... Ale pořád necítila ani sebevětší ránu. Démon si přilehnul k ní, protože se nemohl dívat na to, jak Caridwen se svírá bolestech. Caridwen ho objala, a čekala, až ta strašná bolest přejde...

211 Sienthe Sienthe | 9. července 2010 v 15:01 | Reagovat

Její koulička v dlaních se zvětšovala a nabírala na síle. A po chvíly si Sie uvědomila, že skoro spálila svůj šatník. Stáhla kouly a sedla si na postel.
Stoupl asi před zrcadlo, které bylo omotáno různými druhy květin, byli tak krásné na pohled, ale bohužel masožravé.
Sienthe si je pěstovala jako mazlíčky.
Prohlédla se a uvážila, že se musí převléci.
Oblékla si dlouhé kožené kozačky a černé šatečky lemované zeleným listím a květy.. Vlasy si sepla velkou sponou do culíku a přes záda si přehodila luk a šípy. Byl to Elfsdorský luk, luk, který nikdy nemine svůj cíl.
Poté vyrazila ven v podobě pumy a hledala místo, které by bylo dobré pro začátek jejího tréninku.

212 Amia Amia | Web | 9. července 2010 v 17:04 | Reagovat

Sienthe utekla a dvojčata povyprávěla svůj příběh. Chvíli potom jen seděly v tichu a užívaly si klid, když se naráz všechny tři prudce narovnaly a zahleděly se z okna. Vteřinu potom, ještě v dálce, v horizontu kde se nebe dotýkalo země, se zablesklo. V okolí hradu se zatím nepohnul ni lísteček a zapadající slunce barvilo vše do zlatavého hávu, ale trojice se na sebe usmála.
,,Přichází bouře"
,,A přijde velmi rychle"
,,Ideální počasí"
Dívkám se ještě rozšířil úsměv a amia se zvedla a přistoupila k oknu. ,,Všech se zmocňuje dobrá nálada" ohlédla se přes rameno na elfky, stoupla na parapet a vyskočila z okna.

213 Amia Amia | Web | 9. července 2010 v 17:05 | Reagovat

*a Amia se zvedla; ohlédla se s úsměvem přes rameno*

214 Elenya Elenya | 9. července 2010 v 20:43 | Reagovat

(Tak lidičky moji drazí ,-) jedu na týden na Moravu, asi víte za kým ,-D , tak se tu mějte krásně a dávejte na sebe pozor, ať se sejdeme zase v pořádku :-) a za týden zase ahoj )

215 Amia Amia | Web | 9. července 2010 v 21:22 | Reagovat

(Papu a hezky si to užijte. pozdravuj ;)  )

216 Sienthe Sienthe | 10. července 2010 v 11:25 | Reagovat

Běžela jak nejrychleji mohla, sluchem kontrolovala okolí a stromy jí napovídaly cestu. Doběhla k úskému údolí s malým útulným rybníčkem, obklopeným stromy a houštím. Pro ni to bylo ideální místo a navíc začalo pršet. Což bylo velmi dobré znamení..
Kapky dopadaly jemně na její dlouhé vlasy. Pousmála se a položila luk vedle sebe.
Zavřela oči a začala se velice rychle soustředit, vžila se do přírody a blesky se mihaly po obloze. Bylo to velice dobré znamení.
Vyřkla zaříkávadlo a okolem ní se začala oběvovat růžová aura.
Po chvilce ale zmizela. Sienthe měla trpělivost a tak to skusila znovu.
Růžová barva, která zářila kolem ní se začala vpíjet do její kůže.Bylo to nádherné a tak uvolňující..
V tom uslyšela kroky, přestala se soustředit a poslouchala styl a ladnost. Byla to Caridwen.. Usmála se. Její transformace se přerušila ve chvíly, kdy uslyšela kroky.. Sedla si a čekala, kdy se minou..

217 Caridwen Caridwen | 10. července 2010 v 22:23 | Reagovat

Kudy Caridwen prošla, tak se za ní začlo vyjasňovat nebe, rozkvétat kytky, zvířata začly vylézat. Zastavila se před Sie, míšenka mávla rukou před laní, když mávla, laň se složila k zemi, uhynula. Míšenka na ní kývla, a sedla se na opačnou stranu se svým démonem.

218 Amia Amia | Web | 10. července 2010 v 23:40 | Reagovat

Naopak od Sienthe a Caridwen, Amia se vydala na druhou stranu, vstříc bouři.
Přeletěla přes blízkou řeku a usadila se na vyčnívající skále nad vodopádem, šikmo stoupající z hlavního masivu a nabízející tak dívce i pohled přímo na řeku hluboko pod ní. Spokojeně se rozhlédla kolem sebe z místa, kam se nikdo jiný než okřídlený tvor nemohl dostat a obrátila obličej k přicházejícím mrakům.

219 Sienthe Sienthe | 11. července 2010 v 15:17 | Reagovat

Když Caridwen přiběhla se svým démonem, měla vztek, laňku vzkřísila zpět a nechala ji utéct..
Podívala se nehezky na Caridwen, ať ten les tak neničí, ale myslela to v dobrém.
Neměla ráda, když někdo takhle ubližuje jejímu domovu.
Sie přešla rybníček a sedla si ke Caridwen. Čekala jestli něco řekne, ale ona mlčela a ani jí se nechtělo mluvit.
Potřebovala si natrénovat tu transformaci a tak přemýšlela, jak by to tak mohla udělat.

220 Caridwen Caridwen | 11. července 2010 v 19:50 | Reagovat

Podívala se na démonku, a radši hned odvrátila zrak. Držela přívěšek na řetízku. Byla to malá stříbrná víla. Caridwen si přála aby víla na řetízku ožila, a stalo se tak. Malá víla se chtěla rozletěl do výšky, ale řetízek který míšenka držela jí to neumožnil. Po chvilce víla zkameněla a zůstala v poloze, v které byla i před tím. Míšenka koukla na svého démon a pobídla ho. Caridwen se rozeběhla a skočila se svým démon do vody. Oba se proměnili v podvodní stvoření, a plavali pryč od Sie. Oba věděli, že Caridwen a Sie se budou horkotěžko snášet. Když byly asi kilometr daleko, tak zkoumali prosředí, které skrývala voda.

221 Sienthe Sienthe | 12. července 2010 v 15:52 | Reagovat

Sie věděla, že jí Caridwen zrovna dvakrát v lásce nemá, ale nevadilo jí to. Vždycky byla sama..
Stoupla si nad tůni, ve které před chvilkou zmizela Caridwen se svým démonem.
Jemně se usmála a foukla svým jemným dechem na rybníček, který v mžiku zamrzl.
,,Doufám, že to bude brát jako vtip".. Prohodila Sie a přešla zpět na druhou stranu. Zašeptala do vzduchu a ze země se vynořilo tisíce překrásných květin.
Byla šťastná, jelikož v přírodě byla doopravdy doma.
Byla unuděná a tak vzlétla a letěla někamsi.

222 Caridwen Caridwen | 12. července 2010 v 17:23 | Reagovat

Míšence se i přez led začala vařit krev v těle. V duchu si řekla, že tohle už Sie přepískla. Caridwen zaťala všechny svaly co měla v těle, a rozmrštila led i s démonem. Když byl démon ve vzduchu tak Caridwen luskla prsty a led roztál, Sammy dopadl zase do vody. Potopily se a míšenka dala najevo gesto aby plavaly k paloučku. Po pár minutách tam doplavaly a vylezli na souš už jako démoni. Udělali mezi sebou rozestup, a začli se mezi sebou bít. Soupiřili z legrace, ale do boje vynaložili sílu jako v doopravdickém boji.

223 Agrenej a Elenya Agrenej a Elenya | 13. července 2010 v 22:43 | Reagovat

(Srdečné pozdravy a mnoho prolité krve přejí Vůdce a jeho milovaná démonka z malebného, brzy vylidněného, městečka.

Ps: Jestli se pozabíjíte, tak vás zabijeme znovu!!! :) )

224 Amia Amia | Web | 14. července 2010 v 0:11 | Reagovat

(Tak, a to je definitivní konečná. Teď už si fakt připadám jak mladší dcera!!!
XD  Rodinka se vším všudy, že? ;D )

225 Irimë Nyss Irimë Nyss | 14. července 2010 v 0:59 | Reagovat

(Jistě... jen začíná být diskutabilní, kdo je matka :D i když, tatínek si vlastně našel jako mladou milenku nevlastní dceru, ne? :D)

226 Amia Amia | Web | 14. července 2010 v 1:04 | Reagovat

(No právě. Ale tak proč ne, i bez toho jsme, hm, ,,zvláštní" rodinka ;D )

227 Irimë Nyss Irimë Nyss | 14. července 2010 v 18:20 | Reagovat

(Trošku víc :D)

228 Agrenej Agrenej | E-mail | 14. července 2010 v 20:24 | Reagovat

(Já to slyším. :-D Navíc, kdo říká, že já jsem váš "tatínek"? :-D Já jsem přece jen obyčejný neobyčejný anděl, který vás vede. :-D)

229 Sienthe Sienthe | 14. července 2010 v 20:31 | Reagovat

(Přeji Vám to..=))

230 Irimë Nyss Irimë Nyss | 14. července 2010 v 23:28 | Reagovat

(Agreneji, jen se to nesnaž popřít :D ty tvoje výchovné lekce... :D jo a děti, nedělejte si z toho tady vzkazník ;) :D)

231 Amia Amia | Web | 14. července 2010 v 23:38 | Reagovat

(Jen maličko...  ;D )

232 Caridwen Caridwen | 14. července 2010 v 23:42 | Reagovat

(Přesně, rodičové, a další členové rodiny, kašlu na vás, píšu si tady sama =P :D)

Sammy padnul na zem vyčerpáním, a usnul. Míšenka k němu poklekla, a pohladila po hlavě. Mezi stromy prosvítaly paprsky slunce, což vytvářelo krásnou atmosféru přírodních stvoření ve svém živlu. ,,Doufám že to není ulize... Nějak mi všechno vychází tak jak má". Řekla si v duchu, a opřela se o nejbližší strom nedaleko od démona. Míšenka si promnula očí a rozhlédla se kolem sebe. Přemýšlela nad vším, co se okolí děje. ,,Jaký je asi svět lidí... Je taky plný bojů... A různých stvoření co si ubližují?... Co bych byla, kdybych tehdy nebyla succuba...". Sama sobě si kladka otázky, na které neznala odpověď, a snad ani nechtěla. Okolo ní létaly malinké víly co zářily v přírodncíh barvách.

233 Irimë Nyss Irimë Nyss | 15. července 2010 v 8:01 | Reagovat

(Mínilas iluzi? ;))

Probudily ji první kapky deště, které pocítila vysoko nad sebou. Otevřela oči, jako by ani nespala a bez mrknutí oka vstala a rozhlédla se. Její kůň k ní pomalým a rozvážným krokem došel a nozdrami větřil ve vzduchu. "Blíží se bouřka..." zašeptala koni do hřívy a vyhoupla se do sedla. Klusem se vydali z paloučku pryč hluboko do lesa.

234 Caridwen Caridwen | 15. července 2010 v 11:14 | Reagovat

(Jojo :) Nějak už neumím psát :) )

235 Sienthe Sienthe | 15. července 2010 v 11:44 | Reagovat

Letěla jak nejrychleji mohla a ten let si velice užívala. Byla opět ve svém živlu a měla radost z přírody, která se tyčila pod jejími křídli.
Prolétla okolo jedné ze sídelních věží a pokračovala dále na východ. Slunce právě zapadalo a rybník, u kterého před chvíly seděla zářil mnoha barvami.
Přistála na paloučku, na kterém často odpočívala.
Vzpomínala na staré, ukrutné časy a vybavovala si jisté chvilky jejího života, aby se mohla rozhodit do zlosti.
Uzavřela se do sebe a začala se jí zmocňovat zase ta síla, která pro ní byla tak silná.
Plně se soustředila, nechtěla udělat sebemenší chybičku.
Růžové světlo se začalo omotávat okolo jejího těla a vsakovat se do kůže..
Její ple´t zešedla, ale narůžověla, třpytila se jako diamant a okolo ní bylo tolik světla.
Vypadala jako anděla, přitom anděl nebyla a zatím se dokonale ovládala. dalo by se to přirovnat k přeměně na vlkodlaka za úplňku, tky nevíte co děláte a nemůžete to ovládat.
Ona to chtěla ovládnout, byla si jistá, že to dokáže.
Světlo se rozšiřovalo a přilákalo mnoho zvěřstva.
Zachvěla se a vznesla se opět deset centimetrů nad zem, jednu nohu měla pokrčenou a její tělo se začalo pomalu a jistě měnit.
Vlasy se jí protáhly až nad zadek a zbělaly.
její ple´t byla stříbrná s růžovými odstíny.
Oči jí zrudly, ale měla je tak nevinné a tak andělský obličej.
Její prsty se protáhly a zdobily je, nádherné dlouhé nehty.
Ruce jí hořely růžovým ohněm.
A nakonec to nejbolestnější. Ze zad se jí draly na povrch obrovská, černá, andělská křídla.
Stále se ovládala, ale nemola ovládnout tu bolest.
Bylo to, jako kdyby jí stahovaly z kůže.
Celá hořela. Byla to ale stála ona.
Šepot, který z ní vycházel byl nepříjemný, ale lákavý.
,,Dokázala jsem to" řeklo její vědomí a ďábelsky se usmála.
Byla šťastná, že i takto to může být ona.
Jediný háček byl v tom, že o tom Irime věděla.
Zamávala křídly a zmizela jako blesk z onoho místa...

236 Caridwen Caridwen | 16. července 2010 v 23:29 | Reagovat

Zvedla se ze země, a naposledyy se podívala do odrazu vody. ,,Nejradši bych se už nikdy nepsatřila...". Zatřásla hlavou a opět se sklonila se k Sammymu. Vlka si přehodila přez rameno a vydala se na cestu zpět k hradu. V lese se sní mihl Joey. Bojovník se zastavil, a čekal, jestli míšenka něco poví. Snažila se nahodit úsměv, ale, i ten jí zklamal ve chvíli, když ho potřebovala. Bojovník šel k ní, Sammyho opatrně položil na zem a Caridwen chytil za ruku. V zápětí se míšenka pustila. Políbila ho na ústa a předala mu řezítek který měla. Démona vzala opět na svá ramena, a šal dál. Bojovník se jen díval jak se její postava ztrácí v záři slunce, a jde vidět pouze její stín. Joey si sedl na to samé místo, pod ten samí strom jako jeho milá, aniž by to věděl. Když zkoumal řítízek, tak si všimnul, že v rozevíracím přívěšku byl vložen vzkaz ve kterém stálo: ,,Milý Joey, mám Tě opravdu moc ráda, mohla bych říct, že Tě miluji... A právě proto potřebuji čas. Zjistila jsem, že spoustu věcí jsem nevyřešila... Věci, které mi nedají spát. Věcí kvůli kterými si nenechám ničit ten krásný pocit, být alespoň trošku šťastná... Vrať se domů, a hned co se všechno co se týče mě srovná, tak si pro tebe příjdu! Tvá Caridwen". Joey papírek zase složil, a zapálil. Nervózně se mu začla klepat nohy. ,,Doufám, že se jí nic nestane, to bych si neodpustil". Řekl si. A vydal se na cestu domů. Mezi tím míšenka dorazila k hradu. Když viděla ten krásný domov, ve kterém je šťastná, tak se jí tam s tou náladou nechtělo. Ale přesto tam šla, dlouhými uličkami se dostala do své komnaty. Oknem padaly dropné lístky stromů. Caridwen si povzdechla. Položila démona na kus deky, a sedla si na svojí postel. Pozorovala a pozorovala démona, který vyčerpaný popadá dech. ,,Ani nevíš, že mi je úplně stejně jako tobě... Ale, musíme se připravit Sammy". Když se rozhlédla po komantě, tak si všimla, že její styl byl ještě z dob kdy byla succuba, rozhodla se, že si to tam dá do nového stylu. Mávla rukou a po místnosti se začlo oběvovat stříbro které nesnášela, obrazy s vlkem a vlčí srst. Lehla si na postel, a cítila prázdnotu, která ji pohltila.

237 Caridwen Caridwen | 16. července 2010 v 23:30 | Reagovat

(Omlouvám se za chyby :) )

238 Amia Amia | Web | 19. července 2010 v 16:15 | Reagovat

Sledovala přibližující se mraky a vnímala přitom členy smečky. Zatímco třeba Elenyina stopa nebyla téměř rozeznatelná, dvě další, Caridwen a Sienthe, planuly naprosto jasně. Amia s mírným úsměvem přihlížela jejich špičkování, až se sestřička vrátila do hradu a temná elfka se vzdálila. Téměř v tu samou chvíli kdy Caridwen padla na postel, bouře udeřila s nečekanou silou.
Jeden z blesků sjel těsně vedle skalního výčnělku na kterém míšenka seděla a kdyby ji zrovna silný poryv větru nepřinutil sklonit křídla, byl by ji zasáhl. Vzápětí se ozvalo mnohonásobné hromobití, které jí připomnělo kouzlo, které Irimë použila na upíří tvrz a kterým tehdy její značnou část vyhodila do vzduchu. Dívka se usmála.

Vlkodlak, zničeně ležící přitisknutý ke stěně se najednou zachvěl, protože v místnosti se najednou ochladilo. Brnění na stolku se zachvělo, provázky potemněly a odnikud se ozval sten.
,Anteferio..´ zformuloval se do slov. Přejel po vlkodlaku který tiše zakňučel a snažil se odtáhnout dál, ale hlas, či to bylo, se ho jen letmo dotkl a vydal se hledat tu pro kterou byla zpráva určena  ,Hranice je zpět, ale něco přes ni přešlo. Tento je slabý.. Máme pro tebe návrh, Anteferio...´
,,Hlas" nechal svůj vzkaz a znovu se stáhl tam, odkud přišel. Brnění se znovu zachvělo a ozval se další zvuk, agonický výkřik ztumený na hranici slyšitelnosti. Brnění téměř vzápětí ještě jednou tiše zachřestilo, chlad se stáhl a po místnosti se opět rozlilo letní teplo, byť poznamenané bouřkou.

Amiu ovanul závan vzduchu chladnějšího než cokoliv kolem a z očí se jí vytratil veškerý výraz.
...
Viděla obrovskou armádu, táhnoucí uprostřed ničeho. Vzápětí jakýsi portál, kam všichni mířili, když náhle ztmavnul a roztříštil se. Tisíce hrdel zařvalo zklamáním, ale něco chybělo.
Hlava podivně známého démona se kutálela po kamenné zemi, nechávajíc za sebou stružku krve.
Kdesi daleko, až na místech věčného sněhu náhle vybuchlo oslepující světlo a když se rozptýlilo, něco bylo jinak. Někdo byl probuzen.
...
Amia sebou trhla až téměř spadla ze skály. Divoce se rozhlížela kolem, ale opět seděla na výčnělku z masivu a kolem ní zuřila bouře.

239 Caridwen Caridwen | 19. července 2010 v 16:40 | Reagovat

Míšenka ležící na posteli zbystřila. Když slyšela vlkodlačí výsknutí tak se jí udělala husí kůže po celém těle. Sammy se okamžitě probral a chtěl se doztat z věže za svým druhem. ,,Sammy, lehni si... Amia určitě ví co dělá". Vlk si znechuceně zase lehl, a naštvaným pohledem pozoroval míšenku. ,,Ale no tak Sammy". Démon se akorát otočil a rozhodl se míšenku ignorovat. Když seděla na posteli opřená o zeď tak si vytáhla papír a pero. Začala si kreslit. Na obrázku byla vyobrazena tma, ve které něco zářilo. Bohužel nešlo rozeznat. Unaveně se podívala ze svého okna, a zavřela oči. Při tom měla zvláštní pocit.

240 Irimë Nyss Irimë Nyss | 19. července 2010 v 23:53 | Reagovat

Démonka jela uprostřed bouře, ale její oděv i kůň zůstali suší a nedotčení. Pomalu do jela do hradu a hlavou se jí honily tisíce myšlenek, od toho, co udělala Sienthe až po to, co viděla Amia. Na chvíli zavřela oči a snažila se pročistit si hlavu, ale nic nepomáhalo. Stále jí myslí vířilo to, co cítila. Když opět otevřela oči, stála již ve svém sklepení a kůň za ní nervózně zaržál. Unaveně mávla rukou, aby uklidila všechen ten nepořádek, co tam byl a pomalu se doploužila ke své ložnici. Pak se otočila a zadívala se do smutných a ne tak úplně zvířecích očí. "Vím, že to nemáš jednoduché, ale naše osudy se naplnily. Proto jsme na tom oba tak, jak jsme." zašeptala tiše a odvrátila tvář. Otevřela dveře a svalila se do postele, ve které už velice dlouho nespala. Spokojeně zamručela a zavřela oči. Pohroužila se do tiché meditace, kterou si uklidňovala všechny smysly, které byly rozjitřené příchodem bouře a děním, o kterém věděla. Záhy poté usnula neklidným a přesto tolik potřebným spánkem.

241 Agrenej Agrenej | E-mail | 20. července 2010 v 2:01 | Reagovat

Agrenej se slepě hnal za svým cílem jak nejrychleji dokázal. Nemohl se tam přenést, neboť se to místo nyní nedalo magicky zaměřit. Navíc jeho cíl mohl na tomto světě pobývat jen omezenou dobu, takže nesměl ztratit ani minutu. Naštěstí už byl blízko.

Na Elenyu dopadl drobný paprsek světla a ona se náhle ocitla na okraji zalesněného vrchu. Pokusila se pohnout, ale jakési kouzlo ji v tom bránilo.
"Prosím, nebojuj s tím. Přišla jsem si s tebou jen promluvit." ozval se za ní líbezný ženský hlas. Démonka se otočila jak jen to šlo a spatřila kousek od ní stát ženu s bílými křídly na zádech, oděnou ve zdobném brnění s mečem u pasu, opírající se o dlouhé kopí.
"Jmenuji se Silana, kapitánka Armády Světla. Byla jsem Golgariho přítelkyní."
"Co chceš?" vyštěkla Elenya a pokusila se roztrhnout poutající kouzlo. Sotva pocítila, že její snaha přináší ovoce, Silana kouzlo ještě zesílila.
"Přišla jsem si jen promluvit." zopakovala Silana "Jde o Golgariho. Žene se do záhuby." Upíří démonka zvážněla. "Já už za ním nemůžu." pokračovala Silana "Vím, že už na mě dávno zapoměl a jediné co od něj můžu čekat je smrt, ale tebe miluje, tebe určitě poslechne. Musíš ho zastavit! Míří do Zakázané knihovny střežené tvory se kterými si ani on neporadí!" Silana se nadechla, přešla k okraji srázu a zadívala se do dálky. "A i kdyby si s nimi poradil, vědění ke kterému by se dostal ho jistojistě zahubí. Žádný tvor ani archandělé nebo arcidémoni nedokáží unést sílu, která by se jim otevřela. Ta síla je určená pro děti našich Pánů, ať už Stvořitele či Stínu. Jen tito tvorové čisté energie mají právo tam vztoupit. Pro Golgariho je to jistá smrt. Prosím zastav ho!" Silana se naposledy zadívala na Elenyu s prosbou v očích. V drobném záblesku světla zmizela i s poutajícím kouzlem.
Elenya přešla k okraji srázu a zadívala se směrem kde cítila šedého anděla. "Agreneji, ty blázne." zašeptala.

242 Sienthe Sienthe | 20. července 2010 v 11:42 | Reagovat

Překročila rychlost světla a nepozorovaně se vydala k lesu, ve kterém stálo sídlo.
Byla opatrná, aby jí nikdo neviděl. Přistála na místě, o kterém určitě smečka věděla, ale netušila k čemu slouží. Stromy se jí klaněly a posunky naznačovaly, že moc dobře ví, kdo je.
Obklopily jí do kolečka a své větve spletly k sobě.
Bludičky splývavých světel lesa se obmotávaly kolem listů a kořenů těchto stromů.
Nádherný jas obklopoval Sie, která s úšklebkem zamumlala heslo.
Stromy se rozzářili a Sie zmizela.
Poté se vše vrítilo do normálu, portál se roztáhl do nenápadné podoby a bludičky zalezly zpět do srdce stromů.
Po Sie jakoby se slehla zem...

243 Elenya Elenya | 20. července 2010 v 16:21 | Reagovat

Bez řečí roztáhla blanitá křídla, nechala si do nich na chvíli opírat lehký vítr pofukující všude kolem ní. ,,Udělám, co je třeba,"zavřela nicotné oči a pak je znovu otevřela. Naposledy se podívala ze srázu a skočila z něho. Dlouho volně padala, však těsně nad zemí vyrovnala polohu, zamáchala rychle křídly a jako blesk letěla za šedým andělem. ,,Agreneji, stůj!"ozval se andělovi v hlavě varovný hlas démonky. ,,Jak ho však znám, tak mě neposlechne,"pomyslela si v duchu stále zrychlující svůj let. V té rychlosti, už cítila jeho energii, zavřela oči a při letu zmizela. Zjevila se přímo před andělem jako temný přízrak s rukama zakříženýma na hrudi. ,,Stůj, Agreneji!" hlesla šeptavým hlasem. ,,Proč mě chceš zastavit? Musím to dokončit,"stál si za svým anděl a obletěl ji. ,,Neignoruj mě, přišla jsem tě varovat, ženeš se do záhuby, nesmíš to dokončit, chápeš!"vzala ho za ruku a otočila ho zpět k sobě. ,,Ale proč?"stále nechápal Agrenej. ,,Byla za mnou tvá dávná přítelkyně jménem Silana a tohle mi pověděla, víš,"pokrčila rameny démonka a kolem anděla se obtočili tři tlustí dlouzí hadi. ,,Já vím, že tě to nezastaví, ale já tě zastavím, jakkoliv to půjde,"zadívala se mu do očí.

244 Agrenej Agrenej | E-mail | 20. července 2010 v 16:43 | Reagovat

Šedý anděl zmateně zatřepal hlavou. "Dochází mi čas. Musím to stihnout." otočíl se aby viděl na vzdálené hory, na kterých už byly poznat obrysy hradu, který tam ještě nedávno nebyl. Hadi povolili sevření jak byli měněni zlatavým ohněm v prach. "Tam je vše co potřebuji. Vše, co mi pomůže udržet tenhle chaos pod kontrolou. Vše, co mi pomůže vykonat mou pomstu." zašeptal spíš pro sebe. Pomalu se otočil k démonce. "Dělám to pro nás, lásko. Až se stanu novým bohem, smetu vše, co se nám nebude líbit! Vytvořím Nový světl dle našich představ, jen abych viděl tvůj úsměv." Elenya spatřila v Agrenejových očích jasné stopy šílenství.
Šedý anděl se otočil a opět se rozlétl ke svému cíli, hnán posedlostí.

245 Agrenej Agrenej | E-mail | 20. července 2010 v 16:46 | Reagovat

*svět

246 Seinthe Seinthe | 20. července 2010 v 17:21 | Reagovat

Sienthe si udržovala svou novou podobu temnoty stále pod kontrolou. Teď, když už nebyla v Guře to bylo o dost těžší.
Gura měla kladný vliv na její vlastnosti a sebekontrolu.
Ale tady, tady byla doma. V Ashenvalu působil spíše negativ.
Rozhlédla se kolem sebe, vše zůstalo stejné, jak když toto místo před dávnými lety opouštěla.
Město bylo temné, ale tajemné, černý kámen a stromy ovinuté bludičkami. Příbytky byli zabudovány v srdcích entů a věštecká pevnost s mnoha schodami se tyčila nad centrem Crystalu.

Přistála uprostřed náměstí, kde se konaly různé trhy. Bylo tu spoustu ras, které se sem vždy rády vracely. Všemocní enti, dryády, mocní druidové, fauni, lesní bludičky, kentauři, chyméry a spousta dalších tvorů sem přicházelo obchodovat na velké trhy.

Když přistála, všechno stichlo, jen šepot vycházející z jejího vnitra se rozléhal do všemožných koutů.
Dívali se na ní. Sie pokračovala v cestě do svatyně přes náměstí. Cestou se jí vše vyhýbalo a klanělo.
Ona si toho nevšímala, měla je velice ráda, přeci jen tvořili její rodinu a zároveň i její domov.
Přešla přes chaos davu a vydala se po dlouhých, širokých schodech do svatyně.

Dveře byly prorostlé větvemi a na každé straně byl vyrytý elfský nápis.
Byly živé, tvořeny dvěmi bludičkami. Sie přistoupila a dveře se ihned otevřely. Vstoupila do mohutného chrámu s vysokou klenbou. Nad její hlavou se vznášel crystal, oplýván jiskrami a blesky. A naproti ní stál její otec otočený zády.

,,Věděl jsem, že přijdeš, mé dítě, ale netušil jsem, že se dokážeš ovládat".. Řekl a otočil se směrem ke své dceři.
Sie se jen pousmála a poklonila se mu.
Stále byl v kondici, nezestárl, naopak se zdálo, že mládne. Nikdo by snad ani neřekl, že by to mohl být její otec, byl tak mladý a silný.
V mžiku se ocitl u ní a držel jí za bradu. ,,Jak jsi zesílila".. Pousmál se a pochvalně jí pohladil po hlavě.
,,Oba víme, že už nejsem malé děcko otče"..Sykla Sie. ,,Moc dobře víš, proč tady jsem, chci víc."
Otec se na ní podíval a nechutně se usmál. ,,Vím, že jsi nepřišla jen tak. Nu dobrá máš to mít".
Blesk v jeho očích Sie zaznamenala, ale byla na něj příliš pomalá. Otočil se a svým žezlem se dotkl jejího těla.
Sie se svýjela v křečích a bolesti. Řvala tka, že se celý Ashenval otřásal a zvířata utíkali.
Složila se k zemi, proměněna zpět do své elfské podoby...

247 Elenya Elenya | 20. července 2010 v 17:57 | Reagovat

Elenya nad jeho slovy jen pozvedla obočí.,,To zní sice hezky, ale tohle nejsi ty, nikdy by ses nesnažil stát totiž Bohem, víš, bere tě nejspíše šílenství,"řekla klidným až ledovým hlasem démonka. ,,Nikam nejdeš,"zvolala, z jejích prstů vyletěly šlahouny,které se obmotaly kolem andělova těla. Démonka s nima trhla a tím si prudce přitáhla zpět k sobě anděla, až do ní málem vrazil. ,,Já říkala, nikam nejdeš,"zašeptala, jenže šlahounky pod tlakem andělovy energie praskly a rozlétly se na kusy. Anděl si zase hnal za svým, skoro jako zbaven smyslů. ,,Nenuť mě , Agreneji, použít na tebe násilí,"naklonila démonka hlavu do strany.

248 Agrenej Agrenej | E-mail | 20. července 2010 v 18:15 | Reagovat

Agrenej se ve vzduchu otočil zpět k Elenye. "Hodláš mi vyhrožovat?" vyštěkl a prudce vytasil meč. Z pohybu čepele se stal pruh světla, který obrovskou rychlostí prosvištěl těsně kolem upíří démonky. S ohromnou explozí dopadl na zem, kde vytvořil několikametrový kráter. "Ty! Ty mi vyhrožuješ násilím?" rozesmál se šedý anděl a s mečem v ruce se opět rozletěl za svým cílem.

249 Irimë Nyss Irimë Nyss | 20. července 2010 v 22:18 | Reagovat

Ze spánku ji vytrhl šílený andělův smích. Posadila se na posteli a sevřela jílec runového meče, který měla položený vedle sebe v posteli. Bez hlesu vstala, ustrojila se a připevnila si na záda obě zbraně. Přehodila přes sebe plášť, obličej skryla pod rouškou a na hlavu si natáhla kápi. Vyšla ze své ložnice, tichým zahvízdáním přivolala svého koně a lehce mu poklepala na jeho chřípí. Naklonila hlavu a vyvedla ho ze sklepení. "Teď ti mohu poskytnout okamžik na přeměnu." zašeptala černému hřebci do ucha. Ten zaržál, postavil se na zadní a na pár okamžiků byla vidět jeho lidská podoba a následně padl opět na zem jako černý drak. Démonka slabě pokývla hlavou a hbitě se vyšplhala na jeho hřbet. Pak znovu promluvila, jakoby  do ztracena: "Stále nechápu, proč nemohu využívat svá křídla a musím takto týrat tebe...," a náhle zmlkla, když se ohromný tvor zvedl a začal prudce máchat křídly. Letěl směrem k Velké knihovně, kam měli tvorové tohoto světa zakázaný přístup. Dvojice letěla mnohem rychleji, než byl schopen letět Agrenej či Elenya, ale nesměli se přemístit. Věděli ale, že vše stihnou včas. Po poměrně dlouhé době zastihli ty dva, kteří se hádali. Irimë nejdříve nechtěla zasahovat, protože jí tak kázala její úloha, kterou přijala. Vyčkávala, až nastane její čas na zásah. Trpělivě sledovala hádku a následovala je stále blíže k Velké knihovně.

250 Caridwen Caridwen | 21. července 2010 v 1:43 | Reagovat

Odložila své kresby, a pozorovala své ruce. Pozorně se na ně soustředila. Po chvíli se její ruce změnili v ty vlkodlačí. Měly ostré dlouhé černé drápy, chlupaté dlaně a celé ruce byly pokryty srstí. Podala si malé zrcátko které leželo vedle její postele, podívala se do něj, a její barva očí se náhle změnila. Už nebyla modro šedá, byla to čistě šedá, která připomínala mlhu.

251 Caridwen Caridwen | 21. července 2010 v 1:44 | Reagovat

Když se její tělo vrátilo do původního stavu, tak zrcátko odložila. Promnula si oči, a došla k oknu. Podívala se na tmavé nebe které šířilo depresivní náladu a atmosféru. Caridwen přiklekla k démovoi, a pohladilo ho po hlavě. Démon se otočil a uvelebil se na zemi. Míšenka se slzami v očích odešla z komnaty ven.

(Omlouvám se, ale celý koment mi nešel dát na jednou :// )

252 Amia Amia | Web | 21. července 2010 v 13:17 | Reagovat

Po celou zbývající dobu bouře nehnutě seděla a nechala se omývat proudy vody, hnanými větrem do všech stran. Pak stejně náhle, jako smršť přišla, se opět vyčasilo a za temnými mraky vysvitlo sluníčko. Dívka ještě chvíli čekala než jí uschnou křídla, ale když se chtěla zvednout, zamrazilo ji.
Na pozemku se objevila andělská magie a když se rozptýlila, Elenya a i většina smečky byla pryč.
,,Co se sakra děje?" šeptla si pro sebe dívka a rychle se rozletěla k hradu

253 Elenya Elenya | 21. července 2010 v 14:06 | Reagovat

,,Agreneji! Mě to směšné nepřipadá, prober se!"zvýšila hlas démonka, rozplynula se a znovu se poskládala přímo před andělem. Ten do ní překvapením narazil, až ho to vrátilo kus zpátky. ,,Nezaleknu se tebe ani tvých posměšků, zastavím tě,"zašeptala a rukou zarazila jeho meč letící proti ní. ,,Chceš mě vážně zabít?" zamračila se, její oči se nebezpečně přivřely a andělův meč se pomalu začal rozzařovat. Agrenej se jen znovu zasmál a sekl po démonce. Ta jeho útok odrazila paží, kolem které hořela ohnivá aura. Aura přecházela dál, plazila se po démončině těle a zahalila ji celou. ,,Přestaň vyšilovat,"sykla ostře, prudce mu chytila paži s mečem, aby zabránila jeho dalšího útoku. ,,Já vím, že mě tam někde podvědomě slyšíš, snaž se s tím bojovat, bránit se tomu,"šeptala zahalená démonka ohněm a pevně mu zmáčkla ruku, až mu tam zakřupalo. ,,Vysaju to z tebe,"zavrčela, jelikož už dostala vztek, oheň začal obalovat i andělovu ruku a Agrenej se začal bolestně šklebit. Elenya cítila, že to z něj vytahuje, jenže pak se jí anděl eychle vyškubl a odstrčil ji od sebe. Démonka se trochu zapotácela a bleskurychle ho předletěla. ,,Ty si nedáš pokoj, tam nesmíš!"vyhrkla hlasem, který se jejímu normálnímu vůbec nepodobal. Démonka si všimla, že šedý anděl bere znovu do ruky meč, ani chvíli neváhala, vytáhla svůj zvaný Alisar, nebo-li temný přízrak. Oba meče se s řinčením srazily a z jejich přetlačování vycházela zvláštní záře. Ta rostla a rostla, nakonec z toho vznikl masivní výbuch, který pohltil oba. Všude se valil černý kouř, první vyletěl Agrenej a hned za ním démonka. ,,Nikam, nepoletíš!"vykřikla hlasitě.

254 Elenya Elenya | 21. července 2010 v 14:09 | Reagovat

*rychle

255 Agrenej Agrenej | E-mail | 21. července 2010 v 14:36 | Reagovat

"Řekl jsem ti, že máš uhnout!" vyštěkl Agrenej. Meče se opět s hlasitým řinčením srazily. Andělova pěst našla svůj cíl v démončině tváři. Elenya se pod sílou nárazu otočila k Agrenejovi zády. Když se pokusila otočit zpět, všimla si jen druhé andělovy pěsti obklopené světlem ve tvaru velkého válečného kladiva. Zásah ani nepocítila. V bezvědomí dopadla mezi stromy hlubokého lesa.
Agrenej se bez zájmu o osud démonky rozletěl směrem ke knihovně. Věděl, že ho sleduje ještě někdo, ale on si toho nevšímal. Konečně se dostal k bráně obrovského hradu. Vší silou zatlačil. Ruce mu náhle prošly pevným kovem a on málem spadl do propasti, která se před ním rozkládala. Hrad byl pryč. Šedý anděl se zmateně rozhlížel, jako by se probouzel z hlubokého spánku. "Elenyo!" zařval jako raněné zvíře a rozletěl se k místu, kde měla démonka být.
Upíří démonka ležela na hromadě napadaného jehličí. Byla v bezvědomí. Z lesa se ozvalo táhlé vytí. Vlčí smečka pomalu kroužila kolem snadné kořisti. Mladší z dravců nevydrželi a přiběhli očichat okřídlené tělo. Z nebe se snesl meč ostrý jako břitva a uťal hlavu nejbližšímu z vlků. Zbytek smečky, vylekaná mocným tvorem, utekl zpět do lesa. "Miláčku, je ti něco?" promluvil ustaraný anděl a začal léčit Elenyina zranění.

256 Elenya Elenya | 21. července 2010 v 15:16 | Reagovat

Démonka prudce chytila andělovu ruku a  oči se jí otevřely stejně rychle jako její ústa. ,, To byly ale rány,"promluvila  s úsměvem. ,,Nech to být, to nic není, vidíš něco na mé tváři? Ne, vážně mi nic není, "zvedla se do sedě mnoucí si tvář. Odendala andělovo ruce pryč a opět s ledově klidným přístupem řekla: ,,Není potřeba mě léčit." Obhlédla své tělo a všimla si divně visící levé paže. ,,To je možná tak jediný problém, který se ale vyřeší ihned,"pronesla s úsměvem nad vyhozeným ramenem. Chytila pevně svou ruku a jediným pohybem si nahodila zpět rameno, nevydala jedinou hlásku či zvuk. ,,Díky bohu, že ti došlo, co děláš, řeknu ti znovu a ve zkratce, co mi říkala i Silana. Hnal ses do jisté záhuby, Zakázaná knihovna je střežená nestvůrami, se kterými by sis neporadil ani ty. A i kdyby si je zabil, zemřel bys, to co by se ti tam otevřelo...zahubilo by tě to, toto vědění je určené jen některým tvorům, potomkům našich Pánů, ať už Stvořutele, či Stínu, nechoď tam, prosím,"poslední slova zašeptala.

257 Irimë Nyss Irimë Nyss | 21. července 2010 v 15:25 | Reagovat

Spokojeně zamručela, když pohlížela na náhlý obrat v andělově myšlení. "Jsi tak starý a přesto tak bláhový..." zašeptala a dál shlížela na dění. Lehce poklepala draka po šíji a ten se začal snášet dolů. Stále zůstávali skryti zrakům pronásledovaných, kteří ale dozajista cítili něčí přítomnost. Ponechala vše tak, jak bylo, opět se rozhodla nezasahovat. Nebylo jí určeno trestat nevinné či ty, co se pouze měli prohřešit ale ještě se tak nestalo. "Bohužel jsem dvousečná zbraň." zašeptala znovu a drak souhlasně zamručel. "Oba jsme takoví." dořekla ještě a sklopila hlavu.

258 Caridwen Caridwen | 22. července 2010 v 13:22 | Reagovat

Vešla do deště a tak krásné přírody. Utíkala, protože měla pocit, že když uteče co nejdál, takže uteče i před tím, před čím má strach že se to stane. ,,Je tak těžké žít nový život, žít s někým, koho nesmíte nikdy stratit... Je to na mě moc těžké... Odkaživa jsem byla succuba která byla sama a vyhovovalo mi to... Teď jsem netvor... Který ještě k tomu nesmí stratit svého démona... Naše duše je společná... Nechci aby Sammy trpěl... A tolik věcí mu zapírám... Nesmím o něj přijít...". Při poslední myšlnece která se jí honila hlavou se pořádně zamyslela... Joey. Proměnila se a běžela za ním do vesnice. Unavený vlk se plazil k vesnici, a šel po pachu Joeyho. Než se vlk nadál, tak ho oblopili samí bojovníci se zbraněmi. Vlk se začal bránit, prvně že začal cenit zuby a hlasitě vrčet, avšak bojovníci si nedali říct po dobrém. Už se schylovalo k boji, když v tom přiběhl Joey, zakřičel na povel aby toho všichni nechali a pomalinku došel ke Caridwen, opatrně jí pohladil a dal jí znamení aby sním šla se někam schovat před deštěm.

259 Caridwen Caridwen | 22. července 2010 v 13:22 | Reagovat

Vlka zavedl do svého domova. Vlk si lehnul na nejbližší kus místa a proměnil se do své lidské podoby. Joey se k míšence nahnul, a pohladil jí po tváři. I přez slzy se na Joeyho usmála a stáhla ho k sobě. Stisknula ho, a nechtěla ho pustit. ,,Caridwen... Budeš se muset vrátit, dnes jde naše vesnice na lov". Míšence se úsměv vytratil, ale chápala to. ,,Dobře...". Políbila ho na rozloučenou a odešla. Když kráčela vesnicí, tak se za ní všichni ohlížely. Do bojovníkova domu vstoupil vlk a odchází dívka?. V lidské podobě odcházela z vesnice pryč. Zastavila se u jakési hráze, a pozorovala déšť který dopadal na hladinu vody.

260 Sienthe Sienthe | 22. července 2010 v 18:02 | Reagovat

Sie se probudila, když jí kapky deště počaly kapat na tvář. Bouře začala zatím převtělena za nevinné štěně.
Probudila se uprostřed kruhu portálu, který vedl do její Země. Byla velice zmatená a cítila se velice ohroženě. Byla slabá a unavená.
,,Jsi stále tak krásná jako obvykle“... Zazněl hlas.
Sie spanikařila, promnula si oči a podívala se okolo sebe, až teprve poté byla schopná vstát ze země.
,,TY??!!“ Zasyčela Sie a postavila se na obranu s ohnivou koulí v ruce.
,,Ano já!“ Usmál se a ukázal na ní zuby.
Stál před ní bílý elf, tak čístý a krásný. Měl blonďaté vlasy, bílou kůži, oblečen do lfské lesní zbroje s lukem na zádech a nádherným obličejem, pohlížející na Sie.
,,Co tu děláš?“ Vyhrkla ze sebe vztekem.
,,Ty sis myslela, že se mě jen tak lehce zbavíš?“ Zasmál se roztomile a udělal krok blíže.
,,Měla jsem tě zabít, když jsem mohla!!!“ Cenila zuby a koule se jí začal zvětšovat.
,,Ale to jsi neudělala a víš proč? Protože mě miluješ“.. Zase se opět usmál a udělal krok blíže.
,,Nepřibližuj se, nebo tě smetu“ řekla a odskočila ladným skokem o čtyři metry dál.
,,Ty jsi furt tak krásně roztomilá když se zlobíš“ Povzdechl a sedl si před ní na zem.
Sie měla vztek, ano byl to bílý elf.. Ale co bylo horší, byl to Emeriel následník osvěcených elfů. Ten, kterého milovala. Už to bylo dávno, kdy ho potkala a z nenávisti ho sama skoro zabila.
Vzpoměla si na tyto časy a zatřepala hlavou. ,,NE!“... Vyhrkla, proměnila se v orla a letěla urychleně k sídlu.
Seděl dál a nepronásledoval jí. Ale měla strach. Jak jí jen mohl najít? Jak? Kladla si otázky.
Narychlo si projela myšlenky Caridwen, Amii a Irimë.. Věděla hned o všem, o knihovně, Elenyi a Agrenejovi a pocitech Caridwen a Amii.
Poté změnila směr ke Caridwen. Přiletěla jako šíp a její proměna na elfskou byla taky tak rychlá. V tu ránu stála u Caridwen, držela ji za rameno a příjemně se na ní usmála.

261 Caridwen Caridwen | 22. července 2010 v 19:07 | Reagovat

Nechápavě pootočila hlavu, ale měla příjemný pocit ze Sie. Její úsměv jí upřímě oplatila, a z hluboka se míšenka v dešti nadechla. ,,Nic si z něj dělej... Obě víme že ty se dokážeš tomu pokušení vyhnout, jen je otázka, jestli vůbec chceš...". Sie se udiveně až podezíravě podívala na míšenku která jen dodala: ,,To víš... Šestý smysl... Poslyš, necítím se tu nějak dobře, raději se vzdálíme". Caridwen kývla na temnou elfku a vydali se na cestu. Míšenka si zvolila klasickou podobu vlkodlaka, a Sie se opět proměnila v orla a vydali se na cestu. Sie se bravůrně vyhýbala stromům přez které letěly, a Caridwen běžele po strmé skále. Míšenka v osbě měla tolik adrenalinu že ještě zrychlila. Avšak, v srdci cítila, že jí něco schází... Sammy. Zastavili se u jakési skály která končila, za ní byla propadlina do vody, asi patnáct metrů vysoko. Když se Sie proměnila a posadila tak pozorovala míšenku. Vlkodlak vztekla vyl do dálky. Když se trošku uklidnil tak se proměnila do své lidské podoby a opřela si o větší pařez. ,,Tak co mi odpovíš na mojí otázku? Jestli dokážeš odolat?".

262 Amia Amia | Web | 22. července 2010 v 19:37 | Reagovat

Bez zastavení vletěla oknem do místnosti až jedním křídlem smetla vše z blízkého stolu a rozeběhla se ke schodům. Cestou nechala zmizet křídla, tak jak tak by se s nimi nevešla do úzké chodbičky. Právě šlápla na poslední schod, když jí něco ,,vtrhlo" do hlavy až klopýtla a málem sebou švihla. Podařilo se jí ale chytit zárubně a udržela tak rovnováhu. Chvíli zírala na brnění a vlkodlaka choulícího se u stěny naproti, když zjistila stopu vetřelce.

Sedící Sienthe se právě rozmýšlela, jestli odpoví na Caridweninu otázku, když ji něco zarazilo. Vzápětí zjistila důvod.
,Tohle už nedělej...´ zaslechla v myšlenkách zavrčení.
Elfka se zarazila a udiveně se rozhlédla, cizí přítomnost už ale byla zase pryč.

Vlk slabě zakňučel, dívka po něm střelila pohledem a přešla místnost ke stolku. Zadívala se na brnění, které vypadalo jako kdykoli jindy. I když..
Naklonila se blíž a pozorně si prohlédla hledí přilby. Odklopila jej, takže se objevila horní část otvoru pro oči a všimla si drobounké praskliny.
,,Sakra" zamumlala a rázným pohybem jej opět zakryla.

263 Sienthe Sienthe | 22. července 2010 v 19:49 | Reagovat

Sie si vedle sebe utrhla jahodu a přežvykovala jí v ústech. Nikdy nechápala jak jí jedna jahoda dokáže tak nasytit. Podívala se na Caridwen a zamyslela se na setinu vteřiny nad její otázkou.
,,Jestli dokážu odolat? Čemu vůbec? Pokud hovoříš o Emerielovi, tak je to samozřejmost“. Pousmála se a spolkla sousto s obrovskou chutí.
Byla v plné náledě a jemně jí vadila Caridwenina nálada. Vyskočila z trávníku a vzala Caridwen za ruku.
,,Pojď, něco ti ukážu, bude se ti tam líbit“. Usmála se. ,,Ale ještě něco, chci tě vozit“. Uchechtla se více a jendím skokem se proměnila na černou pumu.
Caridwen se pousmála a vylezla na hřbet ohromného, černého zvířete. Sie pootevřela tlamu a zařvala. Zatáhla drápky a už běželi směrem na sever.

264 Caridwen Caridwen | 22. července 2010 v 20:15 | Reagovat

Míšenka si užívala cestu že po dlouhé době nemusí cestovat po svých. Čím více Sie zrychlovala, tím pevněji se míšenka držela. ,,Sie, můžeš trošku pomaleji?" Řekla míšenka se smíchem. Puma zrychlila o to víc. ,,Tak to ti pěkně děkuju". Zasmála se od srdce. Podél jejich cesty se mihly jakási stvoření, Caridwen si říkala, kdo to asi mohl být. Sie poslala myšlenku, ať si Caridwen dá na oči šátek, a vyčká až na to místo. Caridwen poslechla, a omotala si šátek přez oči.
(Tak jsem to udělala takhle fikaně, pač nevím jaký to msíto bude :D )

265 Sienthe Sienthe | 23. července 2010 v 12:42 | Reagovat

Sie si užívala jízdu a byla velice ráda, že se Caridwen zase směje. Okolo ní se mihalo miliony věcí.
Sie byla mazaná a tak aby jí Emeriel nesledoval, vyvolala si dva summony, neboli dva černé jednorožce, kteří cválaly jako černé stíny vedle nich.
Doběhly k vysokému útesu, který byl asi 45 metrů vysoký a pod ním byla hlubaká propast.
Sienthe vyskočila jak nejvíce mohla a ve vzduchu se z černé pumy stal obrovský orel s bílou hlavou, větší něž obvykle, aby unesla Caridwen. Letěli jako blesk.
Po zdlouhavých dvouch minutách doletěli k ohromné jeskyni. Když orel přistával, zas se hladce proměnil v pumu a vběhli dovnitř.
Všude byla tma, ale jak se říká kočky vidí ve tmě, takže Sie neměla sebemenší problém.
Z dálky se vynořovalo malé světýlko a čím byli blíže, tím se světlo zvětšovalo. Až se ocitli uprostřed toho světla.
Sie zařvala a telepaticky naznačila Caridwen že už si může rozvázat oči.
Caridwen sundala pásku z očí a když je otevřela, nemohla tomu uvěřit.
Stáli na kousku země, který lítal ve vzduchu, jako kdyby levitoval.
Byl porostlý krátkou zelenou travičkou, která se podobala anglickým trávníkům u lidí, ale byla o mnohem krásnější a nádherně voněla. když se rozhlídla bylo okolo ní miliony takových lítacích ostrůvků, na kterém stáli. Všude tekly vodopády a jiskřivé světýlka zelených přírodních barev okolo nich dováděla.
Malý skřítci s motýlími křidélky hrály na píšťalky a všude bylo tolik květů a vůní. Vodopády se třpytily. Byla tam i dokonce duha. Stručně řečeno ráj. To místo vyvolávalo pocit krásy, a i kdyby stvoření nechtělo, tak se zde bude mít vždy dobře.
Caridwen povzdychla údivem a slezla ze Sie, aby se mohla proměnit. nemohla věřit svým očím, jaká to byla krása.

266 Caridwen Caridwen | 23. července 2010 v 15:47 | Reagovat

Caridwen po dlouhé době cítila moc příjemný pocit. Nikdy nic tak krásného neviděla. Ale přece jen jí scházelo její druhé já, neustále se ohlížela na zpáteční cestu. Její šaty voněly úplně stejně jako tráva na zemi. Pokukovala na všechno co se hýbalo nebo co připomínalo život. Moc se jí líbilo to soužití všech stvoření, že bez sebe by pomalu ani nedokázali v krutém životě přežít. Sie se zdála na tomto místě už vítána a že to tam dosti zná, šla plnou chůzí a ničeho se nebála, zatím co míšenka jemně našlapovala a všechno si pečlivě skoumala. Caridwen dala znamení Sie aby chvíli počkala. Míšenka vytáhla svůj starý bič který měla schovaný za opaskem. Šlahla vší silou do prázdna, ve vzduchu se oběvila asi 50-ti centimetrová modře zářivá čára,  která se vlnila ve vzduchu podle toho jak zafoukal vítr. Nasměrovala jí na zpáteční cestu a nechala jí plynout společně se vzduchem. Sie se nechápavě zadívala na čáru. ,,Mělo by to sem přivézt Sammyho... Pomalu bez něj nemůžu ani dýcht". Sie pokývala hlavou že už jí to jasné je.

267 Sienthe Sienthe | 23. července 2010 v 16:41 | Reagovat

,,Kde je vůbec Amia? Myslela jsem, že bude s tebou." Zeptala se.
Caridwen neodpovídala a tak jí došlo, že asi do takových věcí by se plést neměla.
Po chvíly je však vyrušil jiný zvuk, Sie už z dálky slyšela tichý klus a udýchané zvuky. Byl to Sammy, trošku z kondice, ale byl to on.
Přiběhl jak nejrychleji mohl a padl Caridwen k nohám. Caridwen, když ho viděla málem se rozbrečela radostí.
,Co mu tka trvalo?´ řekla si v duchu Sie a šibalsky se usmála.
Nechala pro něj poslat už před tím. Aby mohla udělat Caridwen opravdovou radost.
Bylo to něco, jako vidět setkání stracené rodiny, i když tohle trvalo jen několik hodin.
Byla velice ráda, že je to opět ona.

268 Caridwen Caridwen | 23. července 2010 v 18:47 | Reagovat

,,Děkuju moc Sie...". Usmála se a nenápadně si utřela slzu. ,,Amia... Má teď své starosti... Musí si vyřešit pár svých věcí, a chci jí k tomu nechat prostor, když bude potřebovat pomoc, pomůžu jí". Usmála se, a vydali se opět na cestu, Sammy mezi tím načerpal síly aby se mohl vydat opět na cestu.

269 Amia Amia | Web | 23. července 2010 v 23:55 | Reagovat

Tentokrát pomalu vyšla až nahoru pod střechu, kde měla zřídka užívanou postel, zanechanou zde prvními obyvateli hradu a pár nejcennějších věcí, které vlastnila. Ze skříně u nohou lůžka vytáhla tlustou knihu, původně z knihovny v prvním sídle a nalistovala stránku.

Po nějaké době se vrátila do místnosti, ve které zanechala svou pomstu i stud. Zamračeně a s dlaní na rukojeti chladem pulzujícího scimitaru se pomalu vrátila před stolek a zadívala se na brnění. Prasklina již byla nepatrně vidět i nad přiklopeným hledím. Jako zhypnotizovaná klesla na kolena, zvedla přilbici do úrovně očí a zadívala se do jejích temných hlubin, které byly rozhodně větší než by být měli.
I vlkodlak zvedl hlavu a nervózně se rozhlížel nevidoucíma očima.
Ze starého rozervaného brnění náhle vyšlehly stíny, vydávající zvuk připomínající lodní kýl drhnoucí přes skálu těsně před tím, než jej navždy pohltí ledové vody, obletěly místnost a stejně rychle se vrátily zase zpět. Zbyl po nich prázdný pokoj a utržené hledí černé přilbice, houpající se na stolku.

270 Amia Amia | Web | 23. července 2010 v 23:57 | Reagovat

(Aneb hola hola, soustředění volá  :)
Budu týden v trapu tak mě nečekejte a nebojte, já se zase objevím... časem ;D  Užívejte prázdniny a nezapomeňte psát, ať mám po návratu co číst)

271 Caridwen Caridwen | 26. července 2010 v 23:48 | Reagovat

,,Víš... Zajímalo by mě, jaké to je být vlkodlakem... Popsala by jsi mi to?" Zeptala se Sie. ,,Je to... Prokletí. Jsem ráda za to co jsem... Ale,ta bolest... Ten pocit, že můžeš ublížit blízkému "člověku"...". Vydechla. ,,Každý z nás má nějaký úděl, někdo minimální, někdo maximální. Někdo trpí, někomu to nic neděla. Je to prokletí co trvá dlouhá staletí. Jsme stvoření která se nedá dělit... I když se nás a upíry lidi snaží zničit, budeme tu pořád". Ušklíbla se. ,,Raději se ani nebudu ptát jaké to je být elfem, ještě k tomu temným... To co jsi nám říkala, co jsi prožila, to co jsem z tebe vycítila... Rozhodně to nebyl žádný med". Sie beze slov pokývala hlavou, a jemně se pousmála. Sammy se s plnou energií rozeběhl do dálky. Míšenka se proměnila a běželaza ním. Sammy se ztratil mezi stromy, vlk se starostlivě ohlížel okolo sebe kde démon je. Sammy se z boku rozeběhl proti míšence a začli se tam škádlit. ,,Ach ty štěňata". Řekla si Sie a usmála se.

272 Irimë Nyss Irimë Nyss | 27. července 2010 v 13:45 | Reagovat

Zavřela oči a zašeptala: "Věčná bolest." Navedla draka k zemi, kde se usadil a ona mu sklouzla z boku. "Pověz mi, co je tu pro nás? Jen samá bolest, tíha na prsou, prázdnota... Nemám pravdu?" a zadívala se do těch hlubokých černých očí. Posadila se naproti němu a tiše rozjímala. Zvažovala, jakou cenu zde může mít její existence, když se vlastní rukou připravila v šílenství o to, pro co nějakou dobu žila. "Mrzí mě to, ale popel už nevzkřísím..." vydechla mimoděk a natáhla se do trávy.Všechno jí najednou připadalo neskutečně marné, to, jaké břemeno nesla a jaké poslání plnila... Nemělo to pro ni žádný význam. Byla spoutána a proti své vůli se ocitla na vodítku osudu. Pokaždé se dívala dál, než mohl kdokoliv ze smečky dohlédnout a pokaždé to v ní zanechalo určité rány. Snášela to všechno jen těžce, ale věděla, že tomu tak musí být a že musí odčinit to, co napáchala. Pak teprve bude moci nýt plnohodnotným šerým soudcem. Nyní jen smývala své hříchy a viny.

273 Sienthe Sienthe | 27. července 2010 v 15:00 | Reagovat

Sie se dívala jak ti dva dovádí a tiše jim záviděla. Byla moc namyšlená na to, aby se přidala, možná to byla ta chyba. Měla radost, že jí mohla nějak rozveselit a že Sammy je taky šťastný.
Pohlédla do dálky a nechávala si skrze vítr donášet nové informace.
,,Emeriel je velice blízko". Špitl jívánek do ucha a v tom okamžiku jí vzal vztek za srdce. Měla ho plné zuby.
Myšlenkově se podívala na stav jejich jednorožců. Jeden byl zničen.
Druhého si přivolala k sobě. Když přiběhl pohladila ho po temeni a stín odvolala.
Caridwen se na ní podívala a automaticky věděla o co se jedná.
,,Musím jít". Pousmála se Sie a jen co to dořekla letěla směrem k sídlu.
Párkrát obkroužila les a mířila na sever.

274 Caridwen Caridwen | 28. července 2010 v 10:54 | Reagovat

Démoni se na sebe podívali a běželi do lesa. Jejich duše byla velice neklidná, byly až moc agresivní. Koho potkali toho zabili, jejich srst byla pokrytá cizí krví, sladká vůně krve se rozléhala daleko od nich. V tom se Sammy zarazil. ,,Co se děje?" Řekla mu ve vlčím jazyce. Bylo jí odpovězeno že blízko jsou jiní vlci. V tom se za nima cosi mihlo, když se za tím otočili tak tam stála celá smečka vlků. Všichni byly tak statní vlci, že i Caridwen začala váhat jestli se nemají dát na útěk. Ale ne, zůstali stát. Uznali za vhodné aby se před smečkou míšenka proměnila do lidské podoby. Míšence začli vlát vlčí šaty, přičemž šel cítít i její pach. Prohrábla si vlasy a sedla si na zem. Vlci se proměnili taky do své podoby. Všichni se na ní zadívali až do hlouby duše. ,,Pověz, kdopak jsi?" Řekl jeden ze smečky a přistoupil k ní. ,,To co jsem" Odvětila. ,,Hmmm... Pěkné, já jenom že tady by se neměli potulovat cizí vlci, zatím proti tobě nic nemáme... Ale jde o princip". Pohladil míšenku po tváři a ve vlčí podobně odešli zase pryč. ,,Sammy... Co to bylo?". Nechápavě se zadívala na ztrácející se vlky.

275 Sienthe Sienthe | 28. července 2010 v 14:24 | Reagovat

Tušila nebezpečí, věděla, že Emeriel nepřišel jen tak. Něco chystá a nebude to nějaká drobnost.
Na severu jí stromy podávaly podrobné informace o rozrustání divoké zvěři. A na Jihu vlčí potomci.
Přemýšlela co se tak děje a kroužila po obloze. Byla zmatená.
Na západě bylo zase mnoho vodních stvoření.
VODA! Vzpoměla si na živel elfů.
,Kruci!´ Vztekala se. Věděla, že si přišli pro ní.
Ale to se jim nepovede.. Usmála se a letěla zpříma největší rychlostí proti zemi. Narazila tvrdě o zem a okolo se objevil oblak prachu a hlíny z něhož vyšla Sie své podoby.
Dvakrát si vyčarovala štít a běžela po svých lesem.
Nechtěla nikoho dostat do problémů.

276 Caridwen Caridwen | 29. července 2010 v 17:07 | Reagovat

( Takže bando... Čeká mě 9 denní odpočinkový tábor... Budu se snažit načerpat inspiraci. Budu pozdravovat moře ;) Užívejte si to tu, a jak řekla ségra, pište komenty =P Vaše Caridwen =) )

277 Lenys Lenys | 30. července 2010 v 23:19 | Reagovat

Lenys omrzelo sedět ve společenské místnosti. Zavrtěla se v pohovce a pak se naklonila ke své sestře. "Asi by ses chtěla někde ubytovat. Hned vedle mého pokoje je jeden volný. Jestli chceš, zavedu tě tam."
Aranka přikývla. "Proč ne." A zvedla se.
Lenys ji vedla chodbami až přišly ke dveřím od budoucího pokoje Aranyi. Otevřela dveře a nakoukla dovnitř. "Ještě tu zbylo pár drobností po bývalé obyvatelce, ale myslím, že je můžeš s klidem vyhodit. Odešla od smečky a nevrátí se." Usmála se na sestru. "Já zatím skočím dolů do kuchyně připravit něco k jídlu. Musíš už umírat hlady."
Lenys nechala sestru, aby si své hnízdečko upravila k obrazu svému a pospíchala vařit. Už si ani nepamatovala, kdy naposled měla pořádné jídlo. Poslední dobou se živila jen tím, co příroda dala a po pořádné kuchyni se jí vážně začínalo stýskat.

278 Sienthe Sienthe | 31. července 2010 v 22:32 | Reagovat

Od té doby co se jí objevil Emeriel před očima, byla samozřejmost, že sebou měla své stíny, běžely těsně za ní v podobě černých jednorožců. Pohybovaly se jako stín a nebyly slyšet, což byla pro Sie výhoda.
Stále měla na zádech velký luk se šípy a u pasu se jí blískaly saye. Byla připravena je použít a zabít tak kohokoliv.
Běžela, jak nejrychleji uměla, samozřejmě byla rychlejší v přeměnách, ale nebyla tak ostražitá.
Potřebovala ho najít, měla vztek a stále ovládala svojí transformaci na nestvůru.
Běžela na sever, míjela stromy a zvířata, kterým naznačovala, aby se ukryla.
Slyšela hlasy a kroky, v tu chvíly byl jeden z jejich stínů zničen. Zastavila se a čekala, byl to samozřejmě on.

279 Arania Arania | 9. srpna 2010 v 17:14 | Reagovat

Aranka se posadila na postel, která byla kupodivu pohodlná, ale protože měla své jisté představy o tom, jak by měl vypadat její pokojík, tak si ho malinko upravila, samozřejmě, že s pomocí magie. Strop zčernal a pak vypadal jako jasná noční obloha, koberec byl heboučký jako lesní mech a nábytek byl pokryt kůrou, těch nejmalebnějších stromů. "Tak..." Oddechla si a pohlédla na dveře.. "Kdyby mi tak Lenys pověděla, kde tady mají tu kuchyni.. Za prvé bych ji nemusela hledat a za druhé jsem jí mohla pomoci." Pak se koukla do rohu kam nahrnula staré věci a chvilku na ně koukala, ty pak zmizely neznámo kam. "To by bylo.." Na postel se natáhla a koukala na její vlastní nebe, v tom ji promluvil žaludek, to jak si říkal o něco k jídlu. Cítila sestru, ale rušilo ji tolik jiných obyvatel. Přesto se pokusila ji najít a promluvit k ní v myšlenkách. "Sestřičko, kdepak tě mám, docela bych opravdu něco spolykala.." Lenys to uslyšela a pousmála se. "Neboj se, hned to bude." Aranii ukonejšil pohled na hvězdy a po chvíli usnula. Usnula tak krásně a měkce, že si nedokáže vybavit, kdy naposled usnula s takovým klidem a dokonce s mírným úsměvem na tváři.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama