Kde jsme? Kdo?

19. února 2014 v 10:59 | Amia |  Vzpomínáme
Mám obavy, že název nejnovější kapitoly našeho příběhu se stal jakousi předpovědí, náznakem, kam se už dlouho ubíráme. A teď jen zmizíme.


Myslela jsem, že nebezpečí zničení všeho, co jsme doposud vydobyli, nás nakopne k boji za záchranu. Záchranu světa, kam jsme nejdříve nepatřili, pak jsme si našli vlastní kouteček a nakonec jsme skončili mezi dalšími bytostmi, kteří sice nevěděli, co jsme zač, ale tušili to. A nechtěli nás zabít. Přijali nás.
Obávám se, že jsme se až moc schovali za něco, co jsme sice byli jakýmsi způsobem my, ale ne úplně. Rozběhli jsme se za novým, pozlátkem, za dojmem že teď už sami nikdy nebudeme. Ale zůstali.
Zůstali jsme každý ve vlastním prázdnu, příliš spokojení s ,,aspoň trochu" a příliš unavení, abychom si to vůbec uvědomili. A příliš unavení, abychom se znovu vydali na cestu a hledali, jak zůstat ,,já" a nemuseli se omlouvat okolí, že nejsme jako ono.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 agrenej agrenej | E-mail | Web | 24. února 2014 v 21:47 | Reagovat

Sám za sebe mohu říct, že to vidím jinak. Smečka pro mě udělala velmi, velmi, velmi mnoho. Díky ní jsem našel své místo v realitě. Nepotřebuji být mocným šedým andělem. Stal jsem se silným člověkem.

Už prostě necítím potřebu se schovávat...

2 Elenya Elenya | Web | 24. února 2014 v 21:55 | Reagovat

Taktéž nesouhlasím. Smečka mi změnila život více, než si možná kdo z Vás myslí. Našla jsem skupinu lidí, která mi konečně dokáže porozumět, že v tom nejsem sama. Díky Vám jsem našla samu sebe a vyhrabala se z oné prázdné propasti, ve které jsem se v našich počátcích nacházela.

Našla jsem tu svou skutečnou lásku, co mi vnukla do bezduchého těla opět život. Naše společenství vděčím za mnohé a nikdy nebudu litovat chvil, které jsem s Vámi mohla strávit, Amio. Díky Vám konečně vím, kdo jsem, jakou mám cenu, že nejsem tím odpadem společnosti, jak jsem se dříve brávala.

Patří Vám rozhodně mé veliké děkuji. A jak tu bylo řečeno, stala jsem se konečně silnou, jako mé postavy a to je to hlavní. :)

3 Amia Amia | 24. února 2014 v 23:28 | Reagovat

Máte štěstí  :)

Moc vám to přeju, nechci vám to vzít a taktéž mi Smečka změnila život. Ale...

4 agrenej agrenej | E-mail | Web | 25. února 2014 v 19:59 | Reagovat

[3]: Ale ne tolik, abys cítila, že nastal čas ,,opustit hnízdo"...

5 GennyS GennyS | 4. června 2014 v 16:24 | Reagovat

Ahojte spolukumpáni Rottečka :-)
Tak když jsem si na tenhle blog vzpoměla po více než.. pár let to bude :D, tak už dle názvu a toho obrázku co se k tomuto článku hodí že nastal váš čas "smečky" opustit? stále čekám až někdo veme tlf a obvolá nás na nějaký klidný srazík s pokecem a beru aj občerstvení ;-)

6 Elenya Elenya | Web | 4. června 2014 v 18:16 | Reagovat

[5]: No, představa zajímavá, ale jsem zvědavá, jak by se nám povedlo svolat všechny a nějak to zařídit. :)

7 Amia Amia | E-mail | Web | 12. června 2014 v 23:19 | Reagovat

[5]: Co je tlf? :D
Všichni jste zdrhli, no

8 agrenej agrenej | E-mail | Web | 16. července 2014 v 23:44 | Reagovat

[5]: [6]: Tak já bych řekl, že by to nemuselo být až tak těžké. Jen to chce využít doby, kdy budeme všichni co možná nejvíce ,,na stejném místě". Gennys, proč to nezkusíš? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama