Nový začátek

13. října 2010 v 11:00 | Amia |  Kapitola Třetí
Magická síla se prohnala světem jako bouře, nevynechajíc ani tu nejmenší část a převracejíc běh věcí.
Sienthe právě vycházela z komnaty svého otce, když se vlna přihnala a smetla ji spolu s celým hradem. Caridwen s Joeym si hleděli blíž a blíž do očí a vteřinu před tím, než se jejich rty setkali, je magie opět odtrhla. Spící Arania nevnímala nic, ale i Lenys dole v kuchyni stačila pouze zvednout hlavu. Gennys s Vailem stáli v objetí a pozorovali děti, které se pomalu přibližovaly ke Komulovi. Ve chvíli kdy nejstarší z nich položilo ručku na vlkovu hlavu, dostihla bouře i je. Elenya se naposledy krátce ohlédla po Araelovi, ale obrátit se zpět již nestihla. Irimë Nyss se stočily koutky v posměšném úsměvu nad hloupostí dávných
tvorů.
Agrenej, do té chvíle v podobné situaci jako Irimë, otevřel oči a stačil spatřit proudy magie rozlévající se do světa a které se, zatím pomalu, obracely zpět. Vyburcoval všechnu svou zbývající sílu aby se dostal k Amie, která dosud ležela na stejném místě kam ji Velký odhodil a s doširoka rozevřenýma očima sledovala scénu před sebou. Přes obrovský odpor, způsobený proudící magií, se jí podařilo natáhnout ruku a chtěla mu pomoci, ale právě když byli jejich prsty jen milimetry od sebe, vracející se vlna zasáhla i je.

V nekonečném chaosu světa bylo jen pár věcí jistých, ale i ty podléhaly jediné, skutečně neměnné moci, které se muselo podřídit vše. Tou mocí byl Čas.
Když se světem prohnala veškerá magie, všechna která je, byla i ta jež se objevit teprve měla, nezanechala po sobě nic. Ale protože konec všeho ještě neměl nastat, Čas se rozhodl zvrátit co napáchala. Přesto, ani on nedokázal napravit vše. Nebo to byl záměr, kdo ví?
A tak se probouzí devět bytostí, které ví. V zemi Terra, starém pokoji v domě Temného mága ohně, kamrlíku pro lepší otroky na hradě mága černé magie, rozpadlém městečku beze jména, pevnosti Nyare, dávno neužívaném loveckém úkrytu na zasněženém severu a poslední tři na neobydlených či opuštěných místech kdesi ve světě.
Pamatují si události jež nenastali, na tvory které nepotkali a na život co není. Jak s tím naloží, to záleží jen na nich.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (138)
Zobrazit starší komentáře

101 Amia Amia | Web | 14. ledna 2011 v 13:29 | Reagovat

(Sakra, tady to je v etapách ne? ;D )

Assassin chvíli nerozhodně stál. Teď už rozhodně nevypadala jako to vyděšené děvče, které ještě před chvílí pronásledoval s úkolem ji zabít. Ale ostatně, tenhle byl divný už od začátku.
Beze slova tedy vytáhl zpoza pasu velkou zahnutou dýku a vrhl se dívce po krku.

Amia zvedla jedno obočí když jí neodpovídal, což ale muž nemohl vidět. Pak už jen viděla, jak vytahuje něco lesklého a rychle uhýbala před dýkou, aby jí neprořízla krk. Byl překvapivě rychlý.

Dívka mu na necvičence uhýbala nepřirozenou rychlostí. Vždy, když se ji pokusil zasáhnout, byla dýka na místě o zlomky sekundy později.
Začínalo ho to štvát. Bylo to přeci skoro ještě dítě, tohle mělo být lehké!
A to byla ta chyba...

Amia si všimla, jak se muž zamračil a začal provádět výpady rychleji než předtím. Tím se ale vzdal části své rovnováhy.
Posměšně si odfrkla a o krok ustoupila. Muž toho chtěl využít a vrhl se jí po krku, míšenka ale jen uhla trochu do strany a chytila mu zápěstí ruky, ve které držel dýku. Využila jeho vlastní váhy a ,,rozběhu" tak, že mu zkroutila ruku za záda, protočila kolem sebe a přirazila ho ke zdi. Vyrazila mu dech a než se stačil vzpamatovat, držela mu pod krkem jeho vlastní dýku.
,Něco na těch patnácti bude´ blesklo jí hlavou a trochu přitlačila, až se mu na krku objevila tenká rudá linie. Ta dýka byla dokonale ostrá.

Assassin vyhekl, když jej dívka přirazila ke zdi a vzápětí ucítil pod krkem chladné ostří vlastní dýky. Pár chvil jen zíral na dívčinu hlavu skrytou pod kápí. Porazila ho holka a ještě k tomu nedospělé škvrně! Tenhle úkol skutečně smrděl hned od začátku. Měl poslechnout svůj léty trénovaný instinkt a vzít si partnera. No, teď už bylo pozdě. Na všechno.

,,Co - po mně - chcete?" odsekávala slova a znovu přitlačila na dýku. Muž nepromluvil ani slovo, jen na ni zíral. Amia mu se vzteklým zavrčením dupla na nohu, stáhla ruku z jeho zápěstí, propletla s ním prsty a zkroutila mu je proti ruce.
,,Tak co, sakra! Kdo jste?!"
Muž sykl bolestí, když mu prsty s hlasitým křupnutím projela bolest, ale neřekl nic. Amia trochu povolila stisk, ale s dýkou nehnula ani o milimetr.
Muž se najednou usmál s pološíleným výrazem ve tváři.  ,,Mně se to nepovedlo. Ale věř, že nám neunikneš"
,,Co..." začala říkat Amia, ale muž v bílém se k ní najednou co nejvíc sklonil, se stejným úsměvem nahlédl pod kápi a než stihla míšenka zareagovat, trhl hlavou. Nabroušená dýka mu projela hrdlem jako máslem, krev skropila dívce prsty a boty a pak se jí bezvládné tělo zhroutilo k nohám. Amia vyděšeně uskočila a sledovala, jak se mu pod hlavou zvětšuje louže krve a na tváři zůstává ten úsměv.
,,A sakra" pronesla jenom. Zadívala se na zkrvavenou dýku, upustila mu ji k nohám a než utekla, vytáhla mu z rukávu kus látky. Cestou si co nejlépe očistila ruce a potom i boty, než potřísněnou látku odhodila do temného kouta a vmísila se mezi dav na hlavní ulici.

102 Elenya Elenya | 14. ledna 2011 v 16:20 | Reagovat

(Hej, nevyvražďujte nás, zrovna moc nás není:D)

Urychleně pustila Agreneje. I na tu dálku cítila pach krve, dráždil její nosní sliznice k nevydržení. ,,Pokud budeš chtít, sejdeme se na tomto místě za úsvitu, teď...mám ještě něco na práci,"pohladila stále šokovaného Agreneje po tváři, sebrala svou dýku a než se mladík nadál, byla dávno pryč. Cesta po střechách pro ni nečinila žádnou překážku, Ezio ji mnoho naučil, nejen bojové dovednosti, ale také jak využít své obratnosti k lepšímu nenápadnému unikání. Seskočila do slepé uličky těsně vedle mrtvého zabijáka, zvedala pomalu hlavu, na tváři kamenný výraz neprozrazující žádé emoce, i když před ní ležel člen bratrstva. Na chvíli sejmula kolegovo kápi, upírala oči na tvář zesnulého, hlavně na ten zákeřný úsměv, poznala ho. Nešťastně si povzdychla, zatlačila zemřelému oči a prsty na důkaz úcty přejela jemně po jeho čele. Zkrvavené tělo odtáhla do kupy sena u starého domu a tam zašeptala pár slov na počest mrtvému. ,,Odpočívej v pokoji, nechť tě naši předchůdci provázejí na dlouhé cestě nekonečnem, jako ty, vrahu," dala ruku na srdce.

   Při cestě ven z uličky cítila pach, patřil někomu známému. Cestu jí ale skřížili tři strážní s halapartnami. ,,Už ani krok!" ,,Ale no tak, pánové,"promluvila posměšně a šla provokativně dál. ,,Řekl jsem stůj!" Upírka jen pozvedla pravý koutek a z krytů vyjely dvě stříbrné skryté čepele.

Skryté čepele zajely zpět do krytu, pod nohama měla louže krve, ve kterých se válely tři probodaná těla strážných ,  zbraně ležely hned po jejich boku. Elenya udělala rozlučné gesto, než se vytratila ve spleti temných ulic, strhla ze zdi plakát s názvem ,,Hledaní", kde byl namalován jeden z jejích bratrů a bezděky ho rozrhala na kusy.

103 Amia Amia | Web | 14. ledna 2011 v 18:06 | Reagovat

(Já? A vyvražďovat vás?  To by mě ani nenapadlo, mám na svědomí jen jednoho... a tak dva ještě plánuju, muhe ;D )

104 Elenya Elenya | 14. ledna 2011 v 18:58 | Reagovat

(Dva,ale víc ne:D já si připadám jako uprostřed sponutí proti našemu bratrstvu:D)

105 Elenya Elenya | 14. ledna 2011 v 18:59 | Reagovat

(chybička se vloudila:D *uprostřed spiknutí)

106 Amia Amia | Web | 20. ledna 2011 v 19:49 | Reagovat

Proplétala se davem, hlavu hluboce skloněnou, sledujíc okolí pouze podle pachu. Kvůli přílišnému hluku jí byl sluch k ničemu, dav měl ale svůj specifický pach. To ji také upozornilo na zabijáka. Nesedělo něco tak prostého, jako byla vůně.
Po několika málo hodinách, kdy dav konečně prořídl, se posadila do nějakého tmavého výklenku vzniklého mezi dvěma domy. Roztržitě špičkou boty odstranila bordel, který se tam nahromadil a vmáčkla se do tmy, takže ji nebylo na první pohled vidět. Ono pro obyčejného člověka ani na ten druhý.
Na ulici tou dobou skutečně zůstali už jen ti nejzoufalejší a jiné pochybné existence. Amia je nepřítomně sledovala, odvracejíc hlavu pokaždé když se přiblížil někdo se světlem, aby ji neprozradily oči.

Prudce sebou trhla. Nad městem již panoval den, ulice byli opět plné a sem tam se nějaký pomalejší chodec pohrdlivě podíval jejím směrem, nezřídka si přitáhnuvš volnější kusy oblečení blíže k tělu.
Amia se nemotorně postavila a pomalu si protáhla ztuhlé svaly. Když pohled dalšího chodce zabloudil do kouta, nikdo tam nebyl.

Dívka v tmavém plášti s kápí na hlavě se v davu skoro ztrácela, ale mezi ostatní lidi svým oděvem zkrátka nezapadala, takže nebylo zas tak obtížné ji sledovat.
Tři muži z klanu Assassinů,vyslaných k její likvidaci okamžitě po smrti jejich druha, se neviditelně pohybovali po střechách a čekali, až kolem nebude tolik lidí.
Devče mezitím pomalu, ale vytrvale mířilo k jižnímu východu z města.

Amiu náhle lety trénované reflexy upozornily na blížící se nebezpečí. Stejné jako předtím, oslabené dnem a stejně silnější.
,Nikdy tomu neuniknu´ pomyslela si nešťastně a bezděky sevřela ruce v pěst. Ostré nehty se jí zařízly do kůže, a to ji definitivně utvrdilo v tom, že krvežíznivost jí je opět v patách.
Dav jí sice zrovna teď pravděpodobně skýtal bezpečí, ale zase ne tolik aby se v něm cítila lépe. Rezignovaně si nadhodila vak na zádech a zamířila do jedné z méně frekventovaných uliček. Jako vždy se jí na mysl vloudila myšlenka, jestli uvidí další noc.

107 Lenys Lenys | 23. ledna 2011 v 16:25 | Reagovat

(Páni, co se to tu děje? :-) Zase jsem tu dlouho nebyla. Měla jsem totiž děsný pech. Sotva jsme opravili pokažený modem, vyskytl se nový problémek. Má malá dcerka totiž umí čarovat. Sebrala mi modem z notebooku a někam ho zašantročila. Obrátili jsme dům vzhůru nohama, ale modem nikde. Je fakt, že hlínu v květináčích jsem ještě neprosívala, ale to bych snad poznala, kdyby byl tam. Vždycky když se jí na to zeptám odpoví mi stejně: "Pšece jsem ti žíkaua, že sem ho začauovaua do zdi." No, asi ho do té zdi vážně začarovala. Stalo se to na začátku prosince a modem pořád nikde. Teď mám telefon jako modem, ten už snad nezašantročí. Jen jsem  musela čekat až mi přijde kabel k počítači. Přez mobil se mi rotte sice otevře, ale ne všechny komentáře a už vůbec se z něj koment nedá poslat. Zkoušela jsem to asi milionkrát.)

108 Lenys Lenys | 23. ledna 2011 v 17:05 | Reagovat

Lenys sebehla točité schodiště a utíkala nepříliš osvětlenými chodbami. Konečně stanula přede dveřmio pracovny temného mága. Byl uvnitř. To bylo zřejmé ze světla svíček, které prosvítalo pode dveřmi. Na chvilku se pořed nimi zastavila, aby se vydýchala a zklidnil se jí tep. Pak stiskla pevně jílec svého meče u boku a prudce rozrazila dveře.
    Mág stál u okna zády k ní a studoval nějaké lejstro. "Ty nevíš, že máš zaklepat a zeptat se, jestli vůbec smíš vejít, ty nulo?" Obořil se na ni, když zjistil, kdo ho ruší.
"Tak na to ti kašlu. Tady jsi zkončil." Odpověděla elfka s ledovým klidem. Než stihl mág vůbec zareagovat, vykřikla ochromující kouzlo, přeskočila místnost a máchla svým mečem. Pak už se jen dívala, jak jeho hlava dopadá na podlahu. Sebrala cíp jeho šatů a utřela si jím zakrvácené ostří. V klidu pak zavřela dveře a odešla ze toho hnusného temného sídla. Musí se vydat urychleně na cestu, aby mohla najít Aranku. A ať se jí nikdo nepokouší postavit do cesty.
    Ve stáji našla uvázaného koně. Osedlala jej a vyjela do lesa. Chvíli klusali, než se trochu zorientovala a pak pobídla vraníka ke cvalu. Nesmí už stratit ani vteřinu.

109 Lenys Lenys | 23. ledna 2011 v 17:15 | Reagovat

(Omlouvám se za chyby. Bude asi chvilku trvat, než si zvyknu na tuhle klávesnici.)

110 Arania Arania | 26. ledna 2011 v 15:09 | Reagovat

Po několikahodinovém znažení se o spojení a volání jména své sestry se Aranka prudce postavila a rozeběhla se tam, kde ji to nejvíce táhlo, vždy dávala na svůj instinkt a ono jí to vždycky vyšlo, tak proč by nemělo zrovna teď?? Kromě toho, že se vrátil čas se přece nic nestalo a tohle ji nemohlo odradit. Věděla, že ji otec usilovně hledá. Elfce se ani nechtělo pomyslet na to, co by s ní provedl, kdyby ji našel. V tom zaslechla nějaký zvuk, přikrčila se a poslouchala. Po chvíli rozeznala dva hlasy, věděla přesně kdo to je.. "Otcovi patolízalové!" Zamračila se a zhluboka se nadechla. Věděla, že když nebude chtít, tak ji nenajdou, ale budou ji hledat a to by mohlo Aranku hodně zdržovat, takže bude lepší, když je zrovna zabije. Rychle a zcela neslyšně vylezla na strom, za kterým se schovávala. "Něgte tu přžese murší pít!!" Zaskřehotal Belltos, který stál přímo pod Aranií, jeho výslovnost, byla katastrofální. "Sítím ji, jago py strála přžímo fedle ně.." Dodal a koukal všude kolem se strachem v očích, když se otočil spatřil Elfčiny zřetelně nahněvané oči, které zrovna tak blízko vidět nechtěl. "Copak, copak? Otec se bojí hledat mě sám? Nebo je na to příliž líný? To mě uráží, že za mnou posílá zrovna vás dva.." Zasyčela a v ruce se jí zalesklo ostří nože, který se nohsledovi pomalu zarýval hlouběji a hlouběji mezi žebra, zatím co jeho přítel se houpal napíchnutý na větev jednoho z nižších stromků. Když to zpozoroval, v jeho očích se odrážela nezadržitelně přicházející smrt. "Tag urššš ně sapíí!! " Výlétlo z něj jeho neohrabanou mluvou a přivřel oči, čekajíc smrtelnou ránu. Ať už je to jak chce, Arania věděla, že jsou to sice stašně tupé bytosti, ale věrné tomu, kdo jim nabídne pomocnou ruku. Hlavou se jí mihlo, že by ho mohla potřebovat, alespoň do doby, než najde svoji sestru. "Bellté, daruji ti život a ty mi na oplátku svoji bezmeznou věrnost!" Řekla spíše rozkazem, než-li domluvou a pomalu odtahovala nůž, stále připravena ho zabít. Oddech, který se vydral s jeho plyc, přes jeho hlasivky a ústa připomínal spíše špatně namazaný dveřní pant,než zvuk vysvobození a v očích svitla jiskřička naděje na trochu delší život. Poklekl a kývl na srozumněnou. Po té položil pravou ruku na stranu srdce a vyřkl. "Ťag přžízachám!!" Arania se vítězně usmála a kývla hlavou tím směrem, jímž se hned na to vydala. Belltos ji následoval svým kulhavým krokem, jak jen nejrychleji to dovedl, konec konců, i kdyby mu utekla, je to výborný stopař a najde ji, to přesně se Arance hodilo. "Lenys brzy budem zase spolu.." Zašeptala s nadějí a zrychlila krok.

111 Arania Arania | 26. ledna 2011 v 15:11 | Reagovat

(Jestli jsou tam chyby, prosím dělejte, že je nevidíte, děkuji.. :D)

112 Elenya Elenya | 2. února 2011 v 14:37 | Reagovat

V tmavých ulicích lidského města už delší dobu panovalo znekludňující ticho přerušované jen občasným skučením větru. Poryvy rozfoukávaly smetí a špínu zapadlých koutů. Všemožné listiny a papíry létaly vzduchem a mezi nimi se procházela osamocená upírka jako mrtvá duše. Vánek rozevlál dolní lem bílé tuniky a rozvlnil okraje upírčiny kápě.
   Pokračovala úzkou uličkou v tichosti, pár chudých majitelů domů v této ulici se vykláněno ze svých balkonků a s šepotem poukazovali na tajemnou postavu jdoucí ve stínech okolních budov. Měla jen jediný cíl, najít osobu, jejíž pach Elenyu doprovázel po celou dobu. ,,Mě neutečeš,"zašeptala nepatrně a než se stačili lidé nadát, doslova zmizela neznámo kde.

113 Elenya Elenya | 2. února 2011 v 14:38 | Reagovat

V tmavých ulicích lidského města už delší dobu panovalo znekludňující ticho přerušované jen občasným skučením větru. Poryvy větru rozfoukávaly smetí a špínu zapadlých koutů. Všemožné listiny a papíry létaly vzduchem a mezi nimi se procházela osamocená upírka jako mrtvá duše. Vánek rozevlál dolní lem bílé tuniky a rozvlnil okraje upírčiny kápě.
  Pokračovala úzkou uličkou v tichosti, pár chudých majitelů domů v této ulici se vykláněno ze svých balkonků a s šepotem poukazovali na tajemnou postavu jdoucí ve stínech okolních budov. Měla jen jediný cíl, najít osobu, jejíž pach Elenyu doprovázel po celou dobu. ,,Mě neutečeš,"zašeptala nepatrně a než se stačili lidé nadát, doslova zmizela neznámo kde.

114 Elenya Elenya | 3. února 2011 v 15:05 | Reagovat

(Pardon,že to tu je dvakrát, blbnul mi net:) )

115 Amia Amia | Web | 6. února 2011 v 12:19 | Reagovat

,,Tak noc určitě uvidím" zabručela nakonec a postavila se.
Od okamžiku kdy zašla do uličky a zastavila se zde, se nic neudálo. Chvílemi už si myslela že se spletla, ale vždy k ní vánek zanesl onen pach, nebo zachytila jemný šramot na hranici slyšitelnosti. A tak se zase posadila a čekala, ale nikdo nepřicházel. Chvíli po setmění ji to přestalo bavit a rozhodla se přeci jen pokračovat v cestě. Zjevně chtěli počkat na jinou příležitost.
Jakmile vykročila hlouběji do uličky, šramot se ozval znovu, tentokrát trochu hlasitější.
,Není moc příjemné hodiny klečet a ani se nehnout´ ušklíbla se trochu pomstychtivě, ale vzápětí se jí obličej zase vyhladil. Sedět na studené lidské dlažbě taky nebylo nic moc.

Zašla do další uličky, pak jiné, až nakonec usoudila, že tudy se k městské bráně asi nedostane. Domy se tlačili stále blíž k sobě, až se zdálo, že se sklánějí. Z oblohy zbyl jen úzký proužek bez jediné hvězdy. Ulička jako taková byla stále špinavější, až se Amia znovu ocitla ve slepé uličce a dlažba nebyla přes špínu a odpadky skoro ani vidět. Právě si prohlížela zeď zahrazující jí další cestu, když se za ní ozvaly dva tlumené zvuky. Míšenka svěsila hlavu, pomalu se otočila a opětovala pohled dvěma mužům v bílém.
Chvíli na sebe jen tak zírali, až jeden zvedl ruce a pomalu, s patřičným efektem, tasil ostře nabroušenou šavli.
,,Bude pro tebe mnohem snazší, dítě, když se nebudeš bránit" pronesl a dvakrát s ní prudce švihl, až se ozval ostrý zvuk jak čepel proťala vzduch ,,Výsledek bude ostatně v obou případech stejný"
Mrkl na svého společníka, který pro změnu vytáhl dvě ostré dýky tak dlouhé, že spíš připomínaly mačety a oba se začali přibližovat, každý z jedné strany. Třetí assassin zatím vše pozoroval shora.
,,Kdo vůbec jste?" zeptala se dívka.
,,To tě nemusí zajímat" odpověděl jí ten s dýkami. Amia pootočila hlavu a v tu chvíli druhý zaútočil. Klasickým výpadem mířil přímo na místo kde tušil dívčino hrdlo protože přes kápi nebylo vidět, jenže ta rychlostí blesku uhnula. Udělala díky tomu krok k druhé který nemeškal a chtěl jí jednou z dýk bodnout, jenže Amia se přikrčila a proklouzla pod čepelí. Muži, oba mířící na stejné místo, se tak místo s jejím krkem střetli se zbraní toho druhého. Vteřinu na sebe vyjeveně zírali, než se oba zároveň otočili a roztančili zbraně.
Amia jim zdatně uhýbala, ale nakonec se jim přeci podařilo zatlačit ji skoro až ke zdi. Tam ale zakopla o vak který předtím odhodila a muž se šavlí vycítil přiležitost. Rychle se za ní vrhl než znovu nalezne rovnováhu. Jeho společník jen viděl kolegova záda, zakrývajíc mu dívku a pak už jen uslyšel krátký výkřik a oba dopadli na zem. Pár chvil se nic nedělo, až na assassinových zádech vykvetla rudá květina a pomalu se zvětšovala. Vzápětí se jeho tělo zatřáslo, svezlo se na stranu a zpod něj se vynořilo nezraněné děvče.
,,Jaks to.." zakoktal muž, protože druhý vrah měl svou šavli stále v ruce a dívka nebyla ozbrojená.
,,To je fuk" zamračil s vzápětí. Pozvedl dýky a oba se opět dali do smrtícího tance

116 Amia Amia | Web | 6. února 2011 v 12:19 | Reagovat

(Jej... ehm, asi bych se fakt měla naučit stručněji což? ;D )

117 Irimë Nyss Irimë Nyss | 17. února 2011 v 20:45 | Reagovat

(Zdravíčko všem. Uh.. kde jsem to skončila? :D)

Bezcílně bloumala krajinou, bez jakéhokoliv vědomí. Ten šok, co prožila, jí zatemnil mysl. Byla jako štvané zvíře, žila ze dne na den a nechtěla ničeho dosáhnout. Neustále utíkala a nevěděla proč.

118 Amia Amia | Web | 18. února 2011 v 11:56 | Reagovat

(Máme tě potkat? ;D )

119 Elenya Elenya | 18. února 2011 v 17:25 | Reagovat

Zatímco ti dva zuřivě bojovali, na bojiště vyšla další postava, zcela nezpozorována, ani bojující míšenka nezachytila žádný pach, ona osoba už velmi dobře zvládala skrývání a maskování. ,,Jak působivé, zabít magií někoho, kdo nikdy žádná kouzla nepoužíval, bylo to z krajní nouze, že? Chápu," z černých stínů domů vyšel chladný ledově ostrý hlas záhadné osoby.  Assassin zarazil svůj poslední útok a Amia otáčela hlavu, odkud ten hlas přišel. ,,Taky jsem dříve uměla kouzla, až pak, kdy mě život naučil se bez magie obejít....ten den mi došlo, že ji vůbec nepotřebuji,"promluvil opět ten kdosi. Z přítmí uliček vykráčela zahalená drobná osůbka, na první pohled působila naprosto neškodně, zdání klamalo. Kývnutím hlavy naznačila kolegovi, že může jít, pokud uzná za vhodné. Zabiják také tak učinil, než se Amia nadála, zmizel bez jediné stopy. ,,Tak co, zabiješ mě taky během pár vteřin kouzlem bez boje?"provokovala Elenya, vytáhla dvě stříbrné dýky, které vyhodila do vzduchu. Dýky dělaly rychlé otočky, až skončily znovu v rukou majitelky. Zahalená upírka s nimi párkrát protočila v rukou, tak rychle. Ani míšenka před ní nestíhala vnímat mihnutí zbraní. Ezio na střeše domu skousl ret, rozevřel dlaň a poslal Elenye dolů tajný signál v podobě orlího peříčka. Pírko přistálo upírce na rameno, vražedkyně po něm okem hodila, rychle ho sfoukla na důkaz, že o tom ví a svůj pohled bleskurychle přesunula na dívku před sebou. Ta se prozatím ani nejspíše nevzpamatovala a stále postávala bez pohnutí. Amia zahlédla ve tmě kápě zářivé tyrkysové oči její vyzivovatelky, upírka je nebezpečně zúžila. Ezio na vikíři otočil hlavou a stejně potichu, jak se celou dobu plížil, stejně tiše a rychle odběhl neznámo kam. Elenya udělala krok, podrážka upírčiny boty dopadla do mělké kaluže, až to šplouchlo a to donutilo Amiu sebou trhnout.

120 Amia Amia | Web | 18. února 2011 v 21:33 | Reagovat

Jak sebou trhla, o pár centimetrů unikla jedné z dívčiných dýk. O zlomek vteřiny uskočila z dosahu, takže druhá dýka ji minula jen o vlásek. Amia jen koutkem oka zahlédla, jak se na ni z boku obloukem řítí znovu první dýka, ale jakmile se sklonila, druhá která setiny vteřin předtím minula její žaludek už se také vracela a mířila jí na hrdlo. Amia bleskurychle vykopla, trefila vyzyvatelku do kotníku a podrazila jí nohy. Vzápětí se narovnala a ustoupila několik kroků.
Tentokrát byla vykolejená příchozí v bílém. Prohlédla si Amiu od hlavy k patě, nepatrně pozvedla hlavu jak přemýšlela, ale hned nato ji naopak sklonila na uznání míšenčiny rychlosti.
Něco v jejích pohybech a postoji Amie někoho připomnělo. Vzápětí ovšem musela uhýbat před jejími bleskurychlými útoky a proklínala se, že, už zase, neumí s matčiným scimitarem.
Právě ve chvíli kdy se skluzem dostávala z dosahu dívčiných dýk, pohled zezdola jí umožnil zahlédnout dívčinu tvář. Nevěřícností se jí rozšířili oči.
,Elenya?!´
Vzápětí se narovnala a otočila k dívce s dlaněmi vzhůru. ,,Počkej!" vykřikla.
Ale nestihla to. Upírka už stála u ní, obličej jen centimetry od jejího. A jednu z dýk hluboko v jejím břiše. ,,Copak?" zašeptala upírka, pozvedla druhou dýku a přiložila špičku k lemu Amiiny kápě ,,Myslíš že po tom, cos zabila dva mé bratry, budu mít soucit? Teď mě nech, ať se ti dívám do očí, jak umíráš"
V úsměvu blýskla zuby a rázným pohybem shodila dívce kápi z hlavy. A zadívala se do známé modři široce rozevřených očí.

121 Elenya Elenya | 18. února 2011 v 23:24 | Reagovat

Elenya zůstala nehybně stát v postoji, ve kterým dívku bodla. Překvapeně zírala do jejích očí a Amia naopak do těch jejích. Hrot upírčiny dýky pronikl břichem přesně na straně u boku, kde nebyli žádné životně důležité orgány pro funkci organismu. ,,Amio?" zašeptala Elenya šokovaně. Každý jiný už by dávno vytáhl dýku ven, ale to je zásadní chyba, vytažením předmětu z těla se krvácení ještě znásobí, jenže předmět zaražený v těle ho naopak zpomalí. Elenya chytila do rukou její padající tělo a pomalu ho opřela o nejbližší stěnu. ,,Mě to tak mrzí, Amio, kdybych věděla, že jsi to ty, tak na tebe vůbec neútočím a....,"zadrhla se, vytáhla kus látky, kterou měla obalenou pár lahviček s jedy a přiložila ji kolem své dýky na ránu. ,,To bude dobré, postarám se o tebe," uklidňovala ji ze všech sil a skousla dolní ret. ,,Ježiši, co jsem to udělala," dala si zakrvácenou ruku před pusu a sledovala zranění.

122 Amia Amia | Web | 19. února 2011 v 1:30 | Reagovat

,,Ahoj Eli" usmála se zářivě, jen s trochu pokrčeným nosem ,,Jsem vážně hrozně ráda že tě vidím"
Zatímco ji upírka pozorovala a špinila si krvavýma rukama bělostný oděv, Amia se po stěně zároveň s výdechem sesula do sedu. Objala prsty Elenyinu dýku a dlaní přidržovala látku.
,,Co je?" vrhla se k ní Elenya z konce uličky, kde kontrolovala jestli nikdo nejde, když si všimla že sedí. Kdyby je tu někdo našel věci by se jen zhoršily.
,,Neboj," usmála se míšenka a opatrně se zavrtěla, aby našla pohodlnější polohu.
,,Musím sehnat pomoc," zamumlala upírka spíš pro sebe a chtěla odběhnout, ale pak se zarazila ,,Nemůžu tě tu nechat!" Rozhodila ruce a začala se rozhlížet po jejích věcech.
,,Neboj" zopakovala Amia a dýka zazvonila o dláždění. Míšenka hekla a ještě jednou si silněji přitiskla látku na ránu, než ji dala pryč docela.
,,Co to děláš?!" vyjekla Elenya, vytrhla jí ji z ruky a chtěla ji honem přitisknout zpět, ale Amia uhnula a postavila se. Znovu se šťastně usmála a popadla upírku do náruče, než se ta stihla vzpamatovat.
,,Ani si nedovedeš představit, jaks mi chyběla" vydechla Amia, když druhou dívku pustila. ,,A neboj" zasmála se, když Elenya pošilhávala po její ráně ,,Jsem přece míšenec, uzdravování upíra a houževnatost vlkodlaka. Takové zranění mě jen trochu rozhodí, nic víc"

123 Elenya Elenya | 19. února 2011 v 15:20 | Reagovat

Elenya potřásla smířeně hlavou, nikoho ze smečky dlouho neviděla, až tedy na Agreneje. ,,Odloučení od vás udělalo své, úplně zapomínám na vaše schopnosti," pronesla s mírným úsměvem, dvoumi prsty přejela po lemu své kápě, kterou stáhla ještě více do  tváře.
,,I já se změnila, nové zkušenosti, nový život," dodala nevýrazným polohlasem.
      ,,Od té doby, co čas nabral obrátky a vrátil se, žiji úplně jiný život než předtím, jen ta pravá démonská Elenya hnízdí hluboko uvnitř mě jako moje druhá já a občas usiluje o slovo," vysvětlovala upírka míšence před ní a sebrala svou dýku ležící na dlážděné zemi. ,,Vidím, že i tebe změna neminula,"zandala dýku za kožený opasek. ,,I tak jsem ráda z našeho znovu shledání, potkat známou tvář přítelkyně mě vždy potěší," položila jí ruku na rameno. Očima zatěkala do stran, Amie naznačila, ať zůstane a prudce se obrátila směrem k východu z uličky. Dvě dívky neunikly pozornosti tří strážců, co hlídali předvečerní město na obchůzce.
    ,,Chyťte ji,"ukázal přední na Elenyu, která už mezitím vytáhla kuš pověšenou na zádech. Spoušť samostřílu cvakla a šipka prorazila krční tepnu hlídače úplně vlevo. S tryskající krví z rány muž padal k zemi a zbylí dva vyběhli proti vražedkyni v bílém. Ta jim šla vstříc, uhla skrčením promáchnutí předního strážného, v pokrčení tasila stříbrný meč a podsekla muži nohy v části kotníků. Muž s řevem skončil na chladné zemi v louži a chytal se bolestivě za nohy. Očima zahlédl tekutinu kapající z Elenyiny zbraně. ,,Jed?"problesklo mu hlavou, začal silně slinit a dusil se na nedostatek kyslíku. Třetí strážce použil lest, běžel na upírku z boku, jenže vražedkyně skočila na zeď domu a šplhala vzhůru, tím pádem na ní hlídač nemohl. Z krytu na ruce vyjela Elenye skrytá čepel a zaleskla se ve svitu zapadajícího slunce.  Upírka provedla rychlé odražení nohama od stěny a letěla přímo na muže pod ní. Svým skokem ho srazila k zemi, skrytou čepel mu zabodla do postranní části krku. ,,Se mnou ti hrozí nebezpečí,"zašeptala k Amie při vstávání.

124 Amia Amia | Web | 19. února 2011 v 19:20 | Reagovat

,,Jo..." pomalu kývla Amia hlavou a obhlédla celou scénu ,,A když už jsme u toho, ty patříš k těm v bílém?"
,,Ano", usmála se šťastně upírka. Bylo na ní vidět, že našla něco co dlouho hledala. Amia se nemohla ubránit vlastnímu úsměvu, byla ráda že je Elenya šťastná. Ale stín obav zůstal, tak se vyptávala dál.
,,Vy asi zde nejste lidmi, no, ,oficiálně´ vítaní že?"
,,Ne" odpověděla s šibalským zábleskem v očích upírka, sebrala ze země Amiin vak s věcmi a podala jí ho ,,Teď ale není čas na vysvětlování, i když jsem tyhle tři zabila, někdo si jich dřív nebo později všimne. Měly bychom jít, popovídáme si později"
,,Dobře" usmála se nervózně míšenka a hodila si vak na záda  ,,Řekni mi jen jedno. To, že s tebou nejsem v bezpečí, je kvůli těm strážím nebo tobě?"
,,Jak to myslíš?" vyhlédla Elenya opatrně z uličky, Amiu za zády.
,,No..." natáhla si míšenka kápi a stáhla ji hluboko do obličeje  ,,Protože už od včerejška mě pronásledují ti v bílém. Ti tvoji"

125 agrenej agrenej | E-mail | Web | 22. února 2011 v 0:17 | Reagovat

Agrenej se stále opíral o zeď a čekal. Uvažoval co by se nyní mělo odehrát, když se náhle ze střechy sesunula jedna z tašek a roztříštila se kousek od něj. Podrážděne otočil zrakem vzhůru. Muž se snažil být na střechách nenápadný, ale občasné delší skoky mu dělaly problém. Mladík se široce usmál a schován ve stínech sledoval neznámého ztichlými uličkami.

Neznámý se po delším putování schoval za jedním mnoha komínů a vyhlížel do malého náměstíčka. Pod stromem uprostřed prostranství stáli dva muži. Prvního Agrenej ohodnotil, dle drahých šatů jejichž kvalita byla patrná i na dálku, na příslušníka šlechty, druhý muž zahalen v bílé kápi zůstal záhadou. Neznámý na střeše začal pomalu nabíjet malou kuš. Bývalý anděl nemeškal. Během chvilky byl na střeše a tiše jako správný lovec se rozeběhl ke své kořisti. Vrah schovaný za komínem opatrně zamířil. Kuš tiše cvakla a šipka se rozletěla do ztracena. Agrenej totiž do muže silně vrazil, chytil ho za ramena a skočil. Ve větru se na chvíli mihlo šedé peří. Mocný úder křídly rozvířil vzduch zbarvený zapadajícím sluncem. Než se zabiják zmohl na odpor, či na zděšený výkřik, shodil ho Agrenej na balkón poměrně zastrčeného domu a přistál hned vedle. Měl štěstí, že si jich nikdo nevšiml. Jeho pravá pěst již byla porostlá dlouhými šlahouny. Rychlým švihnutím šokovanému muži v černých šatech a kožených botách rozdrásal hrdlo, až se místy zabělela páteř. Krev potřísnila zeď domu a ve velkém kapala na cestu pod nimi. Agrenej se ještě pojistil jedním úderem, kterým roztrhal i srdce, schovávající se za hradbou z žeber. Zkrvavené výhonky, ostré jako čepel kvalitní šavle, se mu pomalu loupaly z ruky a uschlé dopadaly vedle mrtvého. Bývalý šedý anděl seskočil dolů a opět se ponořil do stínů. "Nesnáším tu verbež." zaklel do ticha a pokoušel se vzpomenout, na co myslel před tím vyrušením.

126 Elenya Elenya | 22. února 2011 v 2:09 | Reagovat

,,Přece si nemyslíš, že bych ti chtěla ublížit? Kdyby ano, už dávno to udělám," usykla upírka, Amia za ní z toho zvuku neklidně trhla tělem. Ruka Elenyi pevně uchytila paži míšenky a vytáhla dívku beze slov z uličky. Běžely spolu tichými předvečerními uličkami, zapadající slunce vrhalo na navlhlou mětskou zemi tančivé svítící stíny. Elenya našlapovala lehce, při každém dopadnutí podrážek bot vražedkyně zvuk uvízl kdesi hluboko v mezerách dlažebních kostek, Amiu stále v patách. Z pravé strany vycházela skupinka stráží, proto upírka popadla míšenku za rameno a co nejrychleji ji i sebe vtlačila do většího hloučku procházejících obyvatel. ,,Skloň hlavu,"špitla k dívce a Amia tak učinila.

Díky tomuto triku skrytí do davu nepozorovaně prošly obě kolem stráží, v bezpečné vzdálenosti opustily skupinu mířící pryč z menšího náměstí. Elenya vtáhla dívku do zapadlejší uličky, vmáčkla ji opatrně do rohu a přiložením prstu ke svým ústům ji donutila mlčet. ,,Poslouchej, nemýlila si se, opravdu po tobě moji jdou, díky tomu ti hrozí veliké nebezpečí, já půjdu přemluvit vůdce, aby tě nechali napokoji, ale ty mi musíš slíbit, že zůstaneš tady někde poblíž, ano?" zašeptala, paprsky slunce osvítily skvrny krve na jejím bílým šatu. Amia kývla a dívala se za Elenyou, jak šplhá rychle po stěně domu.

Jedním odrazem přeskočila na střechu vedlejšího, viditělně staršího domu, načež přeručkovala dlouhý provaz spojující dům se sousedním. Pověsila se na okraj střechy a zhoupnutím seskočila dolů na parapet okna. Cítila krev, blízko u ní. Až teď uviděla fleky krve na stěně,rudá tekutina ve velkém kapala dolů. Elenya přelezla na zábradlí balkonku, do očí ji hned praštilo mrtvé tělo neznámého zabijáka. Nebyl z jejího bratrstva, tak kde se tu vzal?

127 Amia Amia | Web | 25. února 2011 v 23:57 | Reagovat

,,No ty ne" pronesla za odcházející Elenyou a sledovala, jak jí mizí za okrajem střechy. Chvíli tak ještě zůstala, o několik ulic dál ale zaslechla kroky, tak si jen povzdychla a ztratila se ve stínech.

Na hlavní ulici, stále poměrně zaplněné, z jedné z postraních uliček vyklouzla postava v plášti s kápí na hlavě a vmísila se mezi lidi. Nikdo si jí nevšímal, podobné věci tu byly naprosto běžné.
Postavička už jen pokračovala stejným směrem, kterým několik minut předtím odešla stejně anonymní členka Bratrstva vrahů.

128 Agrenej Agrenej | E-mail | Web | 26. února 2011 v 16:49 | Reagovat

Bílé peří protínalo bezednou temnotu nevědomí. Vlastně nebylo tak docela bílé. Pomalu a jistě získávaly nádech šedi. Agrenej se neklidně zavrtěl. Černota se náhle rozplynula a on spatřil sám sebe, jak leží opřený o zeď v jedné z bočních uliček města. Spal. "Co se tu, sakra, děje?" zeptal se do němého snového světa. Chvíli se bez odpovědi vznášel nad vlastním tělem, než se mu odpovědi dostalo: "Zradils." ozval se hlas s každého milimetru existence "Zradils světlo, aby ses přiblížil Stvořiteli. Zradils sám sebe, aby sis mohl hrát na člověka." Agrenej přimhouřil oči. Ten hlas mu byl povědomý. "Je to tak, Golgari, zradil si nás všechny i sám sebe. Ale já tvé dílo dokončím."
Obraz před bývalým šedým andělem se změnil a on nyní shlížel z výšky na upírku, jak se sklání nad první Agrenejovou kořistí. "Začnu u ní." ozval se hlas zatímco celé okolí zahalilo našedlé peří a on se opět ocitl v jiné části města. Nyní shlížel na zahalenou bytost, která se procházela ulicí. Bývalý šedý anděl se na chíli zamyslel, ale nakonec poznal v oné osobě Amiu, míšenku z jeho smečky. "Ona půjde jako druhá." ozval se onen hlas a okolí opět zahalilo peří.
Černota bezvědomí byla opět všude, ale nyní ji protínal malý zářivý bod. Z bodu se stala postava a Agrenej se nyní díval tváří v tvář bytosti, na kterou, díky soustředění na nový život, úplně zapomněl. S úsměvem plným zvrácené radosti stál před ním anděl s blonďatými vlasy a s modrýma očima. "Ano, zradil si všechy, ale já tvou zradu očistím krví tvých nejbližších, Golgari." pronesl muž jemným, medovým hlasem. "Jsem Agrenej!" zavrčel bývalý šedý anděl a dobře si anděla před sebou prohlížel "Araku, vím, co si udělal a vím, co máš v plánu. Zabiju tě, jestli půjdeš po mé stopě, či po stopě někoho z mých. Zabiju tě hodně pomalu!" jeho hlas kypěl vztekem, ruce se mu třásly jako vlčí morda před útokem. Arak se jen usmál: "Jak by mohl tak nicotný tvor, jako ty, zabít boha!" Arakův hlas se rozezněl do ztracena.

Zeď ho studila do zad. Pomalu otevřel oči, právě včas, aby si všiml, jak nějaký výrostek se mu snaší vybrat obsah kapes. Rychle ho chytil za ruku. Kluka se zmocnila panika. "Ticho!" zavrčel Agrenej a mladík se trochu vzapmatoval "Dostaneš deset zlaťáků, když pro mě něco uděláš." rychle mladíkovi nadiktoval popis dvou osob a krátký vzkaz, že je čeká v nedalekém hostinci.

129 Elenya Elenya | 26. února 2011 v 17:12 | Reagovat

Seskočila k zabijákovi, rudá tekutina železité chuti stále vytékala muži z rozsápaného hrdla. Našla pár užitečných věcí, než se jí zmocnil pocit nebývalé prazvláštní. Známé mravenčení v zátylku a šeptání upírčinýho vnitřního hlasu. Jedním skokem byla na vedlejším balkonku, držíc se jeho okraje. Pomocí své vytrénované síly a výdrže jí vyšplhání na vrchol domu netrvalo dlouho. Zvolila cestu po střechách a vikířích domů, strážní věže rozseté různě po městě sice celé naplňovali stráže, jenže než si zahalené upírky stačili všimnou, dávno už byla o tři domy dál.

Ušmudlanou uličkou doběhla ke starému kostelu, použila zadní vchod, není tak očím viditelný na první pohled než přední. Cestou uhýbala pár svým kolegům z bratrstva, co právě běželi a svými nově převzatými úkoly. Srazila se právě s tou osobou, kterou hledala. ,,Pane, musím s vámi nutně mluvit," sejmula na důkaz oddanosti alespoň kápi a dala Desmondovi před oči listinu s podobiznou Amii. ,,Tahle dívka...zruště po ní prosím pátrání, je to moje přítelkyně, žádám vás o to z vlastních osobních důvodů,"spustila ihned Elenya. Desmond vypadal zamyšleně, očima těkal z podobizny hledané na upírku. Prosebně s trochou děsivosti jí jiskřily svítící tyrkysové oči. ,,Dobrá, vyhovím ti, projednou, jsi pro nás neobvykle silný přínos, zruším příkaz na její vraždu, teď ale běž a cti naše předky svými činy," Desmondův úsměv nepominul. ,,Rozumím, pane a děkuji mnohokrát," sklonila uctivě hlavu Elenya, vyběhla ven jako samotný vichr, sice zaslechla volání Altaira, ale v tom spěchu mu naznačila, že teď nemá čas.

Při cestě zpět za Amiou stihla strhnout pár listin hledaných vrahů, nevinně se nad tím pousmála, obloukem se vyhýbala zalidněným místům, kde bez pochyby obcházeli stráže. Na míšenku narazila v jedné zapomenuté uliččce, už upírku čekala. ,,Jsi v bezpečí,"špitla, pak prudce tasila meč. Dívala se do očí mladíkovi v prostých šatech.

130 Elenya Elenya | 26. února 2011 v 17:18 | Reagovat

(Pardon za chyby- *nebývale, *všimnout, * za svými,

131 Lenys Lenys | 26. února 2011 v 23:19 | Reagovat

Dlouhé hodiny jela Lenys různými krajinami směrem, kde doufala, že by mohla najít svoji sestru. Ona i její kůň byli už velmi unaveni. Právě vyjeli z lesa na mýtinku, kde vyvěrala studánka. Lenys zastavila, nechala koně ať se napije a sama taky uhasila žízeň. Únavou už necítila ani jeden sval na těle. Musí si odpočinout. I to nebohé zvíře bylo značně vyčerpané. Slunce už bylo téměř za horizontem a tak se elfka rozhodla tady přenocovat. Rozdělala oheň, sundala z koně tlumok s dekou, kterou se zahalila a sedla si k ohni, zády opřená o strom a v ten moment usnula.

132 Amia Amia | Web | 27. února 2011 v 14:32 | Reagovat

,,Počkečj!" vyhrkla rychle a smýkla mladíkem za záda. Stáli tak blízko stěny že jen hekl, ale toho si ani jedna nevšimla. ,,Poslal ho Agrenej", pokračovala Amia a Elenya pomalu sklonila zbran, stále ale zůstávala v pozoru ,,Čeká na nás v hostinci o několik ulic dál, prý víš kde."
,,To sice jo" naklonila se trochu upírka a zahleděla se vyjevenému hochovi do očí, takže k údivu se přidal strach ,,Ale jak víš že to není past?"
,,No... zrudla trochu míšenka, ale díky kápi to nebylo vidět. ,, ,Ta tmavovlasá´, což budeš ty, má prý na jedné lopatce ,nádherné znaménko´ a ,ta světlovlasá´ nosí velmi zvláštní přívěšek. U mně to pravda je, co ty?"
Elenya se nehnula ani o píď a ještě několik okamžiků upírala na mladíka zrak z hlubin kápě, než téměř zavrčela. ,,Jo", a odkráčela k východu z uličky.
,,Děkujem" obrátila se Amia na mladíka a pustila ho. Hoch si viditelně oddechl, ale když se chtěl okolo dívky protáhnout a utéct, zastoupila mu cestu  ,,Nemusím ti doufám připomínat, že tohle není hospodská ani jiná historka?" Mladík znovu strnul, se sklopenýma očima polkl a jen kývnul. Dívka mu uvolnila cestu o vteřinu později a mladík vystřelil pryč, jen se zaprášilo.
,,Tak mě veď" usmála se Amia na Elenyu a stanula jí po boku.

133 agrenej agrenej | E-mail | Web | 3. března 2011 v 22:47 | Reagovat

Agrenej si v hostinci zamluvil pokoj a zavřel se v něm. Když se ujistil, že je opravdu sám, rozvalil se na posteli a vzpoměl si na vnuknutí, kterého se mu dostalo.
"Jak by mohl tak nicotný tvor, jako ty, zabít boha!" zopakoval poslední Arakovu větu a usmál se. Vytasil jeden ze svých mečů a zašeptal větu v andělském jazyce. Čepel se roztříštila na tisícero malinkých kousků a opět se poskládala. Alinian se na svého pána zazubil ve světle pronikající skrz špinavé okno. Bývalý šedý anděl cítil jeho nedočkavost, jeho touhu ukončit existenci opravdu silné bytosti. "Možná se brzy dočkáš," zašeptal do lehkého prachového závoje "pokud toho šmejda dostaneme pod ruku."
Lehké zaklepání na dveře ho vytrhlo ze zamyšlení. Meč se v momentě vrátil do původní podoby. Ruka se stáhla k pasu a sevřela jílec druhého meče. "Dále." vyzval polohlasem. Dveře se se skřípotem otevřely a v nich se objevila Elenya a Amia. "Děje se něco?" zeptala se upírka, když si všimla zvláštního výrazu v Agrenejově tváři. Míšenka radši rychle zavřela dveře. "Máme problém," začal mladík a zadíval se na obě členky smečky "Jde po nás budoucí šedý anděl."

134 Elenya Elenya | 6. března 2011 v 12:44 | Reagovat

,,Budoucí šedý anděl?" zopakovala upírka Agrenejovo slova mnouc si bradu. Ohlédla se přes rameno na Amiu za ní, vypadala stejně zaraženě jako ona. Zvážila všechny okolnosti a v mysli přemítala všechny schopnosti, které Agrenej jakožto šedý anděl měl. ,,Problém to určitě je a jaký," vydechla a založila paže na hrudi. ,,Na prvním místě bude opatrnost, může nás kdykoliv a kdekoliv sledovat," promluvila Amia nevýrazně. ,,Rozhodně souhlasím, nemusím se ptát, proč po nás jde, že?" pohlédla Elenya nenápadně na sedícího mladíka na posteli a ten souhlasně přikývl. ,,Mstí se nepochybně,"pokývala hlavou míšenka a došla vedle Elenyi.
,,Proč až teď?"dodala šeptem spíše sama pro sebe. ,,Předpokládám, že se s ním znáš, Agreneji, co bychom měli o něm vědět?" opřela se upírka rukou o stěnu. ,,Je lepší chodit ve vědomosti, než-li v nevědomosti,"zašeptala s mírným lišáckým úsměvem.

135 Lenys Lenys | 7. března 2011 v 23:53 | Reagovat

Lenys pojednou ze sna vytrhly nějaké kroky. Odhadovala to na dvě osoby. Rychle se schovala do křoví, meč připravený k případnému boji, přikrčila se a ani nedýchala. Jeden nikdy neví, kdo nebo co se tu v tuhle noční hodinu může potulovat. Ještě že oheň už úplně vyhasnul. Ale kde je ten zatracený kůň? Nikde poblíž ho naštěstí neviděla. Nechtěla aby ji někdo odhalil dřív než zjistí s kým má tu čest.
Tiše čekla, až přijdou blíž. Nemýlila se, byli dva. Nejdříve spatřila siluetu toho prvního. Byl to asi člověk nebo mu podobný tvor a vypadalo to, že má dost naspěch. Šel velmi rychlou chůzí a druhý pokulhával několik kroků za ním. Tohle ale člověk nebyl. Lenys viděla jeho skroucenou siluetu. Netroufla si odhadnout, co to bylo za tvora.
Ani jeden si jí nevšimnul, ale když procházeli kolem elfky, zmocnil se jí velice zvláštní pocit. Měla pojednou obrovské nutkání jít za touhle osobou.
Lenys se rozhodla vydat za nimi. Počkala až bude z doslechu, potichu přivolala svého koně a začala ty dva stopovat.

136 Aranina Aranina | 12. března 2011 v 8:38 | Reagovat

Její rychlý krok pojednou znejistěl a ona se zastavila. Ohlédla se po svém nohsledovy a ušklíbla se. "Bellté, neslyšel jsi nic? Zdálo se mi, jako by tu dýchalo více, než dvoje plíce." Koukala na i za Belltose, ale nic neviděla. Nohsled nakrčil svůj dlouhý a nazelenalý nos a tiše zavětřil. "Ohmloufám se phaní, ale nehijsem si jift, zdra li něfo slyčím." Aranka se bránila úchechtku, Belltos se velmi snažil mluvit správně a čím více se snažil, tím komičtěji to vypadalo. Nic měně, nakonec ho poplácala po rameni. "Jdeme dál, musíme ji najít." Řekla, jako by snad jen pro sebe a znovu natáhla nohu a rozešla se. Opět spěšně. Po chvíli si uvědomila, že tímto tempem budou brzy ve městě.

137 agrenej agrenej | E-mail | Web | 13. března 2011 v 21:30 | Reagovat

(Holky, nechci vás rušit, ale když se podíváte pořádně, tak zjistíte, že je nový článek s dějem!!!)

138 Arania Arania | 26. března 2011 v 15:21 | Reagovat

(Omlouváme se.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama